dverich.“
„Na tom neni nic divneho,“ namitl astronavigator. „Jsou prece puvodem ze Zeme, kde se symbol hada casto vyskytoval ve starych civilizacich.“
„A nedovedu si predstavit, jak takovou krehkou a slozitou architekturu zbavuji prachu,“ rekla Eviza Tanet, jez se k nim pridala.
„Bez lidskych rukou se to neobejde, ale je to nebezpecna prace,“ odpovedel Vir Norin.
„Zrejme si tu neceni rukou ani zivota,“ usoudila Cedi bez rozmysleni. Jeji slova zanikla v kriku, ktery zahrmel z male kryte vezicky nad branou:
„Vitam vas, cizinci. Vstupte bez obav, nebot zde jste pod ochranou Rady Ctyr, nejvyssich predstavitelu naroda Jan-Jachu, i mne samotneho, ktery jsem jejich hlavou…“
Pri poslednich slovech se dokoran otevrela ohromna kridla vrat. Pozemstane se usmali. Vladcova ujistovani byla zbytecna. Nikdo z nich necitil ani stin strachu. Astronauti sli po pruznych deskach, tlumicich jejich kroky. Cesta vedla klikate a pripominala linie blesku.
„Neni tu zbytecne mnoho slov o bezpecnosti?“ zeptala se Cedi s naznakem netrpelivosti.
„A zakrutu,“ dodala Eviza.
Spleti stromu pronikaly obrovske kontury palace, rozmazaneho za kobercem zlutych kvetu, jejichz ostra kuzelovita kvetenstvi trcela vzhuru a ani se nezakolebala ve vetru.
Dvere, vysokanske jako ctyri lidske postavy, vypadaly uzke. Tmave oblozeni bylo pokryto lesklymi kovovymi pyramidkami. Vsichni roboti se nahle prudce vyritili kupredu a vydavali preryvany vystrazny zvuk. Postavili se v rade prede dvermi a zahradili astronautum cestu. Ale po nekolika vterinach zmlkli a rozestoupili se.
„Jehlanky na dverich jsou pod proudem,“ vysvetlil Gen Atal na tazavy pohled Fai Rodis.
„Ano, ale uz to vypojili,“ potvrdil Tor Lik, ktery se drzel stranou a nepratelsky zkoumal architekturu coamskych zahrad.
Vtom se neslysne rozevrela tmava skvira dverniho pruchodu a Pozemstane vstoupili do nesmirne vysokeho salu, vyrazne rozcleneneho do dvou casti. Predni, s podlahou ze sestiuhelnikovych zrcadlovych ploch, lezela o dva metry nize nez druha, vystlana tlustym cernozlutym kobercem.
Paprsky vysoko stojiciho slunce pronikaly rude zlatymi skly a vyvysena cast salu tim nabyvala zvlastni prizracny svit. Tam v obvyklem poradku trunily ctyri zname postavy:
jedna vpredu uprostred, tri ostatni nalevo o neco vzadu. Ve snizene casti salu se od stropu prodiralo matne svetlo mezi gigantickymi kovovymi hady. Byli zaveseni ve vyklencich a rozevirali celisti s ohromnymi tesaky nad hlavami pozemskych hosti. Zrcadlove desky vrhaly nejasne, rozptylene stiny a zesilovaly pocity stisnenosti v kazdem, kdo se odvazil postavit tvari v tvar Rade Ctyr.
Vladci Tormansu byli uz zrejme zpraveni o vsem, co se tykalo Pozemstanu. Nepodivili se, kdyz spatrili legracni devitinozky, cupitajici kolem kovove lesklych nohou astronautu.
Na Fain pokyn se vsech sedm robotu postavilo do rady na zeserele zrcadlove podlaze. Hoste klidne vystoupili bocnimi schody do zvysene casti salu, mlcky stanuli a vazne hledeli do tvari vladcu planety. Cojo Cagas malicko zavahal, pak vysel Fai Rodis vstric a vztahl k ni ruku. Totez o poznani rychleji ucinili ostatni tri. Fai stiskla vladci dlan, jak to delali tisice let predtim jeji predkove na dukaz, ze nemaji zbrane ani zle umysly. Ostatne, bylo tezke verit, ze by tu nemeli zbrane. V kazdem vyklenku mezi zaricimi okny se skryvala temer neviditelna postava. Jeden, dva, tri… osm nehybnych lidi napocital Tor Lik. Jejich tvare nevyjadrovaly nic nez vyhruznou pohotovost. Nepochybne stacil jediny pohyb, a strnule postavy by se zmenily v neuvazujici vykonavatele jakehokoli rozkazu. To se zjevne odrazelo v jejich tupych tvarich s masivnimi kostmi pod osmahlou pokozkou.
Eviza si neodpustila ctveracky kousek a vysilala k strazim nejcarovnejsi pohledy, jichz byla schopna. Kdyz videla, ze nereaguji, zmenila taktiku a jeji tvar prijala ulisne nadseny vyraz. To ucinkovalo. Obliceje dvou nejblizsich straznych polil nafialovely rumenec.
Astronauti se usadili v kreslech s pazourovitymi nozkami.
Mlcky si prohlizeli slozite vzory na koberci, a proti nim stejne mlcky, s pohledy uprenymi na hosty, sedeli clenove Rady Ctyr. Mlceni se protahovalo. Vir Norin a Fai Rodis, kteri byli k vladcum blize nez ostatni, mohli zachytit jejich sipavy dech, jaky mivaji lide, jimz chybi sport, fyzicka prace i asketicka zdrzenlivost.
Cojo Cagas vymenil pohled s tenkym a slachovitym Gentlo Si. Pozemstane ho znali pod zkratkou Gen Si a vedeli, ze vladne nad klidem a mirem na Tormansu. Gen povytahl krk a rekl trochu hvizdavym hlasem:
„Rada Ctyr i sam veliky Cojo Cagas by radi znali vase plany a prani.“ Cedi se pozorne zahledela na vladce planety.
Nechapala, ze chytry clovek jako on muze poslouchat takove hloupe lichotky. Ale Cagasova tvar nejevila zadne pocity.
„Rada Ctyr zna vsechna nase prani,“ odpovedela Fai.
„Nemusime dodavat nic k tomu, o co jsme zadali prostrednictvim televideofonu.“
„Nu a vase plany?“ zeptal se ulisne Gen Si.
„Co nejdriv zacit se studiem planety Jan-Jach i jejich obyvatel!“
„Jak to chcete provest? Uvedomujete si, jak je nesnadne za takovou kratkou dobu prostudovat ohromnou planetu?“
Vsechno zavisi na dvou faktorech,“ odpovedela klidne Rodis. „Predevsim na spolupraci vasich vedeckych instituci, pametovych stroju, akademii i knihoven, a pak na rychlosti dopravnich prostredku zde na planete. Bylo by nesmyslne domnivat se, ze sami stacime poznat vsechno, co nashromazdili vasi vedci za cela tisicileti. Ale jsme schopni zaznamenat veci hlavni, a pomoci historie, literatury a umeni proniknout k podstate zivota lidi na Jan- Jachu.
Mnoho veci muzeme zapsat pametovymi stroji rovnou z hvezdoletu. Radi bychom privezli na Zem co nejvice informaci.“
„Copak vy udrzujete prime spojeni s kosmickou lodi?“
zeptal se rychle Zet Ug, nedavny Fain oponent v televideofonu.
„Samozrejme. A hodlame vam predvest nejruznejsi zaznamy pametovych stroju. Bohuzel, nase devitinozky nemohou uskutecnit projekci na velkych obrazovkach. Kazdy robot je urcen nejvys pro sal s tisicem divaku. To znamena, ze muzeme promitat soucasne len pro sedm tisic lidi“.
Gen Si povstal se spatne skryvanym neklidem.
„Doufam, ze toho nebude zapotrebi!“
„Procpak, ne?“
„Lide na Jan-Jachu nejsou pripraveni na takovou podivanou.“
„Nechapu…,“ usmala se Fai trochu zarazene.
„Na tom neni nic divneho,“ rekl nahle Cojo Cagas, ktery dosud mlcel. Pri zvuku jeho velitelskeho, prikreho a netrpeliveho hlasu ostatni clenove Rady vzhledli a otocili se k nemu. U nas mnoho veci nepochopite. A to, co nam sdelite, by si lide mohli spatne vylozit. Proto se muj pritel Gen Si obava promitani vasich filmu.“
„Ale kazde nedorozumeni se da vylozit jen poznanim.
Tim dulezitejsi je, abychom vam ukazali co nejvic…,“
namitla Rodis.
Cojo Cagas vztahl line ruku k Pozemstanum.
Nebudeme polemizovat o vecech predcasne. Dam prikaz institutum, bibliotekam i umeleckym institucim, aby pro vas pripravili souhrnne zpravy a filmy. My totiz nemame pametove stroje, o nichz hovorite. Ale informace, zakodovane do nejjemnejsich detailu, zaznamenavame slovem i obrazem. To vsechno dostanete zde, aniz byste museli opustit zahrady Coamu. Co se tyka dopravnich prostredku, pri rychlosti nasich plynovych letadel…,“ Cagas udelal pauzu, „ktera cini asi tisic kilometru za pozemskou hodinu, dosahnete v kratkem case kterehokoli mista na nasi planete.“
Ted zase bylo na Pozemstanech, aby na sebe udivene pohledli: vladce Tormansu znal pozemske miry.
„Ovsem,“ pokracoval Cojo Cagas, „musite nam sdelit predem, ktera mista chcete navstivit. Nase letadla nemohou pristavat kdekoli, a take ne vsechny oblasti na planete jsou bezpecne. „„Snad bychom se meli nejdrive seznamit s celkovou planetografii Jan-Jachu, a teprve pak vam dat seznam mist, kam chceme zajet?“ navrhla Rodis.
„To je spravne,“ souhlasil Cojo Cagas. Pak vstal a rekl s necekanou privetivosti: „A ted si muzete prohlednout sve pokoje v palaci.“
Vysel napred, naslapuje nehlucne po mekkych kobercich, a prosel postrannim vchodem do chodby, jejiz steny
