se leskly matnym kovem.
„Tu masku pred oblicejem budete nosit porad?“ zeptal se Rodis a zavadil o pruzracny stitek.
„Porad ne,“ usmala se. „Jen tak dlouho, dokud budu nebezpecna ja vam a…“
„My vam,“ kyvl vladce s pochopenim. „Proto vas ani nezvu, abyste s nami stolovali. Ale zde se muzete citit v naprostem bezpeci,“ a machl rukou po rozlehlem sale s vysokymi okny, jejichz skla byla dole zatemnena. „Na shledanou zitra!“
Fai se vdecne uklonila.
Pozemstane si prohledli pokoje s dvermi umistenymi proti oknum na leve stene. Pak se znovu sesli v sale.
„Divna architektura,“ rekla Eviza. „U nas takhle stavime psychiatricke ustavy.“
„Proc nas nejvyssi vladce tak uporne presvedcuje, ze tu jsme v bezpeci?“ divila se Tivisa.
„Zrejme proto, ze to zde pro nas vubec neni bezpecne,“
rekla vazne Rodis. „Vyberte si kazdy svuj pokoj, a pak se dohodneme, kdo kam pojede, abych mohla vase prani tlumocit Cojo Cagasovi.“ Kdyz videla udiv svych kolegu, dodala: „Jsem presvedcena, ze si Cojo Cagas pospisi, aby se mnou mohl mluvit tajne. Podle jejich predstav jsem vase vladkyne, a vladci musi spolu hovorit osamote.“
„Opravdu?“ ptala se Eviza s udivem.
„V pravekych dobach to na Zemi prinaselo spoustu utrpeni.
Ale budme zdvorilymi hosty a podridme se zvykum svych hostitelu. Potrebuji co nejdriv znat vase pozadavky i rady. Jak bych je jinak mohla prednest vladci?“
Sedm astronautu sedelo na siroke rudohnede pohovce.
Vysokymi okny z pruzracne plasticke hmoty naruzoveleho odstinu byly videt v parku stromy, prozarene paprsky tormanskeho slunce, ktere na rozdil od Slunce pozemskeho neopisovalo po obloze oblouk, nybrz klesalo pomalu a majestatne temer po svisle care. Jeho paprsky se skrze ruzova okna zdaly fialove. Opalene tvare Pozemstanu tim ziskaly nazelenaly ton.
„Tedy rozhodnuto,“ rekl Vir Norin, jehoz robot plnil funkci sekretarky a kodoval vysledky porady pro vysilani na Temny Plamen.
„Rozhodnuto,“ potvrdila Rodis. „Vy zustanete v hlavnim meste mezi vedci a inzenyry. Tor Lik s Tivisou preleti planetu od polu k polu, zdrzi se nejaky cas v prirodnich rezervacich a na morskych zakladnach. Eviza navstivi lekarske ustavy, Cedi a Gen budou studovat spolecensky zivot a ja se venuji historii. Ted se musime spojit s hvezdoletem a pak jit spat. Nasi hostitele ulehaji brzy a vstavaji casne.“
A skutecne, sotva zmizely posledni paprsky zapadajiciho slunce a pod vysokymi stropy se zapojilo automaticke osvetleni nastalo kolem dokonale ticho. Jen obcas bylo mozno zahlednout v setmelem parku stiny pomalu obchazejicich strazi, a znovu vsechno znehybnelo, jako v mrtve vode pohadkoveho jezera.
Evize bylo dusno, pristoupila k oknu a zacala se pachtit s uzaverem. Siroke okno se konecne rozletlo a do pokoje zaval chladny vzduch, prosyceny zvlastni vuni zahrady na cizi planete. V tyz moment odporne zajecela trubka. Ze vsech stran se sbihali lide s rozsvicenymi lampami a vyhruzne zvedali hlavne svych zbrani.
Vir Norin se jedinym skokem ocitl vedle zmatene Evizy a pribouchl okno. Jekot ustal. Norin se posunky snazil uklidnit shluk strazcu dole. Lampy zhasly, strazni se rozesli.
Pozemstane davali pruchod svym pocitum a dobirali si rozcilenou Evizu.
„Jsem presvedcen, ze nas celou dobu poslouchaji a pozoruji,“ rekl Tor Lik.
„Dobre, ze jazyk Zeme je pro Tormantany naprosto nesrozumitelny!“ vzlykla Eviza. „Nemaji od nas jeste dostatecne dlouhe texty.“
„Myslim, ze ho lehce desifruji,“ namitla Cedi. „Maji s nami mnoho spolecnych slov a pojmu. Presne vzato, jejich rec je jeden z jazyku pate epochy v ere Rozdeleneho Sveta, zmeneny ovsem za dvaadvacet stoleti.“
„At je to jak chce, nasim rozmluvam vladci Jan-Jachu zatim nerozumeji a nebudou je tedy zbytecne znepokojovat.
Meli bychom se obcas zaclonit pomoci robotu, abychom sve hostitele nezasvecovali do intimni stranky naseho zivota. Treba prave ted, kdyz budeme hovorit s hvezdoletem.“
Faina modrocerna devitinozka zaujala misto uprostred pokoje. Pod jejim plastem zahucel dalkovy vysilac televideofonu a mistnost se ponorila do tmy. Astronauti se sesedli na pohovce. Na protilehle strane zaplalo zelene svetlo a zaznely melodicke tony pisne o jive nad rekou. Nejasne, mihajici se kontury lidi dostaly najednou presny tvar, jako by se zbyla posadka z kosmicke lodi ocitla nahle v zahradach Coamu a usedla vedle kolegu pod vysokym stropem palacove komnaty.
Aby setrili baterie robotu, jejichz energii mohli potrebovat pri dulezitejsich vecech, rekl kazdy zhustene sve dojmy z prvniho dne na Tormansu. Rekord ve strucnosti ziskal Tor Lik. „Mnoho patosu, slov o velikosti, stesti a bezpecnosti. Vedle toho vsude strach a sbory strazcu, ktere tu nejsou, aby zajistovaly bezpecnost, nybrz proto, aby se k vladcum nikdo nedostal. Tvare lidi jsou zasmusile, ani ptaci tu nezpivaji.“
Kdyz zhasl stereoobraz a spojeni s hvezdoletem se prerusilo, rekla Rodis:
„Nevim jak u vas, ale u mne ochranne serum a biofiltry vyvolavaji ospalost.“ Ospalost misto obvykle touhy po cinnosti citili vsichni. Eviza to pokladala za normalni jev a upozornila astronauty, ze budou malatni jeste tri ctyri dny.
Pristi rano, sotva se Pozemstane stacili nasnidat, objevil se u nich hodnostar v cernem odevu positem namodrale stribrnymi hady. Vyzval Fai na schuzku s „velikym Cojo Cagasem“. Ostatnim clenum expedice navrhl zatim prochazku zahradami Coamu, nez bude cas, aby sli do hlavniho zpravodajskeho strediska, kde jim z prikazu Cojo Cagase poskytnou potrebne informace.
Fai Rodis poslala druhum vzdusny polibek a vysla v doprovodu mlcenliveho strazce ve fialovem, ktery ji s uctivymi uklonami ukazoval cestu. U jednoho z vchodu, prikrytych tezkym zavesem, zustal jako primrazen stat, s rukama rozpazenyma a telem po pas ohnutym. Fai sama odhrnula zaves a v teze chvili se otevrely tezke dvere, ktere, jako vsude na Tormansu, se otacely ve verejich a nezapoustely se do sten jako doma na Zemi. Ocitla se v pokoji s temne zelenymi draperiemi a vyrezavanym nabytkem z cerneho dreva. Pozemstane ho uz predtim videli z hvezdoletu pri televiznim prenosu na tajnem kanalu.
Cojo Cagas tu stal a prsty se lehce dotykal kristalove menave koule na cernem podstavci. Zblizka se „veliky“
malo podobal svemu obrazu z televize. Chytre a povzbudive se usmal a pohybem ruky vyzval Rodis, aby se posadila.
Opetovala jeho usmev a rozlozila se pohodlne v sirokem kresle.
Hostitel usedl pobliz, naklonil se duverne kupredu a zkrizil ruce, jako by se chystal trpelive poslouchat svou navstevnici.
„Ted si muzeme pohovorit ve dvou, jak se slusi na vedouci osobnosti. I kdyz je hvezdolet jen zrnkem pisku ve srovnani s planetou, psychologicky je odpovednost a plna moc nas obou stejna.“
Fai chtela namitnout, ze podobna formulace je nespravna a pro cloveka ze Zeme urazliva. Ale pak si to rozmyslila.
Bylo by smesne a bezucelne presvedcovat oligarchu o zasadach pozemske etiky v ere Spojenych Rukou.
„Jake jsou normy spolecenskych styku u vas na Zemi?“
pokracoval Cojo Cagas. „V jakych pripadech mluvite pravdu?“
„Vzdycky! „„To je nemozne! Skutecna, nevyvratitelna pravda neexistuje.
„Existuje jeji priblizeni se k idealu, tim vetsi, cim vyssi je uroven spolecenskeho vedomi cloveka.“
„Co s tim ma vedomi spolecneho?“
„Kdyz si vetsina lidi uvedomi, ze kazdy jev ma rub a lic, ze pravda ma dve tvare a je zavisla na menicim se zivote…“
„Tak tedy absolutni pravda neexistuje?“
„Honba za absolutnimi pojmy je jednim z nejvetsich omylu cloveka. Vysledkem je jednostrannost, tedy polopravda, a ta je horsi nez vylozena lez, ktera oklame mene lidi a neni nebezpecna pro cloveka vedouciho.“
„A vy se vzdycky drzite tehle zasady? Neochvejne?“
„Neochvejne!“ rekla Rodis pevne, ale hned si vzpomnela na scenu, kterou zahrala na hvezdoletu.
„Tak mi tedy popravde reknete, proc jste se objevili na planete Jan-Jach?“
„Opakuji, co jsem rekla uz drive. Nasi vedci vas pokladaji za potomky Pozemstanu pate epochy staroveku, na Zemi nazyvane era Rozdeleneho Sveta. Podle toho musite byt nasimi primymi pribuznymi. Cozpak to neni
