V popredi obrazu bylo videt zenu ve slozitem skafandru.
Zdvizene hledi helmy ji odkryvalo cast obliceje s charakteristickymi rysy cela, korene nosu i s vyraznyma ocima.
Divka nahle bezpecne poznala, ze to byla Fai. Urcite, byla tam, na vlhkych planetach infracervenych slunci!
Cedi netusila, ze zatimco ona uvazuje ve sve kabine, autor obrazu, jinak znamy astronom, sedi uz tri noci beze spanku uprostred Kavkazskych hor u obroviteho teleskopu.
Milionnasobna zvetsenina ukazovala na obrazovce pet rudych bodu v souhvezdi Rysa. Tam nekde, u toho nicotneho ohnicku, vzdaleneho tisice svetelnych let, se musi vynorit Temny Plamen. A na nem nezapomenutelna Fai Rodis, jejiz zjev mu z pameti muze vymazat pouze smrt…
Ve stejnem okamziku pozorovali nafialovelou hvezdu i Grif Rift a Fai ze sferoidu ridici kabiny. Inzenyr tusil spravne. Matna hvezda, ktera vypadala na obrazovce jako maly disk, byla sluncem Tormansu.
Vir Norin a Menta Kor uz vypocitali, ze hvezdolet musi urazit tri sta osmdesat milionu kilometru s obycejnymi anamezonovymi motory. Kdyby zbrzdeny korab uzil jen pouhou desetinu primocare jednotky P, dosahl by Tormansu presne za tri a pul hodiny. Ale zrychleni a pak nove pribrzdeni Temneho Plamene spotrebuji jeste asi tricet hodin.
Temny Plamen se obrovskymi skoky ritil po nove draze.
Uz drive, nez se objevily paprskove hvezdolety, rikalo se normalnim kosmickym lodim s magnetickymi tlumici inerce,mezihvezdni klokani“, protoze dovedly tak neuveritelnym zpusobem nabirat rychlost.
Div Simbel a Sol Sajin naridili pilotazni automaty tak, aby zrychleni, let i zabrzdeni probehly v jedinem cyklu.
Cela posadka se pohrouzila v hypnoticky spanek a po celou dobu neopustila amortizacni kabiny. Nikdo na hvezdoletu krome robotu, kteri mapovali cestu a vedli palubni zurnal — nemohl pozorovat, jak fialove slunce narusta a je stale rudejsi. Zpocatku rostlo pomalu, ale pak se zacalo hrozivou rychlosti priblizovat a zalevalo hvezdolet svym zarem.
Kdyz dosahlo v prumeru temer dvou metru, nevypadalo uz jako plochy disk, byla to ohniva koule s sirokou, zarici koronou. Stejne rychle vsak uskocilo dozadu, jakmile korab prosel anasteriem, a prijalo rozmery Slunce, jak se jevi pozorovateli ze Zeme.
Hvezdolet prestal opisovat exaktni krivku. Jeho rychlost klesla na stanovene minimum. V male oddelene kabine, kde spali Div Simbel a Vir Norin, zacaly pracovat budici pristroje. Kratce nato se seslo vsech trinact clenu posadky v pilotnim sferoidu a pozorovali priblizujici se planetu: byla druha v poradi a obihala rude slunce v mensi vzdalenosti nez Zeme svou materskou hvezdu. Mela take jeden vzdaleny satelit s rovnikovou rotaci. Astronauti dobre znali cisty azur rodne planety, ktery s ubyvajici vzdalenosti je stale jasnejsi. Tormans vsak vypadal temne modry, s fialovym odstinem v mistech, kde husty oblacny prikrov odrazel a rozptyloval paprsky rudeho slunce.
Tmavomodra koule visela na cernem nebi, a pod ni plul sotva rozeznatelny popelavy kotoucek mesice.
„Tormans byl kdysi urcite treti planetou,“ pronesl hlasite Tor Lik. „Prvni uz zrejme davno spadla na rude slunce, jak tomu bude i s nasim Merkurem. Tahle hvezda je starsi…“
Astrofyzik zmlkl a zahledel se na prijimaci obrazovku prednich lokatoru, kde se rysoval oblouk ze samych tecek.
Grif Rift se vrhl k pultu, ale Olla Dez ho predesla a zapojila sit. V protahlem okenku pod lokatorem se mihaly rady vertikalne polozenych sloupecku a prekladovy stroj zacal bez prestani opakovat noty d a g.
„Jazyk Okruhu!“ vyhrkl Grif.
Olla zmenila index prekladoveho stroje a v okenku prijmu bezela ted cisla 02, 02, 02, 02… Z Tormansu prichazely poznavaci znacky galaktickych stanic Velikeho Okruhu.
Volaly hvezdolet.
Jakesi neuveritelne citlive lokatory zamerily blizici se Temny Plamen a hovori k nemu ted v jazyce spolecnem pro miliony planet galaktickych i mimogalaktickych hvezdnych soustav, spojenych ve Velikem Okruhu. I Galaxie M- 31, cili Mlhovina v Andromede, spojila konecne s pomoci paprskovych hvezdoletu kolosalni moc rozumu vlastniho Okruhu s nasim. A kodovana rec, desifrovana synem Zeme, nezapomenutelnym Kamem Amatem, zni ted v obvyklych symbolech z planety Tormans!
Jak nespravne byly pozemske predstavy o teto planete!
Jsou-li Tormantane soucasti Velikeho Okruhu, znaji-li jeho jazyk a vymenuji-li si zkusenosti se svymi inteligentnimi spolubratry, pak neexistuje zadna planeta „Utrpeni“.
Je to mytus, omyl, zavineny nahodnym nepochopenim.
Mysleni Cefeanu se zrejme znacne lisi od chapani obyvatel v souhvezdi Draka, kteri poslali paprskovy hvezdolet na 26. usek a stanice Velikeho Okruhu si to nemohla overit, kdyz predavala zpravu Zemi.
Cedi Daan mela najednou pocit, jako by hvezdoletem zaval svezi vitr ze vzdalene Zeme. Misto dlouheho klepani na dvere nepohostinne, mozna i nepratelske planety prichazeji jako vitani hoste. Tormantane jiste vsechno pochopi a neni treba obavat se oboustranne neduvery nebo urazek.
Fai Rodis vydechla ulevou a vrhla na Grifa vesely, skoro vitezoslavny pohled.
Citelne signaly za sklem prijimace pokracovaly stanoveny pocet minut. Pak nasledovala dlouha rada jinych znaku.
Hned nato neucastny, slabe modulovany hlas, jakym hovorily male prekladove stroje na kosmickych lodich, pomalu pronesl:
„Vsem, vsem, vsem! Vysilame hlaseni pro cestovatele…“
Cedi bezdeky zamrazilo a bezmocne se ohledla. Fai se bleskurychle sklonila nad prijimacku a Grif mimovolne zatal pest, v niz dosud sviral prsty rozradovane velitelky expedice.
„… hlaseni pro cleny expedice z planety…“ zde stroj prestal, vydal par nejasnych zvuku a znovu lhostejne pokracoval:
„Umistili jsme ukazatel galaktickych souradnic i s vystrahou na pustem satelitu obydlene planety. Slyste nejdrive vystrahu: 02, 02, 02, 02… Slyste vystrahu!“
„A — ach!“ vzdechl kdosi s hlubokym rozcarovanim, kdyz se stroj na okamzik odmlcel. ‘ „vystraha pro zivot na kyslikove bazi! Nepristavejte! Planeta je velmi huste osidlena humanoidni civilizaci, ktera neni ucastnikem Velikeho Okruhu. Index technicke vyspelosti kolem 36. Zadost o prijeti naseho hvezdoletu zamitli. Nechteji navstevy z kosmu. Nepristavejte na planete!“
Stroj znovu udelal pauzu, a pak se objevily znacky, nedulezite pro Pozemstany, kteri uz souradnice znali. Lide stali mlcky, dokud se nezacaly opakovat noty a poznavaci znacky Galakticke vyzvy.
„Je to — jasne!“ Olla Dez vypnula prijimac.
„Ano…,“ rekl nevesele astronavigator. „Pumova stanice na satelitu. Pracuje bez poruchy uz treti stoleti. Cefeane jsou chlapici!“ „Ovsem, nebyt jich…,“ zacala Olla.
„Pak bychom tu nebyli,“ zasmal se suse Sol Sajin.
Lide se konecne rozhybali, zacinali hovorit a jeden pred druhym se snazili ukryt sve zklamani.
„Prosim o chvilku pozornosti,“ prerusil hovor Grif Rift a obratil se k Fai Rodis: „Jaky mame plan?“
„Stejny jako predtim. Beze zmen,“ odpovedela klidne a pevne.
„Je nutne letet nejdrive k satelitu, kdyz nam zprava Cefeanu potvrzuje, ze je pusty?“ zeptal se Grif.
„Je to nutne. Pri zkusenostech, ktere mame, muzeme si vsimnout neceho, co treba nemohli pochopit, a tedy ani zpozorovat Cefeane. Mozna ze na obeznici zustala zarizeni byvale tormanske civilizace, ktera je teprve v posledni dobe v upadku. Na planete mohla existovat daleko starobylejsi civilizace, vymrela nebo vyhlazena dnesnimi obyvateli Tormansu, jsou-li to pristehovalci…“
Grif Rift prikyvl mlcky na souhlas.
Temny Plamen se pomalu priblizoval k satelitu, a kdyz s nim vyrovnal svou orbitalni rychlost, zacal obihat pustou kouli sest set kilometru nad povrchem, jako Saturnuv Midas.
Mohutne stereoteleskopy ohledavaly sedy povrch, zbrazdeny misty rozsedlinami propasti a nevysokych hor.
Pasy exponovanych filmu se primo v aparatech zvetsovaly natolik, ze se daly rozeznat i jednotlive kameny. Ale ani oblet napric neprinesl sebemensi dukaz, ze by na mesici nekdy existovaly rozumne bytosti. Podarilo se objevit i pumovou stanici Cefeanu, umistenou velmi vhodne v polokruhovitem vyrezu kolme steny ze svetle porovite lavy. Po tohoto mista, chraneneho pred meteority, svrhla posadka Temneho Plamene pri druhem obletu pumovou stanici, ktera v jazyce Velikeho Okruhu sdelovala, ze paprskovy hvezdolet ze Zeme sem priletel se specialnim
