KAPITOLA II
Na pokraji propasti
„Cedi, pojdte s nami, jdeme si trochu zatancit,“ zvala mladou sociolozku astronavigatorka Menta Kor. „Prace nam sla dnes dobre, zacali jsme s poslednim kochlearnim programem.
Ale vsichni jsou vycerpani rozcilenim a vnitrnim napetim.“
„Vyborne, ale nejdriv si musim opatrit partnera. Zavolam Grifa Rifta,“ a Cedi uchopila cifernik sveho signalizacniho naramku.
Menta Kor ji zakryla ciselnik rukou.
„To je zbytecne. Sel prave na verandu.“ Astronavigatorka zrozpacitela. „Proc bychom Rifta vyrusovali? Mam dojem, ze premysli o hrozne dulezitych problemech.“
„Prave proto ho musime rozptylit. Zrejme nevite, co pred casem prozil. Grift totiz ztratil zenu, kterou miloval.
Zahynula pri pruzkumu starovekeho skladiste s biologickymi jedy. Cela akce si vyzadala jen jediny lidsky zivot.
Ale pro Rifta byl prave ten zivot ze vsech nejdrazsi.“
Cedi Daan pristoupila k vytahu, jehoz dvere se pred ni pohotove otevrely. „Verandou“ se nazyval prostor pod kupoli kolem sferoidu s ridici kabinou. Slouzil k odpocinku a prochazkam, ale vyuzival se i jako telocvicna. A uz se tam take bujare prohaneli a krkolomne zmitali Tivisa Henako s Torem Likem.
Cedi uvidela Rifta opreneho o zabradli, s pohledem uprenym na stribritou hladinu nadrze. Nadrz naplnili preskupenym izotopem thalia, ktery byl nejedovaty i netekavy.
Gymnaste pouzivali bazen pro obtizne cviky v podminkach normalni i zvysene gravitace.
Divka odvedla inzenyra dolu. I zasmusily velitel hvezdoletu se bezdeky usmal, kdyz ze sve vyse hledel na jeji zruzovely oblicej. Tancili pomalu a mlcky. Cedi citila, jak Riftova strnulost zvolna mizi; jeho pohyby se uvolnovaly.
„Za par dni budou mit astronavigatori vsechna cisla a data pohromade. Pak se pustite do prace vy —“ Cedi si povzdechla. „Nic pry neni strasnejsi nez vstup do nuloveho prostoru. Mozna ze…“
„Najdu pro vas misto v ridici kabine. Je tam male kreslo za chladicem rychlostniho indikatoru. Sociolozka prece potrebuje uvidet koreny vesmiru, kruteho a vrazedneho pro zivot, ktery jako racek v nocni bouri leti jeho cernymi propastmi.“
„Ale prece leti!“
„Ano, a v tom prave spociva nejvetsi zahada zivota i jeho nesmyslnost. Hmota, jez sama ze sebe rodi sily pro pochopeni vlastni podstaty a hromadi informace o sobe same! Zmije zakousnuta do vlastniho ocasu!“
„Mluvite jako clovek ze staroveku, ktery musil zit omezeny a ubohy zivot bez radosti poznani.“
„Vsichni jsme omezeni a ubozi stejne jako pred triceti tisici lety, jakmile se ocitneme tvari v tvar nemilosrdnemu vesmiru.“
„Neverim. Mne to nepripada strasne. Ani naprosty zanik tak nepatrne kapky zivota, jako jsem treba ja. I kdyz…“
„Ale vite, jak hrozne je slovo, nikdy’ a jak tezko se s nim clovek smiruje? Je nesnesitelne, a ja jsem presvedcen, ze to tak bylo vzdycky. Uz od doby, kdy clovek zacal ve sve pameti krisit minulost a predstavovat si budoucnost.“
Cedi Daan pohledla vzrusene do inzenyrovy tvare a nezne pohladila jeho velkou ruku.
„Pojdme!“ rekl kratce Grif Rift a vedl divku na druhou palubu do sve kabiny. Rozsvitil sede svetlo, ktere se pouzivalo pri promitani barevnych korelaci, a odsunul lehky panel ve stene.
Objevil se plasticky obraz mlade zeny v zivotni velikosti.
Sedela v bilych volnych satech, obnazene paze slozene na kolenou, a mirne zaklanela oblicej, oramovany peclive ucesanymi svetlymi vlasy. Zaoblene hladke celo, tenke oboci a sibalske oci vytvarely harmonicky celek s usmivajicimi se plnymi rty. Stihlou siji ovijelo nekolik rad ruzovych perel, spadajicich na hluboko odhalenou hrud, jak to bylo pred nekolika lety v mode. Jako by do kabiny hvezdneho korabu zaletela pohadkova bytost, aby astronautum predala ten zvlastni pocit uskutecnujiciho se stesti, jehoz jsou schopni jen velmi mladi lide, kdyz na Zemi zavladne jaro se vsemi svymi vunemi, sluncem a svezim vetrem.
S tim pocitem opustila Cedi tise kabinu, kdyz Grif vypnul stereoplasticky portret a stal tam bez hnuti a beze slova v serem polosvitu. Divce se draly slzy do oci, hrdlo mela stazene litosti a v duchu si rikala: — Co se to s tebou deje, devce? Vzdyt si pocinas jako zena z doby Rozdeleneho Sveta, ktera se rozcitlivela pri jakemkoli utrpeni! K cemu ti to bude dobre v tezkych dnech, az se ponoris do zivota na Tormansu? — Cedi se uz davno rozhodla, ze na planete nebude vystupovat jako host, ze nebude nikoho poucovat.
Chtela se tam objevit jako obycejna Tormantanka, nechtela se lisit, nybrz prizpusobit a ztratit se v zastupu lidi, ktere videla na snimcich porizenych Cefeany. Fai Rodis jeji umysl schvalila, kladla si jen podminku, ze definitivne se o veci rozhodne az na Tormansu.
Grif Rift splnil svuj slib. Cedi se hluboko zaborila do kresla. Vsechna mista v ridici kabine byla obsazena. Uprostred polokruhoviteho pultu sedel Grif Rift, napravo kousek za nim Div Simbel, podoben kamenne sose. Sol Sajin vlevo ziral primhourenyma ocima na horni radu obrazovek.
Svaly v jeho hubenem obliceji znatelne vystoupily, hluboka vraska pod bradou se tahla od jedne tvare k druhe. Oba astronavigatori, jejichz netecny pohled mel dokazat, ze udelali vsechno, co bylo v jejich silach, usadili se za levym koncem pultu. Cedi ze sveho mista videla profil Fai Rodis, ktera sedela v kresle „pro hosty“, dva metry za inzenyrem.
Vedouci expedice vypadala navenek uplne klidne. Ale citliva sociolozka se nedala oklamat, poznala, ze Rodis je rozcilena.
Proziva to taky poprve, pomyslila si Cedi a ohledla se na zavrene dvere. Krome Gena Atala byla cela posadka v komore biologicke ochrany, kde meli dozor Neja Cholli a Eviza Tanet. Gen Atal sedel sam v tesnem prostoru pod kupoli nad ridici kabinou, kam se jako k polu sbihaly krivky silovych napeti, tepelnych deformaci a odrazecu sferickych zhusteni mimo pole. Cedine vznicene fantazii pripadal inzenyr kosmicke ochrany jako staroveky bojovnik, ukryty za stitem a pripraveny odrazit kazdy uder nepritele.
A mela vlastne pravdu. Jenze misto rukojeti mece sviraly inzenyrovy prsty paky daleko mocnejsich zbrani.
Do ticha nahle zaznely tri akordy Ochrany elektronickych spoju. Grif se otocil k Solu Sajinovi a dal mu jakesi znameni. Zvuky umlkly a nastalo ticho tak hluboke, ze kdyz zaplaly sfericke obrazovky, zdalo se, jako by primo zazvonily pod naporem oslniveho jasu hvezd z galaktickeho stredu po leve strane. Napravo, podel vnejsiho zavitu nasi Galaxie, se tahly krivolake nitky s prchavymi body jednotlivych slunci.
Na dalsi pokyn Grifa Rifta otocil Div Simbel hvezdolet.
Z prednich obrazovek pomalu mizely divoce rozeklane mlhoviny sviticiho plynu, mracna temne hmoty ozarene kulovym shlukem kompaktniho ohne, i dlouha vlakna rozptyleneho svetla v Labuti. Cern kosmicke noci obestrela vsechno kolem a odsunula do nekonecne dalky matne plaminky vzdalenych hvezd a galaxii. Znamenalo to, ze hvezdny korab se natocil „pridi!“ k souhvezdi Rysa a blizil se k repagulu, hranici rozdelujici prechod mezi svetem a antisvetem, mezi Sakti a Tamasem, jez se vzajemne prostupovaly.
Div Simbel roztocil nevelike rude kolo, nasazene na kuzelu vycnivajicim z pultu. Hvezdolet se zachvel, mirne zrychleni vtlacilo Cedi hluboko do kresla. Spodni okraje obrazovek zablikaly, kdyz zacal pracovat neutrinovy trychtyr pro utlum hvezdneho zaru. Grif Rift necim cvakl, a vsemi prostorami hvezdoletu se rozlehl pronikavy signal.
Cedi i Fai se zachvely, kdyz obrazovky zahorely blede modrym plamenem. Obe zeny si instinktivne zakryly oci rukama, dokud neprivykly stridani blankytne a temne modre barvy, ktere zavratnou rychlosti virily kolem kupole hvezdoletu. V ridici kabine se setmelo, jako by se ponorila do tmaveho jezera, priklopeneho cisi s rotujicimi proudy svetla.
Ctyri obrovite kulate stupnice se postupne rozzehly.
Byly umisteny na vertikalni pricce, ktera v polovine pultu oddelovala dve obrazovky. Grif Rift kyvl stranou k Divu Simbelovi a pilotujici inzenyr spesne otocil rudym kolem zpatky.
