Olla Dez zertovne poznamenala, ze vsichni Pozemstane se svymi jmeny o dvou slovech by na Tormansu patrili k vladnouci tride.
„A ty bys to chtela, nestydela by ses?“ zeptala se Cedi Daan.
„Mela bych moznost uvidet skutecne vladce nad zivotem a smrti ostatnich lidi. Uz ve skole tretiho cyklu me ohromne zajimaly knihy o mocnych kralich, vojevudcich, piratech a tyranech. Vsechny pohadky Zeme jsou jich plne, at patrily jakekoli narodnosti.
„To neni spravne, Ollo!“ rekla Cedi. „Prave oni pripravili lidstvu nejvetsi utrpeni.“ „Byli mezi nimi i mudrci a hrdinove,“ neprisla Olla do rozpaku. „Hrozne rada bych se s podobnymi lidmi setkala!“ Zalozila ruce za hlavu, oprela se o operadlo pohovky a zasnene privrela oci.
Fai Rodis pohledla uprene na inzenyra spoju.
„Cedi ma v urcitem smeru pravdu,“ rekla. „Ale chapu take Ollu Dez…“
„Coze?“ zvolali jednim hlasem Cedi, Vir i Tivisa.
„Kazdy dnesni clovek na Zemi je tak uvazlivy ve svych cinech, ze srovnani s vladci drivejsich dob musi dopadnout v jeho neprospech. Chybi mu vnejsi znamky moci, i kdyz ve skutecnosti je v pomeru k nim jako opatrne naslapujici obrovity slon pred vylekanym a prchajicim jelenem.“
„Vladce, a vylekany?“ rozesmala se Olla. „To je protimluv.“
„Ale prave v tom se projevuje dialekticka jednota,“ dodala Fai.
Podobne diskuse se mnohokrat opakovaly, az nahle nastal konec klidneho zkoumani planety.
Gen Atal, ktery mel prave nocni sluzbu u radiovych prenosu, pln obav zburcoval Fai, Grifa a Cedi. Vsichni ctyri se sesli pred tmavou obrazovkou, v niz zarila jen uzka cara indikatoru s prerusovanymi zablesky oscilace. Zapojili prekladovy stroj a z reproduktoru alikvotnich tonu znela ted slova:
„Pozorovaci stanice potvrdily zpravu hlavni observatore na Zadni polokouli. Kolem nasi planety krouzi nezname nebeske teleso, pravdepodobne kosmicka lod. Orbita kruhova, uhel k rovine rovniku ctyricet pet, vyska dve ste, rychlost…“
„Dovedou vypocitavat i obezne drahy,“ zahucel Grif.
„Rozmery kosmickeho telesa podle predbeznych zprav jsou znacne mensi nez, mel hvezdolet, ktery se u nas objevil ve Stoleti Moudreho Zakazu. Dalsi hlaseni pozorovacich stanic v osm hodin rano.“
„Tak nas objevili,“ rekl Grif s odstinem smutku v hlase a otocil se k Fai Rodis. „Co udelame?“
Ale driv nez stacila Rodis odpovedet, rozsvitila se velka obrazovka a objevil se znamy hlasatel.
„Nalehava zprava! Slyste vsichni! Slyste hlaseni ze Stredu Moudrosti!“ Tormantan hovoril usecne, durazne, jako by uprostred kazde vety vystekl. Zopakoval zpravu o hvezdoletu a skoncil slovy: „Zitra o desate hodine promluvi pritel Velikeho Cojo Cagase, sam Zet Ug. At vsichni poslouchaji Stred Moudrosti!“
„Co budeme delat?“ opakoval otazku Grif Rift a ztlumil opakovane hlaseni.
„Mluvit s Tormansem! Po proslovu Zeta Uga prerusime prenos a ja se objevim na vsech obrazovkach s prosbou, aby nam dovolili pristat. Olla Dez uz se na situaci pripravila,“
Fain oblicej zruzovel mirnym rozcilenim.
V urcenou dobu se cela posadka sesla u obrazovek pro spojeni s planetou. Nastal nejdulezitejsi okamzik. Kvuli nemu podnikli jako poslove Zeme neuveritelnou cestu na paprskovem hvezdoletu. Vsechno zalezi na tom, jak se vyvinou vztahy mezi nezvanymi hosty a Tormantany, lepe receno jejich vladci. Nebot rozhodnuti te male hrstky lidi, mozna ze jen samotneho Cojo Cagase, urci „vuli“ Tormantanu a uspech ci neuspech pozemske expedice.
Signalni hodiny nad odrazecem stereoobrazovky ukazovaly cas hlavniho mesta planety. Fai Rodis odesla na nejakou dobu do sve kabiny a vratila se ctvrt hodiny pred vystoupenim Zeta Uga. Saty pro tuto prilezitost si pripravila zrejme uz driv. Byly z nadychane latky rude zlate barvy, jez byla na Tormansu velmi oblibena. Narudly odstin cinil Fainy zname rysy neustupnejsi a tvrdsi, malem hrozive. A jeji pohyby vypadaly jako zablesky rudeho tormantanskeho slunce. Pristrihla si jeste vice vlasy, aby plne vynikla hrda linie jeji sije. Peclive ucesana, s cernymi kucerami na skranich a bez jedine ozdoby, usedla Fai do kresla pred obrazovku, aniz vymenila jedine slovo se svymi druhy.
Ticha znama melodie Ochrany elektronickych spoju nerusila napjate ticho ve hvezdoletu.
Hluboke, kovove zabarvene udery oznamily zacatek projevu jednoho z vladcu planety. Obrazovka zustala jeste chvili prazdna, pak se na ni objevil nevelky clovek v rudem plasti, positem podivne stocenymi zlatymi hady. Jeho plet vypadala svetlejsi nez u ostatnich Tormantanu. Nezdrava otylost zmekcovala ostre zarezy kolem sirokych ust s uzkymi rty, male chytre oci mu jiskrily rozhodnosti, a zaroven neklidne tekaly, jako by se bal pustit cosi ze zretele.
Olla zadrzela povzdech nevole i rozcarovani a ukosem pohledla na Fai Rodis. Ta vsak zustavala lhostejna, jako by ji zjev cloveka na obrazovce nicim neprekvapil.
Zetrino Umrog si prejel malou rukou vysoke celo se zacinajici plesi, zbrazdene pricnymi vraskami.
„Lide Jan-Jachu! Veliky Cojo Cagas mi prikazal, abych te upozornil na nebezpeci. Na nasem nebi se objevil vetrelec prichazejici z cerneho a mraziveho vesmiru. Kosmicka lod rizena nepratelskymi silami. Vyhlasujeme na cele planete vyjimecny stav, abychom odrazili nepritele. Nasledujeme prikladu svych predku, jejich moudrosti z doby, kdy vladl Ino Kay, i odvahy vseho lidu, ktery zahnal nezvane cizince ve Stoleti Moudreho Zakazu. At zije Cojo Cagas!“
„To snad staci. Vladce se vyjadril jasne, ne?“ septla Olla za ridicim pultem.
Fai kyvla na souhlas, Olla otocila modrou kulicku az k zarazce a zapojila naplno uz drive narizeny mechanismus televideofonu. Obraz Zeta Uga se zatrasl, roztristil ve zmet barevnych car a zmizel. Fai ve zlomku vteriny stacila zachytit vyraz strachu na vladcove tvari, pak vstala a postavila se do hlavniho ohniska. Hledela uprene do kosoctverce centra1niho paprsku, ale koutkem oka se mohla videt na obrazovkach jako v zrcadle.
Pred udivenymi Tormantany se misto pokriveneho obrazu Zeta Uga objevila krasna zena s neznym a silnym hlasem, neuveritelne jim podobna.
„Lide a vladci Jan-Jachu! Prisli jsme ze Zeme, z planety, ktera zrodila a zivila vase predky. Nahoda vas prenesla do hlubin vesmiru, pro nas drive nedostupnych.
Ted jsme schopni je prekonat a prichazime k vam jako pokrevni pribuzni, abychom se s vami spojili v usili o dosazeni lepsiho zivota. Nikdy jsme nebyli neci nepratele a prichazime k vam plni dobrych umyslu. Nic nas vzajemne nerozdeluje a muzeme se dokonale pochopit. Prosime, abyste nam dovolili pristat na vasi planete. Chceme vam vypravet o zivote na Zemi a predat vam vsechno dobre a uzitecne, co sami zname. Posadku naseho hvezdoletu tvori trinact lidi, stejnych jako vy, je nas jen hrstka ve srovnani s mnozstvim obyvatel na Jan-Jachu. Neznamename pro vas zadne nebezpeci, prijmete-li nas jako hosty na sve planete.
Naucili jsme se vasi rec, abychom se vyhnuli chybam a nepochopeni.“
Obrazovka se potahla sedymi pruhy, zplostela a obraz zmizel. Z hloubky vyrazil jecivy preryvany piskot, do nehoz se misil hystericky krik hlasatele ze Stredu Moudrosti:
„…vysilani… prerusujeme vysilani…
Fai pohledla na Grifa Rifta, pak odstoupila a posadila se na drivejsi misto. Olla vztahla ruku k vypinaci, ale Rodis ji posunkem zadrzela. Naklonila se k radiu, a aniz venovala sebemensi pozornost jekotu a piskotu rusici stanice rekla hlasite zvucnym hlasem:
„Hvezdolet Temny Plamen vola Radu Ctyr! Volame Radu Ctyr! Zadame znovu o souhlas k pristani! Prosime, aby o tom byl zpraven Cojo Cagas, predseda Rady Ctyr.
Cekame odpoved na neprime frekvenci vasich navigacnich prenosu. Cekame na odpoved!“
Olla Dez vypnula televideofon. Zazaril tmave modry signal elipsoidni anteny. Po prisernem vyti a kriku zavladlo v kruhovem sale mrtve ticho. Prerusila ho sama Rodis.
„Nemohu pokladat zacatek za uspech,“ rekla starostlive.
„Ja bych rekl, ze pokus o navazani styku s Tormantany uplne ztroskotal,“ usmal se mirne Grif Rift.
„Pekni vladci!“ zvolala rozhorcene Cedi. „Maji strach!“
„Ovsem!“
„Proc bychom tedy meli pristavat? Je zrejme, ze se vzajemne nepochopime!“ pokrcila Cedi rameny.
„Pristanem kvuli tem, kteri nas dovedou pochopit,“ rekla tvrde Rodis.
„Vy na ne chcete nalehat?“
„Zkusim to.“ Cele dlouhe hodiny zarilo tmavomodre ocko elipsoidni anteny, ale planeta mlcela. Hvezdolet presel na odvracenou stranu planety, kdyz se Fai zvedla a pozvala do jidelny vsechny cleny posadky, s vyjimkou tech, kdo meli sluzbu.
Astronauti se energicky pustili do tmavohnedych kostek potravinove smesi, dostatecne chutne, aby
