„VRT? Dokazete myslit na neco takoveho, a pritom pokladate za amoralni, kdyz mluvim o koureni narkotik?
Co lidskych zivotu znicily VRT pred dvema tisiciletimi nejen u nas, ale i na jinych planetach!“
„A kolik jich zachranily tim, ze znicily hordy vrahu?“
„Nemohu vam dat zapravdu. To bylo nutne v pravekych dobach a my o tom vime jen z knih. Nemohu…“ Sol Sajin zmlkl, kdyz uvidel, jak se velitel znenadani prudce vzprimil.
Leve zelene oko potemnelo, asi dvakrat zamrkalo, a Znovu zazarilo stejnomernym jasem. Griftova soustredena tvar ozila, instinktivne zatate pesti se rozevrely. Sajin vydechl ulevou. Oba dlouho mlceli.
„Rifte, vy ji velice milujete?“ Inzenyr se lehce dotkl jeho ruky. „Neptam se ze zvedavosti,“ rekl odhodlane, „vzdyt ja take…“
„Kdo je to?“ zeptal se preryvave Rift.
„Cedi!“ odpovedel Sol Sajin, a kdyz zachytil stin udivu ve velitelove pohledu, dodal: „Ano, malicka Cedi, ne skvela Eviza!“
Rift hledel na leve horni svetlo a pritom se prsty opatrne dotykal vnejsi rady tlacitek, jako by podlehal pokuseni zavolat hlavni mesto Tormansu.
„Rodis neustale riskuje zivot, to ji ode mne vzdaluje. A za mymi zady stoji take stin smrti.“ Rift vstal, presel nekolikrat kabinou a s mirnymi rozpaky pristoupil k Solu Sajinovi:
„V jedne stare pisni se rika: — Nevim, co na me ciha ve tme vpredu, a zpatky se ohlednout bojim!“
„K tomu se priznavate vy, ktery mi vycita slabost?“
„Ano, protoze ji vycitam i sam sobe. A zaroven odpoustim.“
„Ale co kdyz oni se opovazi…“
„Rekl jsem ji, ze rozbrazdim planetu na kilometr hluboko, abych ji nasel.“
„A ona vam to zakazala?“
„Ovsem! Rekla mi:,Rifte, copak byste dokazal neco takoveho udelat s lidmi?’“ Velitel se pokousel napodobit Fain vycitavy a smutny ton. „,Nesmite pouzit ani sebemensiho nasili…’ „„Ale co primy utok na Temny Plamen?“ zeptal se Sol.
„To je jina zalezitost. Treti Newtonuv zakon uz pochopili ze zkusenosti. Skoda ze se v tehle spolecnosti neuplatnuje pri individualnim nasili. Cely jejich zivot by byl mnohem stastnejsi a jednodussi…“
„Proto tedy zbrane?“
„Prave proto!“
„A co kdyz je ziskaji vsichni?“
„Nevadi. Kazdy bude vedet, ze riskuje krk, a dvacetkrat si rozmysli, nez zacne s nasilim.“
Horni ocko vlevo na okamzik zhaslo, rozsvitilo se a nekolikrat zamzikalo.
Rift se ulehcene zasmal, vrhl se k pultu a zapojil system okrajove frekvence. Mala obrazovka pomocneho televideofonu poslusne zazarila a cekala na impuls. Grif vyradil zpetny spoj a obratil se na Sola Sajina:
„Uz jsem zacal mit obavy, zdalo se mi… Ale vzpomnel jsem si na dohodu s Rodis, ze kdykoli se bude chtit se mnou poradit, da znameni v dobe, kdy budu mit sluzbu.“
Sajin zamiril ke dverim.
„Zustante zde! Necekam zadna tajemstvi, myslim ta vecna mila tajemstvi, jedina, ktera se jeste uchovala na nasi Zemi,“ rekl Rift smutne.
Sol Sajin se nerozhodne zastavil.
„Mozna ze s ni bude i Cedi,“ utrousil Rift.
Inzenyr se znovu posadil do kresla.
Nemusili dlouho cekat. Obrazovka zaplala fialovym prisvitem plynovych lamp, typickych pro planetu Jan- Jach.
V zaberu byla nevelka ctvercova zahrada vybihajici od palace smerem k horam. Grif Rift vedel, ze zahradu maji k dispozici pozemsti hoste, a nedivil se tedy, kdyz uvidel Fai Rodis pouze ve skafandru. Vedle ni sel Tormantan s hustou cernou bradkou. Rift poznal podle popisu inzenyra Taela. Sol Sajin lehce strcil do velitele a ukazoval na roboty ve dvou protilehlych rozich zahrady. — Odcloneny prenos pro soukrome rozhovory, rikal si v duchu Rift, proc tedy mam byt pri tom ja? Odpoved na svou otazku nedostal hned. Fai se nedivala smerem k hvezdoletu a pocinala si tak, jako by o vysilaci, ktery sama zapojila, nemela nejmensi tuseni.
Sla se sklopenou hlavou a zamyslene naslouchala inzenyrovi.
Astronauti, kteri meli malou praxi v hovorovem jazyce Jan-Jachu, rozumeli jeho reci jen castecne. Vysoka trava selestila ve vetru, vejirovite nepestene kere se zmitaly a tezke disky temne rudych kvetu se klatily na tuhych stoncich.
Mala zahrada byla plna neklidneho krehkeho zivota, ktery zejmena silne vnimali astronauti v nepristupne ridici kabine kosmicke lodi.
Kolem zahrady byla tma. Na Tormansu se nocni osvetleni soustredovalo ve velkych mestech, na dulezitych dopravnich uzlech a v tovarnach. Na celem ostatnim uzemi planety vladla vzdy dvanact hodin temnota. Maly a vzdaleny mesic Tormansu nestacil ji ani rozptylit. Ojedinele hvezdy od galaktickeho polu jeste zvyraznovaly cern oblohy.
Smerem ke stredu Galaxie slabe zarila rozmazana skvrna hvezdneho prachu, bezutesne ztracena v propastech vesmiru.
Fai Rodis vypravela Tormantanovi o Velikem Okruhu, ktery pomahal pozemskemu lidstvu uz vice nez puldruheho tisice let tim, ze v nem podporoval viru v moc rozumu a radost ze zivota, odhaloval mu nekonecny kosmicky prostor a zbavoval jeho cestu za poznanim bezucelneho tapani a slepych ulicek. To, co jsme drive sice videli, ale nechapali, a proto bez uzitku mijeli na obrazovkach vnejsich kosmickych stanic Zeme, stalo se nam blizke od te doby, kdy bylo objeveno tajemstvi spiralniho prostoru a paprskovych hvezdoletu.
„Prisla era Spojenych Rukou, a tak jsme tu,“ skoncila Rodis vypraveni. „Nebyt Velikeho Okruhu, mohly uplynout miliony let, nez bychom se vzajemne nasli, dve planety obydlene Pozemstany.“
„Pozemstany?!“ vykrikl prekvapeny inzenyr.
„Copak vy o tom nevite?“ zachmurila se Rodis. Predpokladala, ze Tael ma blizko k Rade Ctyr, a domnivala se, ze zna tajemstvi tri hvezdoletu i podzemniho salu v palaci.
Inzenyr Chonteelo Tollo Frael je tedy prvni Tormantan s tridilnym jmenem, ktery se dozvedel tajemstvi Rady.
Tael nezvucne pohyboval rty ve snaze cosi rici.
Rodis prilozila dlan k jeho spankum a inzenyr s ulevou vydechl.
„Porusila jsem slib dany vasemu vladci. Ale nemohlo me napadnout, ze vedouci zpravodajskych stredisek cele planety nebude znat jeji skutecnou historii.“
„Vy, jak vidim, porad jeste nechapete, jaka propast deli nas, obycejne lidi, od tech, kdo jsou nahore a kdo jim prisluhuji.“
„Asi takova, jaka je mezi dlouhozijicimi a temi, kteri bez vzdelani musi predcasne zemrit.“
„Mnohem vetsi. Kratkozijici si mohou doplnit znalosti samostatne a vyrovnat se nam v nazorech na svet, ale my se za normalnich okolnosti nedozvime nikdy nic krome toho, co nam dovoli shora.“
„A vy tedy nevite, ze se zde na planete Jan-Jach poslouchaji nekdy prenosy z Velikeho Okruhu?“
„To neni mozne!“ Fai se mirne usmala pri vzpomince na navstevu biblioteky v Ustavu spolecenskeho usporadani.
Vedouci „hadonos“, polichocen zajmem Pozemstanu, provadel je ohromnym salem s mnozstvim sloupu, vyklenku, vytesavaneho kamene i pozlaceneho dreva pokryteho basreliefy. Hadi podobni kvetum ci snad kvety podobne hadum, tento neodbytny motiv se opakoval na stupnovitych vycnelcich horni casti sten, na balkonovych mrizkach, na hlavicich i podnozich sloupu. Uzka okna roztinala masivy regalu s knihami a vytvarela na kamenne podlaze zmet vejirovitych stinu. Pruzracne stropni kopule ozarovaly ve vysce umistene plastiky zvirat, lastur i lidi v maskach, zkrivenych blaznivymi ci zurivymi grimasami. Podel hlavni osy dlouheho salu staly na bizarnich stojanech hvezdne globy, oddelene od sebe stoly s barevnymi mapami. Jediny pohled na ne Pozemstanum stacil. Zadne teleskopy by nedokazaly zobrazit cizi svety do takovych podrobnosti a v takovem priblizeni.
Bylo jasne, ze Tormantane obcas chytali prenosy z Velikeho Okruhu.
Ubohy inzenyr dal ziral na Rodis udivenyma ocima.
Pohled idealisty, myslila si Fai, kdyz ho porovnavala s tekajicima ocima „hadonosu“ nebo s tvrdym, pronikavym pohledem fialovych strazcu. Ucinila smluvene gesto.
