Pod zeninymi prsty zaznely tahle zvuky proste a tklive melodie jako kanouci slzy.
„Prosba o kulku,“ rekla Veda a jeji zvucny altovy hlas naplnil rozlehlou palacovou komnatu.
„Posli mi, Boze, smrtici kulku, nebot bez konce je tve milosrdenstvi…,“ opakovala Cedi. „Jak mohla spolecnost cloveka zrejme klidneho a statecneho privest tak daleko, ze prosil radeji o kulku?“ Druha pisen ji pripadala jeste neuveritelnejsi:
Veda Kong zpivala, hlavu sklonenou k teskne zvucicim strunam. A na jejich rtech, stvorenych k uprimnemu usmevu, se objevil dosud neznamy trpky rys.
Sotva zmizel Vedin obraz, Fai vstala a rekla horce:
„Veda Kong dovedla z nas nejlepe procitit bezmezne utrpeni, kterym prosli nasi predkove.“ Pak otevrela bocni stenu devitinozky a vytahla kosoctvercovou hraci skrinku na krystalove vlneni. Zvedla ji na roztazenych prstech leve ruky a prejela nad ni nekolikrat pravou dlani. Zaznela mohutna a zlovestna hudba, ritila se jako lavina, a v ni tonuly a zajikaly se disonancni akordy protahlych tonu. Ale pridusene zalostive zvuky silily, slevaly se, a nakonec virily jako smrst prokleti a vysmechu.
Cedi se bezdeky prikrcila.
Zvuky hned klesaly, hned zase stoupaly a svistive se rozplyvaly v pridusenem revu. Vzapeti vyslehl ohlusujici jekot a ryk jako vybuch atomove bomby, a hudba naraz prestala.
„Co to bylo?“ zeptala se Cedi se zatajenym dechem.
„Rozlouceni s planetou zarmutku a hnevu, pate obdobi Rozdeleneho Sveta. Touha znicit na planete zivot, ktery se nevydaril, nasla vlastne svou realizaci v uteku predku dnesnich Tormantanu.“
„A presto se nase Zeme znovu vzkrisila a ozdravela!“
„Ano, ale ne cele lidstvo. Zde na Tormansu se vsechno opakuje.“
KAPITOLA VII
Oci Zeme
Temny Plamen stal jako divoky utes na suche a opustene primorske stepi. Vitr uz naval zvarhanelou vrstvu jemneho pisku na speklou pudu kolem hvezdoletu. Ani jedina ziva stopa nepretinala zcerene nanosy. Vzdusnymi filtry, ktere propoustely zvuk, dolehly obcas k Pozemstanum rozmluvy hlidkujicich strazi nebo hluk zpusobeny motory transporteru.
Astronauti vedeli, ze straze tu stoji proto, aby zabranily kontaktu s Tormantany, a ne kvuli ochrane hosti pred udajnymi zlocinci. Pokus jedne tlupy zautocit na kosmicky korab byl statni akci. Nezastihl posadku nepripravenu a pristroje pro nocni zabery zaznamenaly podrobnosti „bitvy“. K boji vlastne nedoslo. „Fialovi“, kteri znenadani zacali ostrelovat chodbu a vrhli se na jeji povrchove zarizeni, byli odmrsteni ochrannym polem a zraneni vlastnimi strelami. Neja Cholli, prilis horliva z nedostatku zkusenosti, zapojila pole nahle a na velkou intenzitu. Od tech dob se nikdo k Temnemu Plameni nepriblizoval. Nahodnemu chodci se mohlo zdat, ze hvezdolet je uz dlouhou dobu zcela opusten.
Clenove posadky cekali na uplnou aklimatizaci. Pak budou moci vybudovat nekrytou chodbu a otevrit uzavery kosmicke lodi, aby usetrili zasobu vzduchu ze Zeme. Olla Dez a Div Simbel snili o vyprave k mori, Grif Rift se Solem Sajinem premysleli hlavne o tom, jak navazat styk s obyvateli Tormansu. Jen s obtizemi se zacinali orientovat v zivote planety, jez jim byla blizka lidmi, ale cizi svou historii, socialnim usporadanim, zvyky i neznamymi zamery.
Trpelivost byla jednou z hlavnich vlastnosti dobre vychovaneho Pozemstana a cekani by se snaselo mnohem lepe, kdyby astronauti nemeli obavy o sve druhy, kteri se pohrouzili do proudu zivota na cizi planete, vydani napospas jejim zakonum, jez neznali. Posadka musila byt neustale pripravena prispechat jim na pomoc.
Vsechny spojovaci kanaly hvezdoletu se sbihaly do dvou mist: do oblasti 46 na zadni polokouli a k podvojnemu kanalu narizenemu na Stred Moudrosti. Zvedaly se nad planetou az k odrazove zaatmosfericke vrstve, odtud kaskadovite padaly dolu a jako obrovity trychtyr zabiraly siroky prostor. Vyzarovace hlavniho kanalu se podobaly ocim v kupoli Temneho Plamene, ktere svitily za dne skelnou modri a v noci zarily zlutym ohnem. Tormantanum nahanely ty bdele oci strach. Uvnitr korabu ve sferoidu ridici kabiny drzel nepretrzite nekdo z astronautu sluzbu a sledoval sedm zelenych svetylek v horni casti sesikmeneho pultu.
V noci hlidali obvykle muzi, zvykli nocnimu bdeni zrejme po predcich, jeste z dob, kdy se po setmeni kolem sidlist prvobytneho cloveka plizili nebezpecni dravci.
Tyden ubihal za tydnem a pravidelne schuzky clenu expedice prostrednictvim televideofonu zmirnovaly tihu odlouceni a nebezpeci. Div Simbel dokonce navrhl, aby prepojili opticke indikatory na poplasne zarizeni a prestali drzet sluzbu u pultu. Grif Rift ale jeho zdanlive zdokonaleni odmitl:
„Nemame pravo zbavit sve pratele starostlive pece.
Znamena pro ne oporu a spojeni s timhle kousickem pozemskeho sveta,“ velitel obsahl prostor hvezdoletu rozmachlym gestem. „Na Zemi nas obklopuje vsude pozorne a chapave prostredi. Zde je na kazdem kroku vsechno cizi, neprehledne a nepratelske. Jeste nikdy jsme nebyli tak sami, a vnitrni osamelost je horsi nez vzdalenost od sveta, na ktery jsme zvykli. Je to deprimujici v tak tezkych podminkach.“
Jednoho vecera sedel Grif Rift pred pultem osobnich signalu, lokty na leskle desce a tezkou hlavu podeprenou v dlanich.
Zezadu k nemu pomalu a neslysne pristoupil Sol Sajin.
„Co tu bloudite, Sole?“ zeptal se Grif, aniz se otocil.
„Trapi vas neco?“
„Pripadam si jako bezec, ktery vyrazil prilis prudce od startu a odpadl daleko pred finisem. Tezko snasim nucenou necinnost.“
„Rozhodl jste se prece shromazdovat a tridit ziskane zpravy?“
„To je prace, ktera nestoji za rec. Malokdy se nam podari dostat neco kloudneho. Potiz je v tom, ze Tormantane s nami nespolupracuji, naopak, casto nam primo prekazeji.“
„Pockejte jeste nejaky cas. Navazeme spojeni s lidmi, a ne s mocenskymi institucemi.“
„Uz aby to bylo! Clovek by si tolik pral udelat pro Tormantany neco dobreho! A s vetsim uspechem. Ale takhle aby zacal kourit nejake lehke narkotikum.“
„Co to rikate, Sole!“ Inzenyr Sajin zvedl hlavu a jeho hubeny oblicej s napjatou hladkou pokozkou dostal v zelenem prisvitu nezdravy odstin.
„Treba je to v nasich pomerech nevyhnutelne?“
„Co mate na mysli, Sole?“
„Nemohoucnost. Nemuzeme prolomit jednu z nejpevnejsich hradeb, kterou nas obklopili, totiz psychologickou.“
„Proc bychom nemohli? Ja na vasem miste bych vyuzil svych znalosti i konstrukterskeho nadani a pripravil pro obyvatele Tormansu nejdulezitejsi pristroje. Budou je velmi potrebovat.“
„A co podle vas je ze vseho nejdulezitejsi?“
„Indikator nepratelstvi a zbrane. Jedno i druhe v maximalne miniaturnich rozmerech, asi jako knoflik, treba v podobe male sponky nebo zenske nausnice.“
„A zbrane?“
„Ano. Od bombicek VBT az k paprskometum.“
