pitnou vodu pri narusene rovnovaze vodniho kolobehu na pevninach.
Zabery, porizovane na stejnych mistech v prubehu nekolika desetileti, byly obzalobou lidstva. Misto mohutnych pralesu z cedru, sekvoji, araukarii, eukalyptu a ostatnich gigantu tropickych pasem, krcily se pri zemi jen nicotne krovinate porosty. Mlcenlive, hmyzem dohola ozrane stromy staly v mistech, kde lide vyhubili ptactvo. Nasledovala cela pole uhynulych divokych zvirat, otravenych neodbornym pouzivanim chemikalii. A znovu prisly snimky o nehospodarnem spalovani milionu tun uhli, nafty a plynu, nashromazdenych za miliardy roku existence Zeme; drevo se nicilo donekonecna. Povrch planety pokryvaly cele hory z rozbiteho skla, lahvi, zrezaveleho zeleza a neznicitelnych plastickych hmot. Obnosena obuv se hromadila v trilionech paru a tvorila neforemne hromady, vyssi nez egyptske pyramidy.
Serie „Priroda cloveku“ byla ze vsech nejneprijemnejsi.
Ukazovala zabery z poslednich stoleti, v nichz se stretavala niciva sila techniky s obrovskymi masami lidi. Lidska individualita zanikala, rozplyvala se v oceanu vseobecne hruzy a utrpeni. Z gigantickych velkomest, opustenych pro nedostatek vody, zbyly jen rozpadle haldy betonu, zeleza a rozpukaneho asfaltu. Obrovske hydroelektrarny zanesl jil, prehrady byly znicene otresy a posuvy zemske kury. Zatoky a morske prulivy zahnivaly, protoze jejich biologicky rezim byl narusen, toky byly otraveny nakupenim tezke vody pri zrychlenem odparovani malych umelych bazenu na prehrazenych rekach. Podel zpustlych brehu se tahly ohavne pruhy mrtve peny, bud zcernale naftovymi zplodinami, nebo bile od milionu tun cisticich prostredku, vypustenych do mori a jezer.
Lekari vedli zoufaly boj s neustale pribyvajicimi nemocemi.
Bakteriologicka strediska potlacila epidemie napadajici lidstvo zvnejsku. Ale neocekavany nepritel zacal nicit cloveka zevnitr. Objevily a rozmnozily se nejruznejsi druhy alergii, jejichz nejhroznejsim dusledkem byla rakovina, defekty dedicnosti, psychicka menecennost. Medicina nebyla na nove formy nemoci pripravena. Tezke zivotni podminky minulych dob vedly k predcasnemu opotrebovani srdce, takze lide plni energie a touhy po cinnosti predcasne umirali.
Fai Rodis byla otresena tou podivanou, i kdyz chapala, ze filmy ze starovekych hvezdoletu prosly specialnim vyberem.
Lide, kteri nenavideli svou planetu a prestali verit, ze by lidstvo bylo schopno pozvednout se z pekla neusporadaneho zivota, vzali s sebou vsechno, co zlehcovalo celou civilizaci, aby si pristi generace predstavovaly opustenou Zemi jako misto nepredstavitelneho utrpeni, kam se nelze vratit za zadnych okolnosti. Zrejme stejny pocit naprosteho odpoutani od minulosti prinutil predky dnesnich Tormantanu, kdyz se jim kupodivu postestilo objevit neobydlenou planetu dokonale vhodnou pro zivot, aby prohlasili, ze prisli z mytickych Bilych Hvezd a ze jsou potomky mocne a moudre civilizace. Nic nestalo v ceste tomu, aby pozdeji zacali promitat filmy o pozemskych hruzach. Proti nim by se soucasny zivot na Tormansu zdal uplnym rajem.
Ale ted uz bylo nebezpecne rusit zakorenenou viru v nejvyssi moudrost Bilych Hvezd i jejich strazcu. A existovali urcite i dalsi motivy.
Rodis vstala. Svlekla si pseudotormantansky odev z jemne latky, absolvovala slozitou soustavu cviku a skoncila improvizovanym tancem. Nervozni sled myslenek ustal a Fai byla znovu schopna klidne uvazovat. Usedla na konci mohutneho stolu v klasicke poze starovekych vychodnich mudrcu a soustredila se tak, ze vsechno kolem ni zmizelo.
Pred jejim dusevnim zrakem zustala jenom rodna planeta.
Ani ona, specialistka pro nejtemnejsi a nejkritictejsi epochu ve vyvoji pozemskeho lidstva, nedovedla si do te doby predstavit celou siri a hloubku inferna, kterym prosel svet na ceste k rozumnemu a svobodnemu zivotu, nez po epochach Rozdeleneho Sveta, Spojeneho Sveta a Spolecne Prace nastoupila konecne stastna era Spojenych Rukou…
Fai se tak hluboko ponorila do svych myslenek, ze ani nezaslechla, kdyz Cojo Cagas opatrne otevrel pancerove dvere. Hlavni osvetleni bylo vypnute. Jen blede paprsky fialovych plynovych lamp se krizovaly v pritmi podzemniho salu. Cojo Cagas hned nepochopil, ze vidi svou navstevnici v pevne prilehajicim skafandru, a lacne si ji prohlizel.
Fai se zase vratila do skutecnosti, seskocila lehce se stolu a pod uprenym pohledem Cojo Cagase pristoupila k zidli, kde lezel jeji odev. Zastavil ji pokynem ruky. Nechapave na neho pohledla a upravovala si vlasy.
„Jsou vsechny zeny na Zemi tak krasne?“
„Ja sama jsem docela obycejna,“ usmala se Fai a dodala:
„Pusobi vam poteseni videt me ve skafandru?“
„Ovsem. Jste nadherna.“
Fai stocila jemny odev do nadychaneho zamotku a ovinula si ho kolem hlavy jako turban. Sedel trochu nakrivo a dodaval jejim pravidelnym rysum bezstarostny, trochu ulicnicky vyraz.
Cojo Cagas rozsvitil horni svetlo, stal a prohlizel si ji s netajenym nadsenim.
„Je mozne, ze by ve hvezdoletu byla jeste krasnejsi zena, nez jste vy?“
„Samozrejme. Treba Olla Dez, ale ta se tu neobjevi.“
„Skoda.“
„Pozadam ji, aby vam zatancila.“ Vratili se do zeleneho pokoje, ktery Fai opustila pred tremi dny. Cojo Cagas navrhl, aby si odpocinula, ale Fai odmitla.
„Pospicham. Citim se vinna pred svymi prateli. Urcite maji o me strach. Kvuli filmum z minulosti nasi planety jsem na ne docela zapomnela. Ale jsem vam velmi vdecna za otevrenost a duveru! Umite si snadno predstavit, jak dulezite je pro historika setkat se s dokumenty a dily starovekeho umeni, na Zemi davno ztracenymi.“
„Jste jedna z mala, kteri to videli,“ rekl tvrde Cojo Cagas.
„Zadate ode mne tedy slib, ze o tom nebudu hovorit s obyvateli vasi planety?“
„Presne tak!“
Rodis mu podala ruku, a znovu se Cojo Cagas pokusil zadrzet ji ve sve, ale vtom se ozval lehky selest dorozumivaciho zarizeni. Vladce se otocil ke stolu a rekl nekolik nesrozumitelnych slov. Kratce nato vstoupil do pokoje rozcileny inzenyr Tael. Stanul u dveri v uctivem postoji a poklonil se Cojo Cagasovi, aniz hned zpozoroval Rodis v pozadi pokoje.
„Hoste ze Zeme hledaji svou velitelku. Prisli do Salu Rozhodnuti a privedli s sebou jeden z devitinohych pristroju.
Jake jsou vase prikazy?“
„Zadne. Jejich velitelka je zde, a hned se k nim pripoji.
Ale vy tu zustanete na poradu.“
Inzenyr Tael se otocil a strnul. Rodis v kovu a ponekud vyzyvavem cernem turbanu, pod nimz zarily jeji zelene oci, mu pripadala jako mocna bytost z neznameho sveta.
Stala volne a sebevedome, coz bylo nemozne pro zenu Jan- Jachu, zcela odhalena a zaroven tak vzdalena a nedostupna, ze pocitil az zoufalou bolest.
Fai se na neho pratelsky usmala a obratila se k predsedovi Rady Ctyr:
„Dovolite, abych se s vami zas brzy setkala?“
„Samozrejme. Nezapomente na svou Ollu a tanec!“
Fai Rodis vysla. Chodila nyni bez doprovodu prazdnymi chodbami a opustenymi saly. V prvnim z nich, s ruzovymi stenami, pomalovanymi cernymi klinovymi znaky a lomenymi carami, stala zena. Poznala vladcovu chot, jez dala jmeno cele planete. Krasne rty Jantre Jachach se zkrivily povysenym usmevem, zalomena krivka oboci se nehezky priostrila.
„Vidim vasi hru, ale necekala jsem od vzdelane velitelky cizincu takovou drzost a nestydatost!“
Fai mlcela a vybavovala si v mysli semantiku slov, na Zemi uz zapomenutych. Tormantanku to jeste vic rozzlobilo.
„Nedovolim, abyste se tu prochazela v tehle podobe!“
„V jake podobe?“ Fai se na sebe nechapave podivala.
„Ach tak, myslim, ze rozumim. Ale vas muz rikal, ze mu to cini poteseni.“
„Rikal!“ zalykala se hnevem Jantre Jachach. „Vy si neuvedomujete, ze jste krajne nestoudna!“ a pohledla na Fai s prehnanym odporem.
„Podle vasich mravu se muj odev nehodi na ulici,“ souhlasila Rodis, „ale doma? Vas oblek, napriklad, mi pripada mnohem krasnejsi a daleko vyzyvavejsi.“
Tormantanka v nizkem korzetu, s odhalenymi nadry a v kratke sukence z uzkych prouzku, pod nimiz se pri kazdem pohybu objevila hola stehna, vypadala opravdu vic naha nez Rodis.
