„Jen tohle?“ zvolal Cojo Cagas.
„A co jste cekal?“
„Neco vojenskeho. Ma to melodii plnou rytmu a sily,“
rekl a prudce zabrzdil pred ctvercem fialoveho luminoforu.
Vstoupili do temneho podzemi. Jen carky ukazatelu svitily slabe na podlaze, jako by plavaly ve tme.
Cagas vzal Fai opatrne za ruku. Pristoupil k ctvercovemu sloupu, vyhledal maly otvor, otevrel ho a naslouchal.
„Musim se presvedcit, ze vypinac v mem pokoji neselhal,“ vysvetlil mlcenlive Rodis. „Jinak pri pokusu otevrit sejf s dvernim rele bude kazdy zabit na miste.“
Druhym klicem ze svazku otevrel dalsi otvor, uchopil rukojet podobnou strele a silou ji pritahl k sobe. Vysunul se stribrny cep a v temze okamziku se otevrely tezke dvere do jasne osvetleneho rozlehleho salu. Sotva vstoupili, vladce stiskl knoflik a dvere zapadly.
Fai se rozhledla, zatimco se Cagas naklanel nad sirokym kamennym stolem, neco na nem premistoval a cvakal tumblery, podobnymi pakam starodavnych elektronickych stroju, ktere Rodis mnohokrat videla v historickych filmech a muzeich. Mistnost se take podobala muzeu. Do vysky cnely rady zasklenych skrini a policek, tesne uzavrene zasuvky byly pomalovany zaslymi hieroglyfy. Stupne prenosnych schudku zasedly prachem, nekde se jeste uchovaly stopy tech, kdo po nich vystupovali k hornim policim.
Cojo Cagas se naprimil, slavnostni a bledy. Navstevnici ze Zeme pripadal jako davnoveky veleknez, jako strazce zapovezenych umeni, a skutecne jim take byl.
„Vite, kam jsme prisli?“
„Pochopila jsem. Zde se uchovava to, co vy… co vasi predkove privezli na hvezdoletech ze Zeme.“ Fai se cela napjala vzrusenim. Bylo to neco ohromneho pro badatelku Rozdeleneho Sveta, dostat se do skladiste informaci o zrejme nejtemnejsim obdobi v epose velikych prevratu v predvecer ery Spojeneho Sveta! Dotkla se s posvatnou uctou ohromneho pultu, odmontovaneho zrejme z pradavne kosmicke lodi, jedne z tech, ktere se odvazne vnorily do neprobadanych, a jak se pozdeji ukazalo, nesmirne komplikovanych propasti vesmiru.
Cojo Cagas povzbudive kyvl a ukazal zmatene Fai na radu mohutnych stolu z kovu a plasticke hmoty.
„Chapu, ze je tu pro vas vsechno velice zajimave. Ale nezapominejte, ze pokracujeme v nasem rozhovoru. A vy se ted, budete divat na filmy privezene mymi predky jako upominka na planetu, z ktere utikali. Utikali se slabou nadeji na zachranu, ale nasli nedotcenou planetu a novy zivot vymennou za stary. Kdyz pochyby a nejistota premuzou me unavene nervy, zajdu sem, abych se nasytil nenavisti a z ni nacerpal nove sily.“
„Nenavisti k cemu, ke komu?“
„K Zemi a jejimu lidstvu!“ rekl Cojo Cagas presvedcene.
„Podivame se na serii, kterou jsem vybral. Nebudu vam pak nucen objasnovat motivy, proc jsem zakazal vase stereofilmy.
Kdo by nezapochyboval o pravdivosti scen, ktere promitate, kdyz predtim zhledl historii vaseho raje?“ rekl vladce s velikou horkosti. „Jak to prislo, ze se vydrancovana zanedbana planeta zmenila v nadhernou zahradu a nevrazivi, v nic neverici lide se stali vernymi prateli? Jake zbrane, jake okovy zelezneho strachu udrzuji narody Zeme v takove discipline? Ostatne, copak mi to reknete? Umite cloveka omamit. Sam jsem to zakusil. Vzpominate si na legendu o Kirke, kouzelnici, ktera promenovala lidi ve vepre? Nekdy se mi zda, ze jste takova Kirke…“
„Setkani s Kirke bylo zkusebnim kamenem pro kazdeho muze, melo ukazat, je-li clovekem i v oblasti milostnych vztahu. Sexualni magie pusobi pouze na lidi s nizkou urovni v pojeti Krasy a Erota. Chcete to zkusit?“ navrhla Rodis.
K nepopsani zmenena, uprela na vladce pohled siroce rozevrenych velitelskych oci a vybojne prohnula svou vladarskou postavu.
Temna sila spoutala mysl Cojo Cagase, jako by se v nem zacala rozvijet mohutna pruzina, brala mu dech, tiskla celisti a ochromovala svaly prudkou zadosti.
„Nechci!“ vykrikl zurive.
Fai odpoutala svuj pohled, vladce tezce dosedl na kraj stolu a stiskl packy.
Svetlo zhaslo, podzemni stena zmizela, pohlcena obrazem, ktery svou hloubkou dokonce predcil obvykle televideofony.
Rodis zapomnela na vsechno kolem a prenesla se do vzdalene minulosti rodne planety.
Pozemska historie, jak o ni psali a ucili vzdaleni predkove, se snazila zatajit skutecnou cenu, jiz bylo treba zaplatit za vedeni valek, vymenu vladcu a civilizaci. V nejstarsich dobach filmova dokumentace jeste neexistovala.
Nejzavaznejsi historicke udalosti bylo treba rekonstruovat.
Ale filmove rekonstrukce z pozdni doby Rozdeleneho Sveta si kladly za ukol ukazat, ze veskere lidske usili o vytvoreni krasy, zavedeni poradku na Zemi, touhy po mirove praci a poznani prirody byly naprosto zbytecne a koncily jen utrpenim a nicenim. Rodis nikdy nevidela uryvky dokumentarnich zaberu, montovanych do hranych filmu o poslednich obdobich Rozdeleneho Sveta. Masove vrazdy nabyly jeste na rozsahu, umerne s rustem obyvatelstva na planete a s rozvojem mocne techniky. Lide hynuli po statisicich a milionech. O necem podobnem se pravekym nicitelum lidskeho rodu ani nesnilo. Atomove bomby v nekolika vterinach vyhlazovaly z povrchu zeme obrovska mesta.
V namornich bitvach se letci jako zapalne pumy vrhali se svymi stroji na paluby gigantickych lodi. V ohnivych smrstich letali do vzduchu lide, zbrane, ulomky stroju. Z morskych hlubin vyplouvaly necekane ponorky, aby znicily nepritele raketami s termojadernymi naboji…
„Probudte se, Pozemstanko,“ uslysela Fai hlas Cojo Cagase.
Trhla sebou a on vypnul projektor.
„Vy jste tohle vsechno neznala?“ zeptal se trochu posmesne.
„U nas se nezachovalo tolik filmu z minulosti,“ odpovedela, jako by se teprve ted navracela do skutecnosti. „Po odletu vasich kosmickych korabu byla na Zemi jeste jedna velika bitva. Nase predky nenapadlo, aby ukryli dokumenty do more nebo pod zem. Spousta veci prisla nazmar.“
Cojo Cagas pohledl na hodiny. Fai se zvedla.
„Pripravila jsem vas o mnoho casu. Odpustte a dekuji vam.“
Predseda Rady Ctyr zustal chvili stat, jako by o necem uvazoval.
„Opravdu s vami nemohu dele zustat. Ale jestli chcete…“
„Rozhodne!“
„Budete potrebovat nekolik dni!“
„Mohu se delsi cas obejit bez jidla. Potrebuji jen vodu.“
„Tu najdete zde.“ Cojo Cagas otevrel tretim klicem dalsi mala dvirka. To je moje vlastni linka pro zasobovani vodou,“ usmal se. „Muzete pit bez obav. Budete zde zamcena, ale signalizacni skrin necham otevrenou. Nepokousejte se odejit sama. Je tu prilis mnoho nastrah. Material z poslednich stoleti nestacite prohlednout driv nez za tri dny.
Vydrzite to?“ Fai Rodis mlcky prikyvla.
„Prijdu za vami sam. Mikrocivky s pretocenymi originaly jsou zde v tech zasuvkach. Zijte stastne! To si u nas rikaji lide pri louceni.“
Rodis k nemu pratelsky vztahla ruku. Podrzel ji ve sve, stiskl a pohledl navstevnici hluboko do zaricich oci, ktere se tak vyrazne lisily od vseho, co dosud poznal nejen na sve rodne planete, ale i ze starych filmu Zeme, jiz se zrekli jeho predkove.
Pak nahle ten podivny clovek jeji ruku pustil ci spise odstrcil a zmizel za dvermi. Ohromna pancerova deska se pribouchla s hlukem pripominajicim uder mechanickeho kladiva.
Rodis zacala provadet dechova cviceni a cviky pro soustredeni, aby dodala telu energii pro nastavajici praci. Nechtela se jen divat, ale taky uchovat vsechno v pameti.
Prilis pozde ji napadlo poridit zaznam s pomoci devitinozky, a kdovi, jestli by naladovy vladce planety souhlasil, aby sem zasla znovu.
Kdyz Fai roztridila civky, videla, ze Cagas ji promitl serii oznacenou titulkem „Clovek cloveku“. Druha a treti civka mely nadpisy „Clovek prirode“ a „Priroda cloveku“.
Filmy „Clovek prirode“ ukazovaly, jak z povrchu Zeme mizely lesy, vysychaly reky, nicila se urodna puda, rozvata vetry nebo prosycena solemi, jak zanikala jezera a more, zaplavovana odpadem a naftou. Obrovske plochy pudy, rozryte dulnimi pracemi, byly zavazeny haldami ze sachet nebo rozblaceny bezvyslednymi pokusy udrzet
