branou, vystihuje celou bezutesnost mista, ktere si stvorila lidska obrazotvornost.
Clovek jako myslici bytost prochazel dvojim infernem, telesnym a dusevnim. Zpocatku se mu zdalo, ze pred zivotnimi utrapami a ranami osudu se muze zachranit utekem do prirody. Tak vznikly baje o prvotnim raji. Kdyz se ale podarilo hloubeji proniknout do struktury lidske psychy, zjistili vedci, ze dusevni inferno jsou vlastne primitivni instinkty, zajeti, v nemz clovek drzi sam sebe v domneni, ze si tak uchovava vlastni individualitu. Teprve v podminkach, kdy sebezdokonalujici se jedinci ziskali prevahu nad instinktivnimi, mohl byt ucinen vyznamny krok pro vzestup obecneho poznani.“
„A muzete mi prozradit neco o zkouskach, jimz se podrobovali nekteri historikove?“ zeptala se Cedi.
„Zrejme o mne vite vic, nez jsem se domnivala,“ rekla Rodis, jako by cetla jeji myslenky. „Ale budiz.“ S temi slovy vynala hvezdicovity krystal mnemozaznamu a podala ho Cedi. „Abychom si dovedli predstavit miru osobniho utrpeni minulych dob, vymyslili jsme si, my historikove, system zkousek, ktere oznacujeme jako infernalni stupne.
Je to serie nejen fyzickych, ale i psychickych utrap, urcenych k tomu, abychom se vsichni, kdo studujeme eru Rozdeleneho Sveta, mohli priblizit pocitum svych predku.
Motivy jejich cinu a predsudku se tak stanou pochopitelnejsi potomkum, ktere deli od tech temnych dob uz nekolik tisicileti stastneho zivota.“
Cedi naklonila hlavu a soustredene pohledla na Fai.
„Vy se domnivate, ze zde na Tormansu existuje inferno?“
„Duvod, proc tu celoplanetarni oligarchie nastoupila tak rychle, spociva v homogennosti obyvatelstva a kultury,“
vysvetlila ji Rodis.
Cedi vstala a pri odchodu se jeste ohledla na nachylenou Fai, ktera se v myslenkach asi zabyvala neznamou planetou dole pod hvezdoletem, ale mozna take, ze myslila na vzdalenou Zemi.
Za dve hodiny se Cedi s planoucimi tvaremi objevila znovu a beze slova vratila Rodis krystal mnemozaznamu.
Stiskla podavanou ruku a rozcilene vybehla z kabiny.
Prehrany zaznam zapusobil na Cedi mocnym dojmem.
Pred ocima ji s tryznivou plasticnosti bez ustani vyvstavaly obrazy, ktere prave videla, i kdyz se sebevic snazila co nejrychleji na ne zapomenout. Znala spoustu podobnych historii ze starych knih a filmu, ale az dosud si krutost minulych dob predstavovala jen abstraktne. Jako vsichni lide na Zemi, i Cedi prosla nejruznejs1mi zatezkavacimi zkouskami v obtiznych podminkach. Ale to vsechno byla prirozena zivotni nutnost, jiz clovek chapal a prekonaval rozumovym poznanim a psychickou pevnosti, protoze v kazdem okamziku pocitoval svou jednotu s vseobecnym duchovnim proudem lidstva, smerujicim stale vys k budoucnosti.
Cedi vedela, ze pres neustaly vzrust kladnych hodnot v zivote nove spolecnosti mohou se vzdycky objevit lide s pokrivenou psychikou, schopni pripravit nic netusicimu okoli nepredstavitelne utrpeni.
Proto tedy existuje rozsahla sit Psychologickeho individualniho dohledu, spolupracujici s Radou Cti a Prava. Je to neco podobneho jako Ochrana elektronickych spoju v kosmicke lodi, ale je to jeste mnohem slozitejsi a mnohotvarnejsi.
Cedi poprve dokonale pochopila ulohu teto organizace a mela pocit, jako by neutuchajici materska pece pozemskeho lidstva dosahovala svou mocnou rukou az k ni, pres spiralove zavity sveta Sakti i Tamasu. Divka si povzdechla, prestala vnimat i prilehavy kovovy skafandr a usnula tak klidne, jak nespala jeste od chvile, kdyz se hvezdolet priblizil k Tormansu.
KAPITOLA V
V zahradach Coamu
Neja Cholli, ktera zaujala misto Gena Atala pod kupoli hvezdoletu, probudila se tupym revem vnejsich zvukovych lapacu. Uvedomila si, ze Temny Plamen presel na nizkou obeznou drahu se zapojenym ochrannym polem. Na obrazovce vnitrniho televideofonu uvidela piloty hvezdoletu v zive zabave s Fai Rodis.
Sestup kosmicke lodi urcite zburcoval celou planetu.
Dal se ocekavat novy utok, hlavne ve chvili, az Pozemstane vypnou ochranne pole. Rodis na vypnuti pole trvala a dosahla sveho. Podarilo se ji presvedcit piloty, ze nez se zprava o tom donese k hlavnimu vladci, Temny Plamen staci pristat.
Mezihvezdny kolos krouzil nad planetou Jan-Jach a smeroval k urcenemu mistu. Do more vklineny mys byl prilis maly pro obrovsky, tezkopadny paprskovy hvezdolet.
Pozemstane otevreli dalsi dve vyhledove sachty a nemohli se od nich odtrhnout. Poprve se divali na planetu z tak male vzdalenosti. Temny Plamen delal posledni obratky ve vysce dve ste padesati kilometru. O neco hustsi atmosfera nez na Zemi uz zacinala zahrivat proletavajici korab. Jan-Jach se nezdala blede modra jako rodna planeta astronautu.
Prevladajici odstin byl fialovy, velka jezera uprostred hor vypadala skoro cerna a oceany mely syte ametystovou barvu. Tam, kde nehlubokou vodou prosvitaly melciny, bylo more temne zelene.
Pozemstane s pocitem stesku vzpominali na svezi zelen Tibetu, jak ho videli naposled ze stejne vysky.
Soubezne hrany roztatych horskych hrbetu, dlouhe rady natesnanych jehlanu i labyrinty suchych udoli na nekonecnych nahornich plosinach Jan-Jachu se zdaly blede skoricove s fialovym nadechem. Tu a tam tenka vrstva porostu vrhala na rozbrazdenou neurodnou pudu cokoladovy stin.
Obrovite vyvreliny tmavosede lavy vyznacovaly oblast rovnikovych zlomu. Puda zde mela cihlovou barvu a s rostouci vzdalenosti od lavovych poli byla stale zlutejsi.
Symetricke brazdy pisecnych dun clenily puste pobrezi, a planeta vypadala neobydlena.
Kdyz se ale Pozemstane zadivali pozorne, zjistili, ze podel velkych rek a v nizinnych panvich, kde se puda modrala mlznymi opary, byly rozlehle plochy rozdeleny do pravidelnych ctvercu. Pak se ukazaly cesty, zelene ostrovy mest a obrovske tmavohnede skvrny vodniho rostlinstva v morskych melcinach. Oblaka tu netvorila nadychane chomace, zrasene pruhy ci cary oslnive bilych ploch jako na Zemi, ale kupila se v zrnitych a supinovitych valech nad oceany Predni i Zadni polokoule.
Hvezdolet byl zachvacen vibraci. Grif Rift zapnul ochlazovace. Korab se ritil dolu, obklopen stribrnym mracnem. Pretizeni zpusobene brzdenim nezastihlo tentokrat posadku v magnetickych komorach, nybrz v amortizacnich kreslech a na pohovkach. A znovu, jako by bezdecne respektovali neviditelnou stenu, sesedli se lide v kovovych oblecich na pohovce oddelene od ostatnich astronautu.
Jak Pozemstane pozdeji zjistili, misto i cas pristani Temneho Plamene se tajily. Proto jen malokteri obyvatele planety Jan-Jach videli, jak se z hloubi oblohy vynoril kolos hvezdoletu a zustal nehnute viset nad pustym mysem.
Ohnivy sloup brzdne energie uderil do sypke pudy a zvedl smrst prachu a dymu. Zbesily vir dlouho odolaval naporu morskeho vetru. Jeho zhavy dech se siril daleko po mori i na pevnine vstric dlouhym rachoticim vozum, ktere sem spesne prijizdely, preplneny Tormantany ve fialovych uniformach. Muzi byli ozbrojeni, vsem visely na hrudich schranky, z nichz trcely dopredu kratke rourky. Vozy zastavily v uctive vzdalenosti, kdyz je ovanul zhavy dech smrste. Tormantane se snazili proniknout pohledem prasnou oponu, aby zjistili, zda se pristani zdarilo, nebo doslo ke katastrofe. Poznenahlu se v sedohnede mlze zacala rysovat tmava kupole hvezdoletu, ktery stal tak rovne, jako by dosedl na predem pripravenou zakladnu. Ke vseobecnemu udivu se ukazalo, ze i vysoke krovi kolem rakety zustalo neposkozene. Bylo treba proklestit cestu, aby pro hosty z vesmiru mohly predjet vozy s emblemem ctyr hadu.
Primo u hvezdoletu byl porost uplne znicen a roztavena puda vytvorila sklovite hladke kruhove prostranstvi.
Znenadani zahalil spodni cast kosmicke lodi stribrny mrak. Tormantany ovanul chlad. Za nekolik minut puda vystydla. Otevrely se dva kulate otvory, pripominajici obrovske, siroce rozevrene oci. Jejich vypoukly leskly povrch zlovestne zazaril odrazenymi paprsky rudeho slunce, vynorujiciho se z ridnouci clony prachu. Tormantane ve fialovem pronikli v pulkruhu krovinami, zustali stat a ohlizeli se k vozum, ktere uvazly vzadu. Odtud si od ust k ustum
