Cedi Daan spis uhodla, nez pocitila rotaci sferoidu. Ciferniky zablikaly v zaplave oranzovych svetel, jejich obrovske sipky se pohnuly nalevo a zmatene poskakovaly hned nahoru, hned dolu. Grif se sklonil nad pultem a jeho ruce, ozarene jen odleskem z ciferniku, se zakmitaly na klavesach pristroju s pohotovosti hudebniho virtuosa. Sipky ukazatelu se pomalu vyrovnavaly, jejich nepravidelne chveni postupne ustavalo a do obrazovek na prave strane se zacala vkradat tma. Nebyla to nocni temnota Zeme, naplnena vzduchem, vunemi a zvuky zivota. Ani cern kosmickeho prostoru, davajici tusit nekonecnou prazdnotu. Na hvezdolet se plizilo neco, co se nedalo ovlivnit city ani rozumem, co nemelo ani jedinou z obvyklych lidskych vlastnosti a nepodlehalo vubec abstraktni definici. Nebyla to hmota ani prostor, prazdnota ani mracno. Bylo to cosi nepochopitelneho, v cem lidske vjemy neodvratne tonuly, ale cemu se zaroven vsi moci branily s pocitem nejhlubsi hruzy.
Cedi Daan, zachvacena primitivnim strachem, zatinala zuby a krecovite se tiskla do kresla. Trasla se na celem tele.
Pak ulpela pohledem na protahle tvrde tvari Grifa Rifta, znehybneleho pred svymi pristroji. Ctyri obrovite ciferniky nad jeho hlavou zarily ted matne zlutym svetlem. Strelky se zacaly od sebe vzdalovat — dve smerem nahoru, dve dolu — a blizily se k vertikalni care. Sotva se ji dotkly, hvezdolet sebou prudce otrasl. Na zlomek vteriny vyvstalo pred Cedinyma ocima nezapomenutelne grandiozni divadlo.
Nalevo, tesne u svisleho panelu s ciferniky, virily ohnive pruhy, koule a mracna hvezd s paprsky ostrymi jako dyky, zatimco prava strana byla pohrouzena v uplne tme.
A nahle vsechno zhaslo. Cedi citila, ze se nezadrzitelne riti do bezedne propasti, z niz neni zachrany, a pak zacala pozbyvat vedomi. Mela dojem, jako by ji explodovaly nervy v celem tele, a z nesnesitelneho pocitu vnitrni tryzne zacala hystericky kricet. Ve skutecnosti vsak jenom neslysne pohybovala rty. Zdalo se ji, ze cela jeji podstata se vyparuje jako kapka vody. A hned nato byla ochromena ledovym chladem v hloubce propasti, kam porad jeste bez konce padala…
S pocitem telesnosti se Cedi vratilo i vedomi. Proud tonizujici plynne smesi ji lehce ovival oblicej, zality potem.
Z obavy, aby podruhe neomdlela, stocila divka pomalu oci k obrazovkam napravo. Nebylo na nich nic nez kalna prazdnota. Vlevo, kde predtim zarila oslepujici sila milionu slunci z galaktickeho centra, nebylo take nic. Cedi se pohledem stretla s Fai Rodis, jez se slabe usmala, ale kdyz videla, ze divka chce promluvit, varovne polozila prst na rty.
Grif Rift, Div Simbel i Sol Sajin sestrcili dohromady sva kresla. V trojuhelniku mezi jejich hlavami a rameny zaril ted nevysoky, kristalove pruzracny sloupec. Uvnitr v sotva znatelne spirale pulzovala tekutina podobna rtuti. Pri sebemensim zpomaleni ci zrychleni jejiho toku poskocila vzdy jedna z rucicek na gigantickych cifernicich a ze spodni casti ridiciho pultu zaznel kratky ostry hvizd. Hlavy vsech tri astronautu se pokazde trhave naprimovaly a znovu klesaly, kdyz se rucicka vratila do puvodni polohy.
Ozval se zvlastni nalehavy signal a dve strelky se vychylily soucasne. Na prave obrazovce naskocila tmava skvrna. Cedi dostatecne znala nove predstavy o usporadani vesmiru, aby okamzite pochopila, ze cerny utvar je vybezkem Tamasu, antisveta, antigravitace, vesmiru s temnymi galaxiemi a neviditelnymi slunci. Vzpomnela si, jak jednou Fai zpivala pisen „Okamzik mezi svetlem a stinem…“.
Opravdu, okamzik. Vertikalni stena s ciferniky predstavuje predel.
Staci jen malicko sklouznout a… Cedi by rada vedela, co pred chvili pocitovala Fai. Sedi stejne nehnute jako trojice inzenyru kolem kristaloveho sloupce a upira oci na obrazovky, za nimiz zeje seda prazdnota. Jiste se take pokousi predstavit si Tamas…?
Ale cedi neuhodla myslenky Fai Rodis. Pocity velitelky expedice byly mnohem tryznivejsi nez u mlade sociolozky, protoze Fai neztratila vedomi. Jeji silne, velkolepe vytrenovane telo odolavalo prechodu do nuloveho prostoru skoro stejne vytrvale jako tela pilotu paprskoveho hvezdoletu.
Rychle se vzpamatovala a snazila se myslet na pracovnu sveho ucitele Kina Rucha ve vychodni Kanade, kde se pripravovala na expedici. Ale i tvrda Fai Rodis musila poctive priznat, ze byla otresena stretnutim s realitou vesmiru. Strach pred realitou, ktery vedl k vytvareni iluzi a pokrivovani skutecnosti, vzdycky ovladal cloveka, nezvykleho v detstvi na boj se silami prirody. Vzdyt dokonce i ona, dokonale zdrava a psychicky specialne pripravena pro svuj ukol, chveje se v tomto okamziku pred fundamentalnimi strukturami skutecneho kosmu. Jak pevne a odhodlane jsou tvare jejich druhu v boji s nepratelskymi silami Tamasu, v jehoz temnem antiprostoru a anticase mizi beze stopy nejen clovek, ale i cele galaxie jako zrnka pisku…!
Kristalovy sloup nahle pohasl a kabinou zaznel novy zvuk jako akord basove struny. Fai Rodis instinktem pochopila, ze Temny Plamen dosahl bodu vystupu z nuloveho prostoru. S jejim telem se delo cosi zvlastniho. Klesalo nebo stoupalo? Roztahovalo se nebo smrstovalo? Neumela si to predstavit. Vsechny obvykle pocity z ni vyprchaly.
Jako by plavala v rece zapomneni. Necitila chlad ani teplo, nevnimala svetlo ani tmu, nevedela, kde je nahore a kde dole.
Mozek bez orientacnich bodu vypovedel poslusnost.
Tupe myslenky ji monotonne krouzily hlavou a donekonecna se opakovaly. Nezakousela strach ani radost, nechapala svuj stav, v nemz uz byl obsazen rodici se zivot, ale zatim stejne nesmyslny jako pred miliardami let. Vtom cosi neznameho roztrhlo uzavreny kruh Fainych myslenek a jeji vedomi se opet otevrelo vnejsimu svetu. Vratila se z nebyti…
Fai uvidela mnozstvi nadherne zaricich hvezd. Ale pruhy a kulovite utvary horici hmoty se prave premistily k levemu spodnimu okraji obrazovek. Vpredu napravo, v cerne kosmicke tme, svitilo souhvezdi Peti Rudych Slunci, a trochu stranou jeste dve dalsi blede hvezdy.
Grif Rift se zvedl a prejel si dlanemi oblicej, jako by ze sebe smyval unavu. Div Simbel manipuloval ciselnikovymi disky na ridicim pultu. Hvezdolet se nekolikrat zachvel jako uklidnujici se zvire a znehybnel. Nezmerna hluboka radost zalila Faino nitro. Podobny pocit zakousi asi clovek, kdyz po dlouhem trmaceni ve zkazonosne jeskyni uvidi opet modre nebe, uciti teple slunce a svezi vuni travy.
Usmala se na Grifa, Cedi i oba astronavigatory, kteri se chystali sjet vytahem do salu s vypocetnimi stroji. Pred ovalnymi dvermi se znenadani objevil Gen Atal. Pohnul zelenou pakou a masivni dvere se odsunuly napravo. Inzenyr kosmicke ochrany pristoupil k Cedi zaroven s Grifem Riftem.
„Hotovo!“ rekl Grif. „Ostatni je veci astronavigatoru.
Jiste nam brzy reknou, v jake vzdalenosti od cile jsme se vynorili. Jaky je vas nazor, Dive?“ Inzenyr ukazal na matne slunce o prumeru ctyr ci peti centimetru, napul schovane za ramem obrazovky. Fai ho predtim ani nezpozorovala.
„Jestli tohle je slunce Tormansu a ma priblizne stejne rozmery jako nase, pak k nemu zbyva tri sta az ctyri sta milionu kilometru. To je malickost.“ „A kdyz to neni ono, nybrz nektere jine z te petice?“ zeptal se Sol Sajin.
„Pak budeme muset dlouho cestovat… anebo znovu vstoupit do nuloveho prostoru, ale bez diagramu, ktery nam predtim pripravili na Zemi. To by bylo zle, ale ja verim vypoctum z nasi planety i nasim astronavigatorum. Ani jeden z nich nenavadi paprskovy hvezdolet poprve,“ rekl klidne Div Simbel.
Cedi Daan spustila nohy opatrne na elastickou podlahu.
„Jak se citite, Cedi?“ zeptal se starostlive Grif. „Nemel bych zavolat Evizu? Prece jen to bylo riskantni, vystavit vas takove zkousce. Ale spolehal jsem na dukladny trenink cele nasi posadky.“ „A nezmylil jste se!“ Cedi se vzprimila, premahajic vsi silou slabost v nohou a mzitky pred ocima.
T ri piloti hvezdneho korabu se po sobe uznale podivali.
Divka odpovida tak, jako by pro ni bylo docela obycejnou veci ztratit dvakrat za sebou vedomi behem tak kratke doby.
Cedi postrehla sibalsky zablesk v tmavych ocich Sola Sajina.
„Proc se nestarate o Fai Rodis? Octla se take poprve v nulovem prostoru.“
,O Fai nemusil mit nikdo obavy,“ Grif snizil hlas.“Nejen ze uz ridila vykopavky na vzdalenych planetach, ale prosla i vsemi deseti infernalnimi stupni.“ Cedi zruzovela v navalu smisenych pocitu. Kdyz odchazela do sve kabiny, vrhla na Fai Rodis kradmy pohled.
Ta sedela oprena v kresle a sledovala mihotavy trpyt souhvezdi Rudych Slunci. Mlada sociolozka si nahle pripomnela obraz, ktery uvidela na kteresi vystave. Predstavoval neutesenou krajinu s haldami rudohnedych balvanu, pokrytych dlouhymi chomaci skoricove zbarvenych rostlin, podobnych vodnim rasam. Kupovita mracna visela tak nizko nad zemi, ze se zdalo, jako by nebeska klenba spocivala na rade narudlych prusvitnych vezi jako na pilirich.
