zadostivym zrakum, ale zaroven naprosto nedostupne. A dole pod palacem se tisnilo prelidnene mnohamilionove mesto, jehoz nazev Stred Moudrosti znel nahle na jejich chude, zaprasene planete jako ironie.
„Snad to napoprve staci?“ zeptala se Fai Rodis, kdyz zpozorovala unavu na tvarich divaku.
Cojo Cagas pohledl na lidi kolem sebe. Jeho zena Jantre si tiskla ruce k nadrum. Inzenyr Tael zvedl hlavu a snazil se nepozorovane setrit slzy, ktere mu skanuly do huste bradky. Stejne slzy uvidel u Zeta Uga. Naval nevysvetlitelne zlosti prinutil Cagase zvysit hlas:
„Ano, staci! Uplne staci!“
Fai pohledla nechapave na vladce a prerusila spojeni s hvezdoletem. Roboti vypnuli a uklidili pod priklop sve zarice. Divaci se zacali rozchazet a Fai pristoupila k Cojo Cagasovi, ktery ji posunkem prosil, aby neodchazela. Kdyz zustali v opustenem sale jen sami dva, Cagas poprve uchopil Rodis za loket, lehce se zachmuril a pustil opet jeji ruku.
Fai se rozesmala.
„Zvykl jsem si na vasi tvar bez stitku, a zapomnel jsem, ze vsechno ostatni je kovove. Nekdy se mi zda, ze Pozemstane jsou jen roboti s hlavami zivych lidi,“ zazertoval vladce a uvedl ji do zname komnaty se zelenymi draperiemi a kristalovou kouli.
„Treba jsme opravdu jen roboti?“ odpovedela Fai otazkou a v jejim pohledu i usmevu byl naznak koketerie a zenske vyzyvavosti.
Cojo Cagas musil napnout vsechnu svou vuli, aby nepodlehl mocne pritazlivosti zeny ze Zeme. Odvratil se, otevrel cernou skrin a vytahl odtud cosi podobneho starodavne dymce. Usadil se v kresle proti Rodis a zacal kourit.
Pres clonu silne voniciho dymu pohlizel vladce na zenu pred sebou a jeho uzke oci se potahly zavojem zapomneni.
Mlcel tak dlouho, ze Rodis promluvila prvni:
„Co znamenala vase slova, uplne staci’? Zeme se vam nelibila?“
„Technicky jsou filmy dokonale. Nic podobneho jsme u nas nikdy nevideli.“
„Copak tu jde jen o techniku? Mam na mysli nasi planetu.“
„Nemohu posuzovat pohadky. Jak mam poznat, co je pravda a co lez, kdyz neznam z vasi planety nic nez ty obrazky?“
Fai Rodis vstala, oprela se lehce o hranu zdobeneho stolu a pozorne se zahledela na Cojo Cagase.
„Ted prave lzete,“ rekla primo, aniz zvysila nebo snizila hlas, Jak to delali Tormantane. „Pomozte mi, abych vas pochopila. Jste clovek s vynikajici inteligenci, proc se zdrahate mluvit primo a pravdive o svych soudech a zamerech?“
Cojo Cagas pomalu vstal, chladny a povyseny. Fai sebou ani nepohnula, kdyz se pred ni zastavil s povytazenou siji a zatatymi pestmi nalehl na stul. Zirali mlcky jeden na druheho, dokud vladce zas neodstoupil. Otrel si celo jemnouckym zlutym satkem.
„Mohli bychom vas znicit,“ vycenil zuby v usmevu, ktery nevestil nic dobreho, „a misto toho me nutite, abych vam jeste skladal ucty!“
„A ta obet vas tak tizi?“ hlas ji cinkl neskryvanym vysmechem.
„Mate strach, ze se tu objevi dalsi hvezdolet a ze oba znici vase mesta, palace, zavody? Ja vim, ze vy i vasi pomocnici klidne prijmete zahubu milionu obyvatel Jan- Jachu, zniceni tisicilete prace i zanik velkych vytvoru lidskeho genia, Jen kdyz sami zustanete nazivu! Nemam pravdu?!“ zvolala nahle prikre.
„Ano, prisvedcil Cojo Cagas. „A ceho taky litovat? Luzy, nicotnych lidi s halirovymi city? Nebo prezileho umeni, ktere lezi bez uzitku na kupach v zaprasenych muzeich? Ci nebezpecnych fantastu DZI?“
„Jsou to prece lide!“ zvolala Rodis.
„Ne, jeste ne!“
„A delate neco pro to, aby se jimi stali? Ja vas nechapu!
Nemuze byt nic krasnejsiho v zivote nez pomahat lidem zvlast kdyz ma k tomu clovek moc, silu a vsechny moznosti.
Copak jste o tom ani nepremyslel, nestastny clovece?“
„Ne ja, vy jste nestastna! Jedno stare pravdive prislovi rika, ze pro zenu existuje jen pritomnost a budoucnost, nikdy vsak minulost. Jaka jste to historicka, kdyz nemuzete pochopit, ze planetu zaplavilo more prazdnych dusi a vypilo, vyzralo, zdupalo ji do nejposlednejsiho mistecka!“
Fai se uz uklidnila.
„Je vam znamo, ze lidsky mozek ma pozoruhodnou schopnost napravovat nejen vizualni ale i myslenkove znetvoreniny vnejsiho sveta, vznikle pokrivenim prirodnich zakonu v nespravne usporadane spolecnosti? Mozek bojuje s distorzi tim, ze ji vyrovnava ve prospech krasy, klidu, dobra. Mluvim samozrejme o normalnich lidech, ne o psychopatech s komplexem menecennosti. Copak nevite, ze tvare lidi jsou zdalky vzdycky krasne, cizi zivot se zda zajimavy a cizi veda dulezita? To znamena, ze v kazdem cloveku jsou ulozeny sny o krasnu, zformovane tisici generacemi, a podvedomi nas vede na stranu dobra silneji, nez si sami myslime. Jak tedy muzete hovorit o lidech jako o historickem haraburdi?“
„Vase otevrenost se mi zacina libit,“ rekl Cojo Cagas a krive se usmal. „Tak jen pokracujte!“
„Vim, ze ted nepochybujete o nasich dobrych umyslech. Kolikrat vasi lide zkouseli zachytit aspon kapku nepratelstvi u nekoho z nas, dokonce i potom, kdy zautocili na nas hvezdolet z vaseho prikazu! Zde se prece nic nedeje bez prikazu Rady Ctyr?!“
„Ano,“ znovu potvrdil vladce, jakoby ovladan magnetickou silou Pozemstanky.
„Je-li tomu tak, pak duvod je v domnelem nebezpeci, ktere vychazi od nas. Pochopila Jsem, ze chcete zakazat, abychom filmy o Zemi promitali lidem na Jan-Jachu, Pak ale musite jednat z pohnutek diktovanych vasim videnim sveta i systemem nazoru. My, Pozemstane, jsme nezpozorovali ve vasi primitivni propagande zadny hluboky zajem o zdokonaleni spolecnosti a lidi. Na zachovani existujiciho radu zalezi jen hrstce vedoucich cinitelu. V historii Zeme to zahubilo stovky statu a miliony lidi. Neni to davno, co jste zde zazili katastrofu z prelidneni…“
Fai Rodis prerusila svou rec a s udivem hledela na zkrivene rysy tormantanskeho vladce. Cojo Cagas poprve ztratil vladu nad sebou.
„Dost! Nechci! Nic uz o Zemi! Nenavidim proklatou Zemi, planetu bezmezneho utrpeni svych predku!“
„Vasich predku?“ zvolala Rodis a hrdlo se ji stahlo vedomim, ze jeji predpoklad se potvrdil.
„Ano, svych i vasich! Je to tajemstvi, chranene mnoho staleti, a jeho prozrazeni se tresta smrti!“
„Proc?“
„Aby nevznikaly sny o minulosti, o jinem svete. Podemilaly by zaklady naseho zivota. Clovek nepotrebuje znat minulost, hledat v ni silu. Historii je treba utnout u sameho korene a zacit okamzikem, kdy se strom lidstva ujal na Jan- Jachu.“
Cojo Cagas asi minutu zamyslene stal, pak usedl a ukazal Rodis na kreslo. Kouril, a pritom soustredene pozoroval kristalovou kouli, zatimco navstevnice ze Zeme sedela nehnute jako socha v nejhlubsim tichu vladcovych pokoju.
Cagas prejel pohledem po jeji duchem nepritomne postave, a pak rozhodnut vstal. Z tajne skryse vytahl soupravu pristroju podobnych starodavnym klicum. Jednim z nich, kratkym a silnym, otevrel neviditelna dvirka z tlusteho kovu, necim uvnitr otocil, a znovu je peclive zavrel.
„Pojdme,“ rekl proste a odhrnul zeleny zaves pred uzkymi dvermi.
Fai ho bez vahani nasledovala. Cojo Cagas sel se sklopenou hlavou a bez ohlednuti tmavou chodbou, spore osvetlenou matnou zari vecnych plynovych lamp. Obratil se jen u dveri vytahu a vpustil Rodis do kabiny. Ozval se skripot ridce pouzivaneho mechanismu. Kabina se bleskurychle ritila dolu. Fai, ktera cekala pohyb vzhuru, zatajila dech. Sjeli do znacne hloubky a vystoupili do chodby, po jejiz jedne strane vedly koleje a zelezne podpery.
Cojo Cagas se ohledl, zavedl svou spolecnici do nevelkeho temneho vagonu a posadil se k ridicim pakam. Rozsvitil tratovy reflektor a vagon vyrazil do nepruhledne tmy s rachotem hodnym pravekych pozemskych zeleznic.
Fai se usmala na vzruseneho vladce a oddala se hypnotizujicimu mihotani vertikalnich, ruznobarevne sviticich znacek. Zacala si prozpevovat. Zpozorovala, ze Cojo Cagas pozorne nasloucha a casto se po ni ohledne v rychlych zablescich signalizacnich luminoforu.
„Co je to za pisen?“ zeptal se preryvane, kdyz zvysoval beztak, uz zbesily let vagonu.
„Vrhnout se strelhbite do stojate vody a vyhledat, zachranit z kalneho dna…,“ zacala prekladat do reci Jan- Jachu.
