„A krome toho,“ Fai se sotva znatelne usmala, „v tomhle kovu jsem absolutne nepristupna.“
„Vy Pozemstane jste bud nesmirne naivni, nebo velmi vychytrali. Copak nechapete, ze jste tak krasna jako zadna zena na me planete? Krasna, zvlastni a nebezpecna pro nase muze… Uz jen kdyz se na vas clovek diva…“ Jantre si nervozne tiskla ruce. „Jak vam to mam vysvetlit? Vy jste zvykli na dokonale telo, stalo se pro vas normou, ale u nas je to vyjimecny dar…“
Fai polozila ruku na obnazene rameno Jantre Jachach.
Ta zmlkla a ustoupila.
„Odpustte mi,“ rekla Fai. Mirne se uklonila, rozmotala turban a okamzite se oblekla.
„Vy jste ale slibila memu muzi nejake tance?“
„Ano, a to budu musit splnit. Nemyslim, ze vam to muze byt neprijemne. Styk s vladcem planety je zvlastni zalezitost a tyka se kontaktu mezi nasimi svety.“
„A ja do toho nemam co mluvit?“ vzplanula znovu Tormantanka.
„Ne!“ potvrdila Rodis a Jantre Jachach zmizela, onemela hnevem.
Fai zustala chvili zamyslene stat, a pak pomalu prosla salem. Silna unava utlumila jeji obvykle ostrou vnimavost.
Prosla druhym salem v barve zlute a skoricove a vstoupila prave do posledni, slabe osvetlene chodby, jez spojovala vladcuv pokoj s palacovou casti vyhrazenou astronautum, kdyz ucitila cisi pohled. Ze tmy bylo slyset priduseny zvuk, podobny udivenemu a rozpacitemu vykriku. Rodis napjala vsechnu svou vuli, presla mimo, a v tom okamziku vybehl za jejimi zady nizko prikrceny clovek smerem, odkud predtim vysla.
Hned nato dole neco tupe zadunelo. Jekot devitinozky, volajici Rodis, pronikl do nejodlehlejsich koutu palace.
Vybehly straze. Byl to tyz okamzik, kdy se „zachranna ceta“ propadla podlahou v Sale Chmur cili Rozhodnuti, jak znel oficialni nazev.
Pozemstane az dosud nechapali, ze na palacove straze a nejnizsi velitele nelze pohlizet jako na normalni, i kdyz nedostatecne vzdelane a spatne vychovane lidi, kteri by odpovidali za sve ciny. Ne, „fialovi“ byli moralne defektni a psychicky zlomene bytosti, neschopne vlastniho usudku a beze zbytku oddane vuli nejvyssich nacelniku. K takovemu zaveru astronauti dospeli, kdyz po kratke Faine zprave posoudili situaci.
„Vsichni jsme nadelali spoustu chyb.“ Rodis prehledla druhy smejicima se ocima. „Mam vas karat, kdyz sama citim chut nejak rozhybat a prolomit tu zeleznou tvrdohlavost, ktera chce zachovat zdejsi obludne pomery?“
„Nas uplne deprimoval pobyt ve skladistich informaci, prastarych chramech a jinych zastrcenych budovach, az k prasknuti nabitych haldami knih, sesitu, map a dokumentu,“
rekla Cedi. „Vsechno je zplesnivele a nekdy napul shnile. Utridit a srovnat alespon jedno takove skladiste, to si vyzada stovky pilnych pracovniku. A na planete je podobnych instituci asi tri sta.“
„V umeni neni situace o nic lepsi,“ poznamenal Gen Atal. „Domy Hudby, Malirstvi i Socharstvi vystavuji jenom to, co se libi Rade Ctyr a jejim nejblizsim sluzebnikum.
Vsechno ostatni, at stare ci nove, je nahazeno v uzavrenych budovach, kam nikdo nechodi. Do jedne z nich jsem se podival. Jsou tam hromady slehlych platen a cele pyramidy zprehazenych soch, pokrytych silnou vrstvou prachu. Srdce se cloveku svira pri pohledu na ten hrbitov obrovske tvurci prace, snu a nadeji, ktere lidstvo Jan-Jachu takhle, realizovalo’!“
„Vsechno je celkem jasne. Kdyz zustaneme zde, neuvidime nic, nez co se jim zachce nam ukazat,“ rekla Eviza.
„Nakonec dopravime na Zemi notne zkresleny obraz tormantanskeho zivota a nase expedice prinese mizive maly uzitek!“
„Co tedy navrhujete?“ zeptal se Vir Norin.
„Vmisit se do obycejneho davu na planete,“ odpovedela Eviza rozhodne. „V nejblizsich dnech smime svleknout skafandry a nas kovovy zjev nebude odrazovat okoli.“
„Svleknout skafandry? A co zbrane vrahu?“ zvolal Gen Atal.
„A prece to musime udelat,“ rekla klidne Rodis. „Jinak se nam budou lide vyhybat. A jen oni nam mohou poskytnout predstavu o zdejsim zivote, jeho naplni a cilech. Bylo by nesmyslne domnivat se, ze sedm lidi staci prohrabat ohromne haldy zanedbanych informaci a dokaze se v nich vyznat. Potrebujeme lidi z ruznych mist, ruznych spolecenskych vrstev a profesi. Povolani je pro zdejsi obyvatele velmi dulezite, vybiraji si jedno na cely zivot.“
„A presto pracuji spatne,“ poznamenala Cedi. „Tivisa a Tor si prohlizeli biologicke ustavy planety a byli prekvapeni, jak neobycejne zpustle jsou jejich prirodni rezervace a parky. Vsude vycerpane, hynouci lesy, uplne zdegenerovana fauna. Evizo, dovolte nam co nejdrive odlozit skafandry!“
„Sest dni musite mit jeste trpelivost.“ Astronauti se zacali rozchazet do svych pokoju, aby pripravili pravidelny prenos pro Temny Plamen.
„Prala jste si videt Vedu Kong? Tak pojdme,“ obratila se nahle Rodis k Cedi.
Dlouho nepouzivany cerny robot pricupital k pohovce.
Fai z neho vynala jeste zapeceteny hvezdicovity krystal pametoveho stroje a rozbalila folii. Granatove ruda barva slibovala lyrickou biografii. Nekolik manipulaci, a pred vysokou, sede potazenou stenou vyvstal zivouci zjev. Stereofilmy z ery Velikeho Okruhu nebyly o nic horsi nez soucasne a Veda Kong pres uplynula staleti vstoupila do pokoje a posadila se do moderniho kresla z jemne pleteneho kovu naproti Rodis a Cedi.
„Zapojila jsem paty paprsek,“ zaseptala vzrusene Fai.
„Sama film take uvidim poprve. Je z posledniho desetileti jejiho zivota, kdyz skoncila desifrovani valecne historie ze ctvrteho obdobi ery Rozdeleneho Sveta…“
Cedi se usadila na vzdalenem konci pohovky, a tak videla zaroven Vedu Kong i Fai Rodis, jako by sedely proti sobe. Dve zeny z ruznych epoch. Veda z ery Velikeho Okruhu, Fai z ery Spojenych Rukou… Kazda skolacka na Zemi znala Vedu Kong, pruzkumnici podzemnich skladist, hrdinku starych pohadek, milenku dvou vynikajicich muzu sve doby, Erga Noora a Dara Vetra, i pritelkyni legendarniho Rena Boze. Cedi porovnavala znamy obraz historicky s zivou pokracovatelkou jejiho dila. Fai si nemusela razit cestu horami kameni a nastrahami bezpecnostnich zarizeni.
V hlubinach vesmiru, ve vzdalenosti nepredstavitelne i pro lidi z epochy Vedy Kong, nasla Rodis celou planetu, ktera jako by se zachranila z tehdejsi kriticke doby pozemskeho lidstva. Cedi si s detinskym nadsenim prohlizela Vedin jemny oblicej s laskavyma sedyma ocima a zasnenym usmevem. Hlavu malinko sklanela pod tihou silnych copu.
Jeji divci postava zustala vekem nedotcena, ale Cedi se zdalo, ze ve srovnani s filmy z mladi pronika celou Vedinu bytost nejaky tajny zal.
V obdobi Velikeho Okruhu se typ pozemskeho cloveka zdokonalil. Az do konce ery Spolecne Prace, vyznacujici se misenim nejruznejsich ras a narodnosti, existovaly dve hlavni antropologicke kategorie: neandertaloidni s pevnou, masivne stavenou kostrou, a cromagnoidni, jemnejsi skladby a vysokeho vzrustu, senzitivnejsi a psychicky labilnejsi.
Bylo ukolem genetiku, aby z kazde skupiny vybrali nejidealnejsi vlastnosti a spojili je v harmonicky celek, coz se jim podarilo v prubehu epochy Velikeho Okruhu. V ere Spojenych Rukou byla cistota typu jeste vyraznejsi, jak videla Cedi, kdyz srovnavala asketicky, jakoby z kamene vytesany Fain oblicej s mekkymi rysy Vedy Kong.
Fai Rodis predstavovala dalsi stupen v procesu zvysovani energie a univerzality cloveka, jak ho mohla vedome vyvinout jenom spolecnost, ktera se vyhybala zhoubne specializaci. Byla po vsech strankach statnejsi a tvrdsi nezli zena z ery Velikeho Okruhu. Jevilo se to v obrysech silneho tela s pevnou kostrou a hlavou posazenou na vysoke, ale nikoli stihle siji, v neustupnem pohledu oci, jejichz rozestup byl vetsi nez u Vedy, i v primerene sirsim cele a masivnejsi brade.
Krome vnejsich rysu vetsi fyzicke i psychicke sily lisila se Fai Rodis od Vedy i vnitrne. Jestlize k Vede by se kazdy primkl bez vyhrad a s duverou, Rodis jako by mela kolem sebe kruh, jehoz hranice se daly prekonat jen s namahou.
Veda vzbuzovala v lidech lasku na prvni pohled, Fai uctu smisenou s bazni.
Veda Kong se obratila k neviditelnemu posluchacstvu:
„Zazpivam ted dve pisne z valecneho obdobi ery Rozdeleneho Sveta, ktere nedavno prelozil Tir Tvist. Melodie zustala beze zmeny.“
Cisi ruce podaly Vede lehky hudebni nastroj s sirokou, plochou resonancni deskou a strunami na dlouhem hmatniku.
