ostatniho potahu na stenach. V prostoru za nim stal clovek a siroce otevrenyma ocima ziral na sveho pana. Cagas rozzlobene vykrikl, ale strazny sebou ani nepohnu! Vrhl se tedy na druhou stranu, ale Rodis ho posunkem zastavila.
„Druhy take nic nevnima!“
„To jsou vase zerty?“ zeptal se vladce bez sebe hnevem.
„Bala jsem se, ze narazim na stejne nepochopeni, jako byla vcerejsi prihoda s oknem,“ doznala Fai omluvne.
„To muzete udelat s kazdym? I se mnou?“
„Ne. Vy patrite k one petine lidi, kteri nepodlehaji hypnoze. Nejdriv je treba zlomit vase podvedomi. Ostatne, sam to dobre znate… Mate soustredenou a vytrenovanou vuli a mocny rozum. Vy si nepodrobujete lidi jen vlivem slavy, moci a prislusnych zarizeni. Presto ze i v tom se vyborne vyznate. Treba vas prijimaci sal, v nemz sedite na vyvysenem miste v plne zari a v pritmi pod vami vsichni ostatni, nepatrni sluzebnici.“
„Je to snad vymysleno spatne?“ zeptal se Cojo Cagas s nadechem prevahy. „Ale nechme toho. Jak jste to dokazala s mymi strazci?“
„Velice snadno. Jsou vycviceni k pokorne, bezduche poslusnosti. To s sebou nese ztratu rozumove uvahy, otupelost a potlaceni vule, ktera je hlavni slozkou dusevni stability a odolnosti. Nejsou to osobnosti, ale zive stroje s vlozenym programem. Nic pak neni lehciho, nez program zmenit…“
Ze zasteny stejne nenadale jako jeji muz vystoupila neobycejne krasna Tormantanka. Byla vysoka jako Fai, ale mnohem subtilnejsi, a pohybovala se s nezvyklou gracii, vypocitanou zrejme na efekt. Matne cerne vlasy, scesane dozadu nad vysokym hladkym celem, spadaly ji v tezkych vlnach na spanky a do tyla. Na temeni ji zarili dva propleteni hadi s rozevrenymi celistmi, jemna prace ze svetleho kovu s ruzovym odstinem. Nahrdelnik ze stejneho materialu ve tvaru pestrych ctvercu, spojenych ruzovymi kameny s diamantovym jasem, obepinal vysokou siji a klesal ve ctyrech trpytnych privescich do uzlabinky mezi nadry, temer odhalenymi v elastickem korzetu. Uzka ramena, krasne paze i prevazna cast zad byly hole, coz rozhodne neodpovidalo kazdodennimu uboru na Tormansu.
Dlouhe mirne sikme oci pod lomenym obocim hledely uprene a panovacne, rty velkych ust s mirne zvednutymi koutky byly pevne stisknute a vyjadrovaly nespokojenost.
Zustala stat a bez okolku si prohlizela sveho hosta. Rodis ji prvni vysla vstric.
„Nemylte se,“ rekla mirne, „jste nesporne krasna, ale nejkrasnejsi ze vsech byt nemuzete, jako nikdo ve vesmiru.
Krasa ma nekonecne mnoho odstinu, v tom spociva rozmanitost sveta.“
Vladcova zena primhourila tmavohnede oci a vztahla ruku velkomyslnym gestem, v nemz bylo cosi hraneho a detskeho zaroven. Fai Rodis, ktera si uz osvojila tormantanske zpusoby, opatrne stiskla jeji uzkou dlan.
„Jak vam rikaji, navstevnice ze Zeme?“ zeptala se trhane, vysokym ostrym hlasem, jako by udelovala rozkaz.
„Fai Rodis.“
„Zni to pekne, i kdyz my jsme zvykli na jina hlaskova spojeni. Ja jsem Jantre Jachach, zkracene Jan- Jach…“
„Nazvali vas podle jmena planety!“ zvolala Rodis. „To se hodi pro zenu nejvyssiho vladce.“
Na rtech Tormantanky se mihl povyseny usmev:
„Co vas napada! Planete dali me jmeno.“
„To prece neni mozne! Prejmenovavat planetu, kdykoli se objevi nova vladkyne. Co ohromne a zbytecne prace je pak s prepisovanim vsech nazvu, jaky zmatek tim vznikne v knihach!“
„Starosti se zmenou jmen, to je malickost!“ vmisil se do rozhovoru Cojo Cagas. „Nasi lide nemaji dost prace a sily se na to vzdycky najdou.“
Fai Rodis poprve upadla do rozpaku. Mlcky stala pred vladcem planety a jeho zenou.
Oba svym zpusobem vycitili jeji stisnenost a usoudili, ze nastal prihodny okamzik pro zakonceni audience.
„Dole ve Zlutem sale ceka inzenyr, ktery byl urcen, aby vam pomahal pri ziskavani informaci. Bude tu stale a prijde okamzite, jakmile ho zavolate.“
„Rekl jste inzenyr?“ zeptala se pro jistotu Rodis. „Pocitala jsem s historikem. Vzdyt se vubec nevyznam v otazkach technologie. Krome toho u nas na Zemi je historie nejdulezitejsi vedecka disciplina, veda ved.“
„K disponovani informacemi je zapotrebi inzenyr. U nas to tak je.“ Cojo Cagas se shovivave usmal.
„Dekuji.“ Fai se uklonila.
„O, uvidime se jeste nejednou! Kdy mi ukazete filmy o Zemi?“
„Kdykoli si budete prat.“
„Dobre. Najdu si cas a dam vam vedet. A ted,“ Cojo Cagas kyvl k draperiim, „vratte je do normalniho stavu.“
„Muzete jim dat znameni, jsou volni.“
Cagas luskl prsty a oba strazci v okamzeni vystoupili z ukrytu se sklopenymi hlavami. Jeden z nich vedl Fai chodbami do salu oveseneho cernymi zavesy a pokryteho cernymi koberci. Odtud ve dvou pulkruzich vedlo schodiste z cerneho kamene do spodniho zlate zluteho salu. Strazce se zastavil u balustrady a Fai sestoupila dolu sama. Citila zvlastni ulevu, jako by s ponurou cerni nahore zmizela i jeji obava o osud expedice.
Uprostred na zlutem koberci stal clovek, bledsi nez normalni Tormantane. Mel hustou a kratkou cernou bradku a pripominal starodavny portret z epochy Rozdeleneho Sveta. Mohutne klenute celo, huste oboci nad ponekud vystouplyma fanatickyma ocima, tenky cerny knir… Jako v transu hledel na Pozemstanku, sestupujici po cernem schodisti, jejiz prekvapive pravidelne a pevne rysy obliceje zpola zakryval pruzracny stitek. Neco nelidskeho vychazelo ze zare jejich siroce rozevrenych zelenych oci pod rovnym obocim. Jako by hledela skrze neho do nekonecnych dalek, o nichz vi jen ona sama. Tormantan okamzite pochopil, ze je to dcera sveta, ktery se neuzavira na jedine planete, nybrz je otevren prostoram vesmiru. Kdyz prekonal prvni rozpaky, pristoupil inzenyr k zene:
„Jmenuji se Chonteelo Tollo Frael,“ pronesl zretelne sve tridilne jmeno, jez oznacovalo nizsi hodnost.
„Ja jsem Fai Rodis.“
„Fai Rodis, poslali me, abych vam byl k dispozici. Me jmeno je slozite, zvlaste pro hosty z cizi planety. Rikejte mi proste Tael,“ inzenyr se nesmele a pratelsky usmal.
Rodis pochopila, ze je to prvni opravdu dobry clovek, s nimz se na planete Jan- Jach setkala.
„Pridavaji se u vas ke jmenum tituly a hodnosti jako u nas na Zemi?“
„Ne, nic takoveho. Vetsine se strucne rika KZI, to znamena lidi, kteri ziji kratce. Vedci, technikove a umelci nepodlehaji predcasne smrti, mohou zit dlouho a nazyvaji se DZI.“
Fai premyslela o tom, co slysela, a inzenyr nervozne prejizdel po koberci spickou boty, ktera na rozdil od mekkych strevicu „hadonosu“ byla tvrda a vrzala.
„Nechtela byste se projit v zahrade?“ navrhl skoro pokorne.
„Tam muzeme…“
„Pojdme… Taeli,“ rekla Rodis a obdarila ho usmevem.
Zbledl, otocil se a vysel napred. Zasklenymi dvermi sestoupili do parku, mezi uzke aleje, vysazene podobnym zpusobem jako na Zemi.
Fai se rozhlizela a premyslela, kde videla neco podobneho.
Mozna ze v nektere ze skol tretiho cyklu v Jizni Americe?
Diskovite kvety bez korun, zarive zlute pri krajich a temne fialove uprostred, nicim nepripominaly Zemi. Cize vypadaly i zlute trychtyrovite stromy. Skrze biofiltry temer nezachytitelne pronikala korenna vune modre zbarvenych kvetu, ktere v hroznech visely z keru kolem ovalne louky.
Rodis prikrocila k siroke lavici a chystala se posadit, ale inzenyr energicky ukazal na druhou stranu, kde na vrcholu kuzeloviteho kopce byla besidka ve tvaru koruny s tupymi vyrezy.
„Tohle jsou kvety pro bezstarostny odpocinek. Staci tu posedet jen par minut a clovek upadne do netecne strnulosti, bez myslenek, strachu nebo starosti. Zde radi pobyvaji mocni vladci, a sluhove je pak v urcenou dobu odvedou.
Jinak se tu da travit libovolne dlouhy cas.“
Tormantan a navstevnice ze Zeme vystoupili k besidce, odkud byl rozhled do coamskych zahrad. Dole v dalce za modravymi stenami obory, rozkladalo se pri upati nahorni roviny obrovske mesto. Jeho sklovite ulice se leskly jako povrch vodni hladiny. Ale vody v zahradach Coamu nebylo nazbyt.
