nezapomenutelnem pocitu pri setkani s novou planetou, kde nehrozilo zadne nebezpeci, kde clovek vystoupi z hvezdoletu do kristaloveho vzduchu, pod nove slunce a jako dite bezi po laskave panenske pude, s nezkrotnou touhou shodit ze sebe saty a celou bytosti se pohrouzit do sveziho cisteho sveta. A stoupat bosyma nohama po mekke trave a citit na obnazene pleti vitr a slunce se vsemi zachvevy promenliveho dechu prirody! Jenom nemnohym ze statisicu cestovatelu k novym svetum se podarilo zazit neco podobneho!“
„To tedy znamena skafandry?“ zeptala se Neja Cholli.
„Ano, bohuzel! Pozdeji, az skonci imunizace, muzeme je svleknout. Prilby si navlekat nebudeme, pouze biofiltry, uz to je uspech! Zato ale budeme pripraveni za tri ctyri dny.“
„Mozna ze je to tak lepsi,“ rekla Neja. „Analyza tormanske vody ve srovnani s pozemskou prokazala urcite rozdily ve strukture. Prvni cas budou vsichni zeslabli, nez si na ni zvyknou.“
„Copak je slozeni vody dulezite?“ zeptala se Fai. „Kdyz je cista a bez skodlivych primesi? Prominte, ale vim o tom velmi malo.“
„Historicce odpustime prastary omyl,“ usmala se Eviza.
„Nasi predkove dlouho pokladali vodu proste jen za vodu, za slouceninu vodiku a kysliku, a nedovedli ji analyzovat.
Ukazalo se, ze voda ma slozitou fyzikalne chemickou stavbu, na niz se podili mnoho prvku. V pramenech, rekach i jezerech Zeme existuji tisice druhu vody — zdrave, skodlive, neutralni — i kdyz se pri proste analyze zda stejna a dokonale cista. Tormans je vsak jina planeta, s jinym charakterem celkoveho vodniho kolobehu, eroze i mineralni nasycenosti. Jeji voda muze pusobit depresivne na nasi nervovou soustavu. Vybrala jsem proti tomu tabletky IGH-102. Jenom je nezapominejte vhodit do kazde tekutiny urcene k jidlu ci piti.“
„Tak tedy skafandry,“ vmisil se do reci dosud mlcenlivy Grif Rift. „Bude to mit jednu vyhodu…“
„Pro pripad nebezpeci?“ Eviza zaklonila hlavu a kradmo pohledla na Cedi Daan.
„Hadate spravne. Skafandr odola nozi, kulce i zapalnemu paprsku,“ potvrdil Rift.
„Ale hlava, nejcennejsi cast tela, bez prilby neodola,“
namitla vesele Fai.
Cedi se uprene zahledela na Rodis, jako by se divila jeji zivosti. Opravdu, zdrzenliva, trochu drsna velitelka expedice jako by se ted, pred zatezkavaci zkouskou, docela promenila.
„Ale co bude s vasim planem, Cedi?“ zeptal se Gen Atal.
„Ten zacneme uskutecnovat pozdeji, az se aklimatizujeme,“
odpovedela Fai.
Cedi jen pevne stiskla rty a obratila se k mape Tormansu, povesene nad vchodem do kulateho salu.
„Cedi,“ zavolala na ni Eviza, „prave me napadlo, jak citlive jste reagovala na komedii, kterou sehraly Fai Rodis a Olla Dez. Ale nezda se vam, ze umysl, vmisit se mezi lidi na Jan-Jachu jako tormantanska divka, ma v sobe taky zarodek podvodu? Divat se cizima ocima na veci, ktere vam lide odhali jako prave Tormantance? Neni to vlastne spehovani…?“
„Ja… ano… ne, predstavovala jsem si to jinak. Chtela jsem se jim proste priblizit, zit stejnym zivotem jako oni, prozivat stejne tezkosti i radosti, trapeni i nebezpeci!“
„Ale mit pritom moznost odejit kdykoli ke svym, ze?
Disponovat vymozenostmi cloveka ery Spojenych Rukou?
A pak se stastne vratit do krasneho sveta na Zemi?“ utocila Eviza.
„Vidime to kazda jinak,“ zacala Cedi, „ale ja jsem myslila na dulezitejsi vec.“
„Pro koho dulezitejsi?“ Eviza byla nemilosrdna jako vysetrovatel.
„Pro nas. Ale jim,“ Cedi ukazala na mapu Tormansu, „to nijak neublizi. Vzdyt to delame jen proto, abychom se nezmylili, abychom poznali, jak jim pomoci.“
„Nejdriv musime zjistit, jestli je to zapotrebi!“ rekl Grif Rift. „Muze se ukazat…“
V tom okamziku vyslehl za oknem pro prima pozorovani oslnivy proud rudeho ohne. Hvezdolet se zachvel. Gen Atal zmizel bleskurychle ve vytahu, Grif Rift a Div Simbel se vrhli k nahradnim systemum ridiciho pultu.
Nasledoval dalsi zablesk a trup Temneho Plamene se znovu lehce otrasl. Zapojene zvukove prijimace zachytily ohlusujici rachot a rev rozrazene atmosfery.
Lide zaujali sva mista podle havarijniho radu, stali nehnute u pristroju a porad jeste nechapali, co se vlastne prihodilo.
Kosmicka lod se dal ritila tmou na neosvetlene strane planety. K terminatoru nechybelo vic nez pul hodiny.
Zaznely stribrne zvonky, signalizujici, ze nebezpeci nehrozi. Rift i Simbel opustili ridici kabinu a Gen Atal sve misto u pristroju pro kosmickou ochranu.
„Co to bylo? Utok?“ ptala se prichazejici Fai Rodis.
„Zrejme,“ prikyvl ponure Grif. „Ostrelovali nas patrne raketami. Predvidali jsme s Genem takovou moznost a nechali jsme zapojene vnejsi odrazove pole, i kdyz to pusobi v atmosfere priserny hluk. Hvezdolet neutrpel sebemensi skrabnuti. Jak na to odpovime?“
„Nijak,“ rekla Rodis rozhodne. „Budeme se tvarit, ze jsme nic nezpozorovali. Oni vedi, ze oba vybuchy se odrazily, a to je presvedci o naproste nezranitelnosti nasi lodi.
Jsem si jista, ze pokus opakovat nebudou.“
„Mate asi pravdu,“ souhlasil Rift, „ale ochranne pole nechame zapojene. Lip kdyz rve, nez abychom riskovali zivot cele posadky kvuli zbabele proradnosti.“
„Ted jeste vic trvam na skafandrech,“ rekla Eviza.
„A s prilbami,“ pripojil Rift.
„Prilby nepotrebujeme,“ odporovala Fai. „Nemeli bychom styk s obyvatelstvem a nase poslani by zustalo skoro bez uzitku.“
„Krome toho nam prilby stezi poskytnou dostatecnou ochranu,“ pokrcila Eviza nadhernymi rameny.
Utok na hvezdolet se neopakoval. Temny Plamen presel na vysokou orbitu a vypnul motory. Pripravne prace pro vystup na planetu pokracovaly bez preruseni. Do nosu, usi i ust sedmi „vysadkaru“ bylo treba co nejpecliveji zavest biofiltry. Osobni doprovodni roboti, zastavajici funkce sluhu, ochrancu i nosicu, narizovali se na akcni potencial jednotlivych astronautu. Nejvetsi pozornost jako obvykle vyzadovaly skafandry. Vyrabely se ve specialnim institutu z nejtencich vrstev molekularne preskupeneho kovu, s podkladem, ktery nedrazdil pokozku. Pres dokonalou tepelnou izolaci a neobycejnou pevnost, nepredstavitelnou jeste pro techniku nedavne minulosti, mel skafandr tloustku jen zlomku milimetru a napohled se nijak nelisil od nejjemnejsiho cvicebniho uboru s vysokym limcem. Clovek se v nem podobal kovove sose, jenze zive, pruzne a teple.
Olla se snazila vybrat pro kazdeho skafandr takove barvy, aby v nem vypadal co nejefektneji, zejmena zeny.
Fai si bez rozmysleni zvolila cerny s namodralym leskem havranich kridel, ktery dobre harmonoval s jejimi cernymi vlasy, s rozhodnymi rysy tvare a zelenyma ocima.
Eviza zadala stribrite zeleny ton vrboveho listi, protoze nechtela menit odstin svych temne rusych vlasu a topasovych kocicich oci. Cerny pas a limec jeste zvyraznovaly plamenny lesk jeji huste kstice.
Cedi se rozhodla pro popelave modry skafandr s nadechem pozemske oblohy a stribrnymi ozdobami; a Tivisa bez vahani sahla po granatove rudem s ruzovym opaskem, ktery slusel jeji olivove pleti a trochu podmracenym tmavomodrym ocim.
Muzi si chteli obleci jednotne sede skafandry, ale podlehli nalehani zen a prijali nakonec kovova brneni pestrejsich barev.
Fai si zamyslene prohlizela tvare svych druhu. Zdali se bledi ve srovnani s osmahlymi obyvateli planety Jan- Jach, a proto jim poradila, aby vsichni polykali opalovaci pilulky.
„Nemeli bychom si zmenit i barvu oci, aby byly stejne cerne, jako maji Tormantane?“ zeptala se Eviza.
„Ne, proc?“ namitla Rodis. „At zustanou takove, jake jsou. Jen jim pridame trochu vic lesku. Da se to zaridit, Evizo?“
„Pod podminkou, ze budu mit ctyri dny na serii chemickych stimulaci!“
„Ctyri dny dostanete, a udelejte nam oci zarici jako hvezdy, at vsude na planete uz zdaleka poznaji Pozemstana!“
„Zajimalo by me, jake oci se nejvic libily nasim vzdalenym predkum, kdyz jeste nedovedli libovolne menit jejich barvu,“ rekla Olla. „Fai napriklad zna vkus lidi z ery Rozdeleneho Sveta.“
„Vkus v onech dobach byl velmi rozdilny, zaliby nejasne a neopodstatnene. Ale krasa se tehdy, nevim proc,
