poslanim a ze pristane na planete. Bude-li stanice pracovat dele nez pet let od chvile, kdy byla svrzena, znamena to, ze hvezdolet zahynul a planeta Zeme s poznavacimi znackami ST 3388+04 ZF prosi, aby o tom byla pri nejblizsi prilezitosti podana zprava Okruhu.
„Jen abychom ji nezapomneli vypnout pri zpatecni ceste,“
poznamenal starostlive Div Simbel. „Podobne pripady se staly, treba z radosti, ze posadka unikla z nebezpecne planety.“ „Nase stanice ma preventivni zarizeni, totiz sdruzeny okruh,“ ujistil ho Sol Sajin. „Jakmile se zacneme vzdalovat od Tormansu a jeho mesice, zacne sonda houkat, dokud ji nevypneme.“
„Vsechno je tedy hotovo! Meli bychom se vydat k Tormansu,“ rekl inzenyr a zivnul.
„Budeme mit dost casu na odpocinek. Fai Rodis uz predem upozornovala, abychom se priblizovali k planete co nejpomaleji z osvetlene strany a nepouzivali lokatoru ani signalnich zarizeni.“
„Prikradat se nepozorovane, jako primitivni lovci, kdyz cihali na zver?“ pousmal se Sol Sajin.
„Vam se to nelibi?“ divil se Div Simbel.
„Je v tom neco nedobreho, skryvat se, blizit se potaji!“ „Fai Rodis rikala, ze nesmime obyvatele Tormans polekat. Jsouli jejich pocity k hostum z vesmiru nepratelske, vyvola u nich prilet Temneho Plamene rozhorceni a my pak budeme musit mesic ci dva krouzit po obezne draze kolem planety, abychom se naucili jejich rec a poznali jejich zpusob zivota.
Jinak jim nedokazeme ani vysvetlit, proc tu jsme!“
„Cefeane to dokazali!“
„Zrejme tak, ze se naucili jednu ci dve vety. A taky nedostali povoleni k pristani! Ale my se nesmime nechat odmitnout, urazili jsme prilis dalekou cestu. A pak, Tormans je nas cil, a ne nejaka nahodne zpozorovana planeta,“ rekl Div Simbel.
„A nepodoba se to nemravnemu spehovani za rohem?“ nevzdaval se Sol Sajin. „Nejsou to metody vhodne pro lidi z praveku, ale ne pro vyssi formy spolecnosti? Tady jde nase sociolozka. Co vy o tom soudite, Cedi?“ Inzenyr zopakoval divce rozhovor.
Ta se nejakou chvili zamyslila a pak rekla rozhodne:
„Bylo by nedustojne lidi Zeme i nasi ery, abychom se objevili, podivali, a zas potichu odleteli zpatky. Zadnou skodu bychom sice nezpusobili, ale prece jen… nahlizet do bytu cloveka, ktery nic netusi… Vysvetlime jim to, az pristaneme na planete. Oni to jiste pochopi.“
,A jestli to nepochopi a neprijmou nas?“ trval Sol Sajin tvrdosijne na svem a vysmesne mzoural ocima.
„Nevim, jak bych se rozhodla. Ale souhlasim s Rodis.“
„Ja smyslim stejne,“ rekl inzenyr pro pilotaz. „Tim spis, ze vy oba opomijite jednu podstatnou malickost. Z ohromne vysky, v niz bychom mohli trvale obihat, uvidime jen nejpovrchnejsi detaily ze zivota na planete. A muzeme odposlouchavat jenom ty prenosy, ktere jsou urceny pro vsechny. Jinymi slovy — uvidime a uslysime jen odhalenou tvar spolecenskeho zivota. Nic vic ani nepotrebujeme, abychom pochopili jejich jazyk a zpusob zivota.“
„Mate pravdu, Dive! Ze me tak jednoducha vec nenapadla hned! Co rikate vy, Sole?“
Inzenyr kybernetik jen rozhodil rukama na znameni, ze nevi, co by namitl.
,A dalsi vec,“ pokracoval Div Simbel. „Planeta nema umele druzice ve velkych vyskach. Nenarusime tedy jejich spojovaci system.“
„Je mozne, ze by nemeli vubec zadne druzice?“ zeptal se Sol.
„To pozname,“ rekl Div Simbel.
KAPITOLA III
Nad Tormansem
„Rovnikova rychlost planety gamma jedna lomeno sestnacti, doba otocky dvaadvacet pozemskych hodin,“ referoval sumator s peclivou strojovou vyslovnosti. Siroky pruh zapisu se sunul do prijimace palubniho zurnalu. Automaty Temneho Plamene dukladne zkoumaly Tormans, neusla jim ani jedina malickost.
„Zarazejici je mnozstvi kyslicniku uhliciteho ve spodnich vrstvach atmosfery,“ rekl Tor Lik. „A kolik je ho rozpusteno v oceanech! Pripomina to prvohorni obdobi na Zemi, kdy se kyslicnik uhlicity jeste neucastnil procesu pri vzniku uhli.“
„Ze by slo o sklenikovy efekt?“ zeptal se Sol Sajin.
„Klima je tu vcelku mirne a stejnomerne. Rovnik Tormansu ma ve srovnani se Zemi polohu, vertikaly’, to znamena kolmou k rovine ekliptiky, a osa jeho rotace se kryje s krivkou obezne drahy…“
„Nedostatek vody muze vsechny tyhle vypocty zmarit,“ vmisil se do hovoru Grif Rift, kdyz si prohledl sondaz povrchovych krivek. „Plocha oceanu cini padesat pet procent, ale nejvetsi prolaklina ma hloubku pouze jeden az dva kilometry.“
„To samo o sobe jeste nic nerika o nedostatku vlahy,“ rekl Tor Lik. „Budeme sledovat cyklus vyparovani, nasycenosti vodnimi parami i rozlozeni vetrnych proudu. Velke zasoby ledu na polech se pri podobnem klimatu nedaji ocekavat, a taky je ani nevidime. Neexistuji tu ani polarni fronty, ani silne premistovani vzdusnych mas.“
Lide pokracovali v praci u pristroju a cas od casu vyhledli vizualni sachtou, kterou upravil Gen Atal. Pronikala tlustymi stenami hvezdoletu, koncila sirokym oknem z pruzracne ytriove keramiky a zvlastni soustava zrcadel dovolovala pozorovat planetu pouhym okem. Tormans v hloubce se temer neznatelne pohyboval. Temny Plamen obihal planetu ve vysce dvacet dva tisic kilometru o neco pomaleji, aby se dal pohodlne sledovat jeji povrch. Oblacny prikrov mel nad rovnikem siroke prurvy. Mezi nimi probleskovala olovene seda more, rudohnede plochy pripominajici step nebo lesy, zlute hrbety a masivy rozrusenych nizkych pohori. Pozorovatele postupne privykali vzhledu planety a rozpoznavali na snimcich stale vice podrobnosti.
Tormans byl skoro stejne velky jako Zeme a mel s ni i mnoho jinych spolecnych rysu. Ale znacne se od ni lisil usporadanim sveho povrchu. More zaujimala sirokou oblast kolem rovniku, zatimco pevniny byly posunuty k polum a tvorily po obou stranach obrovite pasy, rozclenene do ctyr bloku. Jednotlive casti byly od sebe oddeleny meridialnimi pruhy mori a jejich zakladny se smerem k polum zuzovaly. Z velke vysky vyvolaval povrch planety dojem symetricnosti, v naprostem kontrastu k rozeklanym obrysum pozemskych sousi a mori. Mohutne reky tekly vetsinou od polu k rovniku a ustily do rovnikoveho oceanu nebo jeho zalivu. Tu a tam bylo videt kliny vyprahle pudy, zrejme pouste.
„Co tomu rika planetolog?“ zamzoural po svem zvyku Sol Sajin. „Zvlastni planeta, ne?“
„Nic neobycejneho!“ odpovedel vazne Tor Lik. „Je starsi nez Zeme, ale ma vetsi rotaci. Polarni undulace pevnin tu probihala zrejme rychleji a pokrocila dal nez u nas.
Symetricnost, lepe receno vzajemna podobnost obou polokouli, je pouze nahodny jev. Nitro Tormansu ve srovnani s pozemskym je patrne mnohem klidnejsi, povrchove zdvihy ani poklesy nejsou prilis vyrazne, tektonicka cinnost slabsi, sopek malo, nebo vubec zadne. To vsechno je zakonite, zvlastni je jina vec…“
„Mnozstvi kyslicniku uhliciteho pri vysokem obsahu kysliku,“ vpadl do reci Grif Rift.
„Tormantane zuzitkovali prilis mnoho prirozeneho paliva.
Bude se nam tu spatne dychat, musime se vyhybat hlubokym prolaklinam. Zato ale more, nasycena kyslicnikem uhlicitym, budou cira jako v prvotnich geologickych epochach na Zemi…samozrejme s vapenitymi usazeninami na dne. Tohle vsechno ale neodpovida poctu obyvatelstva, zjisteneho Cefeany pred dvema sty padesati lety.“
„Je tu i mnoho rozporu mezi usporadanim povrchu planety a rozmistenim obyvatel,“ souhlasil Grif. „Mozna ze je zbytecne snazit se jim prijit na kloub, pokud se nespustime na nizky obeh. Kdyz nemaji umele druzice, riskujeme jen, ze nas Tormantane objevi, ale nikdo nam nemuze branit obletet planetu v libovolne vysce.“
„Tim spis, ze vsechno potrebne jsme zjistili uz pri prvnim obletu,“ pritakal horlive Tor Lik.
„Cedi s Fai dosud pracuji. Nasi lingvistce se podarilo ziskat dostatecne dlouhe texty, z nichz se da Amatovou metodou rozlustit struktura jazyka. Fai Rodis zada, az se priblizime k planete a budeme sledovat jeji televizni prenosy, abychom uz ovladali rec Tormantanu.“
Netrvalo dlouho a Temny Plamen sklouzl nepozorovane na orbitu ve vysce neceleho polomeru planety, a aby
