V potrubi pod povrchem sumely potucky, a tu a tam ustily do malych bazenu. Od vysokanske brany zalehala az sem nesouroda hudba, slity sum hlasu, smich i jednotlive vykriky.
„Tam se neco deje?“ zeptala se Rodis.
„Kdepak. To jsou jen straze a zahradni personal.“
„A proc jsou tak hlucni? Copak vladci tu nepotrebuji klid?“
„Nevim. Ve meste je hluk mnohem vetsi. V palaci to slyset neni a pohodli druhych je nezajima. Ostatne, sluhove vladcu se nikoho neboji, jsou-li vhod svym panum.“
„Pak jsou ale velmi spatne vychovani!“
„A proc? Co rozumite tim slovem?“
„Predevsim schopnost ovladat se, nevadit ostatnim lidem.
To je jedina moznost, jak udelat spolecny zivot snesitelny pro vsechny bez vyjimky.“
„Vam na Zemi se to podarilo?“
„Jeste mnohem vic. Dosahli jsme nejvyssi miry uvedomeni a sebekazne, kdy clovek mysli predevsim na druhe, a teprve pak na sebe.“
„To je nemozne!“
„A prece se nam to podarilo uz pred nekolika tisiciletimi.“
„Chcete rici, ze to u vas vzdycky tak nevypadalo?“
„Ovsem ze ne. Clovek musel prekonavat nescislne prekazky.
Ale ze vsech nejdulezitejsi a taky nejtezsi bylo prekonat sebe sama.“
Inzenyr neodpovedel. Naslouchal vzdalenemu hluku z radia a smesici lidskych hlasu.
„Ted mi reknete neco o tom, jak se uchovavaji informace na planete Jan-Jach. A pomozte mi, abych je ziskala.“
„Co vas predevsim zajima?“
„Historie osidleni planety od okamziku, kdy sem vasi lide prisli, az po soucasnou dobu. Zvlast dulezite je pro me znat obdobi maximalni zalidnenosti, po nichz nasledoval prudky ubytek obyvatelstva. Ovsem, s ekonomickymi udaji a zmenou vladnouci ideologie.“
„Vsechno, co se tyka naseho prichodu na planetu, je tajne. Stejne tak je zakazano poskytovat informace o obdobich Velike Bidy a Moudreho Zakazu.“
„To nechapu.“
„Vladci Jan-Jachu nedovoli nikomu studovat tak zvane zakazane historicke epochy.“
„Neuveritelne! Myslim, ze tu jde o nejake nedorozumeni.
Zatim me seznamte alespon s historii, ktera je povolena, ale s presnymi ekonomickymi ukazateli a statistickymi daty vypocetnich stroju.“
„Udaje vypocetnich stroju se nikomu neukazuji a nikdy se neukazovaly. Jednotlive ery zpracovavaji specielne vybrani lide, a tajne. Zverejnuje se jen to, co je povoleno.“
„Jaky vyznam pak maji takove zpravy pro vedu?“
„Skoro zadny. Kazde obdobi ukazali vladci tak, jak jim to vyhovovalo.“
„Bylo by mozne ziskat skutecna fakta?“
„Jenom neprimo, v rukopisnych memoarech a v literarnich dilech, ktera unikla cenzure nebo zniceni.“
Fai Rodis vstala. Inzenyr se take zvedl a stal se sklonenou hlavou. Bylo videt, ze se jako vedecky pracovnik stydi za sve ponizujici a otrocke postaveni. Rodis mu polozila ruku na rameno.
„Tak to take udelame,“ rekla mekce. „Nejdriv obecny nastin historie v povolene mire, a pak se pokuste sehnat vsechno, co zustalo nedotceno minulymi cenzurami, nucenymi opravami a primou dezinformaci. Nebudte smutny, na Zemi byly podobne epochy. A co se stalo pak, to brzy uvidite.“
Inzenyr ji mlcky doprovodil do palace.
KAPITOLA VI
Cena raje
„Evizo, kde je Rodis?“
„Nevim, Vire.“
„Nevidel jsem ji uz tri dny.“
Cedi ji hledala vsude, pocinajic Zpravodajskym strediskem a koncic komnatami vrchniho vladce, ale tam ji nepustili.
„Fai zmizela po promitani nasich stereofilmu, sotva Tivisa a Tor odleteli na zadni polokouli Tormansu, a nedockala se tedy chvile, kdy nam Evisa dovoli svleknout skafandry,“ rekl Vir.
„Bohuzel,“ potvrdila lekarka, „jeste nejakou dobu se musite smirit s tesnym uborem. Ja jsem na kovovou pokozku zvykla, a prece to je vzdycky uzasny zazitek, zbavit se trubek a stitku pred oblicejem. Biofiltry prekazeji mnohem mene… Tu je Gen Atal! Nevite neco o Rodis?“
„Je v Sale Chmur. Vystupoval jsem po cernem schodisti a ona sla vedle Cojo Cagase v doprovodu strazi, ktere nase Cedi ma tak malo v lasce.“
„Mne se to vsechno nelibi,“ rekl Vir Norin.
„Proc se vzrusujete?“ zeptal se Gen Atal s naprostym klidem. „Fai vysedava o samote s Cagasem. Vladkyne s vladcem, jak sama zertem rika.“
„Tihle spatne vychovani vladci, povzneseni nad jakoukoli moralku, se podobaji tygrum. Jsou nebezpecni neovladanymi emocemi, ktere je ponoukaji k nerozvaznemu chovani.
A Faina devitinozka tu stoji vypnuta.“
„Hned uvidime,“ inzenyr kosmicke ochrany udelal ve vzduchu rukou kriz.
V okamziku pribehl k jeho noham robot s priklopem zlatohnede barvy, jakou mel i Genuv skafandr. V nekolika vterinach se z kovoveho plaste mechanickeho sluhy vysunul valec na vysoke nozce a zazaril fialove ruzovym svetlem.
Na stene pokoje se zacala zaostrovat cast ridici kabiny na Temnem Plameni, ktera ted slouzila jako misto pro prime spojeni a pozorovani.
Mila tvar Neji Cholli vypadala unavene v zablescich zelenych, blede modrych a oranzovych signalu na ruznych pultech.
Divka pozdravila Gena vzdusnym polibkem, ale hned zbystrila pozornost a zeptala se: „Proc ne ve smluveny cas?“
„Je treba se podivat na panel zivota,“ rekl Gen.
Neja prenesla pohled na svetlou stenu, kde jasne a stejnomerne zarilo vsech sedm zelenych svetel.
„Vidim to sam!“ zvolal Gen, rozloucil se s Nejou a vypnul robota.
„Vime vsechno, co potrebujeme,“ rekl Evize a Virovi.
„Rodis je v poradku, ma i svuj signalizacni naramek, ale mozna, ze ji drzi…“
„V zajeti!“ doplnil Vir Norin.
„Kdo je, v zajeti?“ zahlaholila zezadu Cedi.
„Fai Rodis! Vir ji videl v Sale Chmur s Cojo Cagasem pred tremi dny, ale my jsme se s ni vubec nesetkali.“
„Tak pojdme do Salu Chmur a Gen at nam ukaze, kam sli.“ Impulzivni Cedi vykrocila prvni.
Na konci srpovite zahnute chodby vstoupili na cerne koberce uprostred sloupu a vyklenku v Sale Chmur, jak ho nazvali astronauti.
Gen Atal pristoupil ke schodisti s balustradou, na par vterin se zamyslil a zamiril rozhodne k temnemu prostoru mezi dvema blizko sebe stojicimi sloupy. Za nimi byly videt zavrene dvere. Gen se nekolikrat marne pokusil je otevrit, a pak razne zaklepal.
„Kdo se opovazuje rusit klid vladce Jan-Jachu?“ vystek1 zlostny hlas, zesileny elektronickym zarizenim.
„My, lide ze Zeme, hledame svou velitelku!“ zakricel Vir Norin po zpusobu zesilovace.
„Nic nevim. Vratte se do svych pokoju a cekejte, dokud vladci neuznaji za vhodne, aby se vam ukazali!“
