radili vyloucit z celkoveho poctu asi tricet lidi.
Za osm dnu se seslo dostatecne Tormantanu, aby mohli zacit schuzky. K podivu astronautu to byli sami DZI, technicka inteligence, vedci, umelci. Fai zadala, aby pozvali i mlade KZI. Inzenyr zrozpacitel.
„Nemaji dostatecne vzdelani a my se s nimi temer nestykame.
Proto nevim, kdo z nich by byl hoden duvery…
Ale hlavne, k cemu jim to bude?“
„Vidim, ze jsem s vami zbytecne ztracela cas,“ rekla Rodis nevybirave, „kdyz jste jeste nepochopil, ze budoucnost muze patrit vsem, nebo nikomu.“
Tormantan zrudl, rty se mu roztrasly a jeho fanaticke oci ziraly na Fai s takovou psi oddanosti a upenlivou prosbou, az z toho bylo Cedi nevolno.
„Je pravda, ze u nas existuji prikre rozdily mezi lidmi, kteri mohou a nemohou dostat vzdelani. Ale vzdyt se prece vybiraji podle realnych schopnosti z cele masy narozenych deti. A mladi KZI jsou uplne stastni!“
„Prave tak jako vy DZI! Sam se venujete zvolenemu povolani, tvorite, cinite objevy. K cemu tedy vase hledani a dusevni utrapy? Ne, vidim, ze jsme se daleko nedostali. Je to moje chyba! Prochazky prestanou a budeme se zabyvat historickou dialektikou.“
Ulek az k zoufalstvi nemizel z Taelovy tvare.
On zrejme ceka nemilosrdny trest za kazdy omyl,“
dovtipila se Cedi. „Patrne tu s lidmi tak zachazeji.“
Pres vsechny prekazky uskutecnilo se promitani filmu za sestnact dnu.
V horske uzlabine, kde jedinou znamkou zivota byla stebla polosuche travy, kolebana mirnym vetrem, objevil se blizky prekvapive realny svet Zeme.
Grif Rift a Olla Dez vyuzili zaobleni ochranneho pole jako vnitrni stenu obrazovky. Zmenili zakriveni a vytvorili pod svahem kopce velike jeviste.
Pro obyvatele planety bylo vsechno neobvykle. Tajna plavba na nizkych nafukovacich vorech po temnem mori, svitici znacky, ktere se nahle objevily na goniometrech pod vlivem neviditelneho ultrafialoveho majaku, vylodeni u pobreznich krovisek i vystup nahoru s orientaci na rozmazanou zarici skvrnku jakesi hvezdokupy. Pak bylo treba najit dva nevysoke stromy, mezi nimiz byl vchod do kotliny, ktera v tuto chvili byla pro vsechny ostatni lidi mistem zapovezenym. Zvlastni rozptylene a ponure svetlo, vychazejici z neviditelneho zdroje, zalevalo dno kotliny rozbrazdene vymoly, kde se usazovali vzruseni navstevnici.
Vsechno se natolik lisilo od jednotvarneho zivota na Jan- Jachu s otupujici praci a primitivnimi zabavami, ze se v improvizovanem hledisti vytvorila neobvykle vzrusena atmosfera.
Z neproniknutelne cerni ochranneho pole se nahle vynoril kruhovy sal hvezdoletu, kde sest pozemstanu privitalo hosty v jejich rodnem jazyce. Zpocatku pripadali cizinci z dalekeho sveta Tormantanum velice krasni, ale vsichni uplne stejni. Muzi vysoci, s rozhodnymi rysy v masivnich oblicejich, vazni az drsni. Zeny s napadne pravidelnymi tahy, idealne rovnymi nosy, pevnymi bradami, statne a hustovlase. Teprve kdyz si obyvatele Jan-Jachu zvykli na celkove zvlastnosti pozemskych hosti, zacali rozeznavat jejich individualni rozdilnosti.
Nekdo z astronautu — nejcasteji Olla Dez — vzdy strucne vysvetlil tema stereofilmu a obraz hvezdoletu opet zmizel.
Pred Tormantany se vlnilo a sumelo neuveritelne pruzracne more s temne modrou vodou. Ciste plaze cerneho, ruzoveho a rudeho pisku lakaly cloveka, aby splynul s vodou a sluncem. Ale nadherne brehy zely temer prazdnotou, na rozdil od prelidnenych koupalist na Tormansu. V urcitych hodinach se objevovali lide, plavali, potapeli se, a pak zase rychle mizeli a odjizdeli v otevrenych vagonech malych vlaku, uhanejicich podel pobrezi.
Na fantazii obyvatel Jan-Jachu zapusobila ohromujicim dojmem velkolepa Spiralni Draha. Detailni zaber obroviteho vlaku vzbuzoval v cloveku nezvyklem na podobnou podivanou prvotni strach.
Tropicke sady, rozlozene na nedozirnych prostranstvich, stejne jako nekonecne plochy psenicnych poli s klasy jako kukuricne palice tak vyrazne kontrastovaly s ubohymi krovinatymi zahradami a bobovymi poli na Tormansu, ze Grif Rift se rozhodl neukazovat dele stedrost rodne planety, aby hosty nezranoval.
Automaticke zavody na vyrobu umeleho masa, mleka, masla, rostlinnych zloutku i cukru jako by nemely zadny vztah k polim, sadum s ovocnymi stromy i stadum domacich zvirat. Melke pruzracne cise radiacnich lapacu pro vyrobu bilkovin tvorily jenom nevelkou cast ohromnych podzemnich zarizeni, v nichz pri stalych teplotach a tlacich cirkulovaly proudy aminokyselin. Siroke veze zavodu na cukr tajemne a pridusene hucely, kdyz jejich jimky nasavaly kolosalni mnozstvi vzduchu a zbavovaly ho prebytecneho kyslicniku uhliciteho, nakupeneho v ovzdusi za tisice let nerozumneho hospodareni. Nejkrasnejsi byly snezne bile kolonady tovaren na vyrobu syntetickeho zloutku, svitici na okrajich cedrovych lesu. Teprve kdyz uvideli technicky rozvoj potravinarske vyroby, pochopili Tormantane, proc je na Zemi tak malo mlecneho skotu, proc tam neexistuje jatecny dobytek, drubezi farmy a rybny prumysl.
„Kdyz odpadla potreba zabijet kvuli potrave, ucinilo lidstvo posledni krok na ceste od nutnosti ke skutecne svobode cloveka. Nebylo to vsak mozne do te doby, nez jsme se naucili z rostlinnych bilkovin vyrabet zivocisne. Misto krav mame tovarny na umele mleko a maso,“ vysvetlil Grif Rift.
„A vy jste dosli k zaveru, ze nelze dospet k opravdu vysokemu stupni kultury, dokud se zabijeji zvirata pro spotrebu?“
„Ano!“
„Vzdyt zvirat je zapotrebi pro vedecky vyzkum.“
„Ne! Hledejte jine cesty, ale netyrejte zvirata. Svet je nepredstavitelne slozity, a urcite se vam podari objevit pravdu i jinymi metodami.“
Lekari a biologove planety Jan-Jachu si vymenili neduverive pohledy. Ale znovu a znovu pred nimi defilovaly nadherne vedecke ustavy, mnohakilometrove labyrinty pametovych stroju, v nichz byly ulozeny informace a zpravy o cele planete. Naplnovala se slova starovekeho basnika, ktery pral cloveku, aby byl „prosty jako vitr, nevycerpatelny jako more, s pameti jako ma Zeme“. A dnes pamet cele planety obsahuje nejen v1ast1u zivot, ale i tisice jinych obydlenych svetu Velikeho Okruhu.
Mnohe inzenyrske stavby pronikaly stale hloubeji do zemske kury. Misto dolu, vycerpanych uz v davnych dobach, pracovaly samosytne hydrotermy, spojene s podpovrchovymi uzavrenymi proudy v onech zemskych vrstvach, kde vyveraji juvenilni vody. Tytez hydrotermalni stoupajici proudy se na povrchu vyuzivaly v energetickych a vyhrevnych zarizenich.
Tormantane videli skoly, plne zdravych a veselych deti, velkolepe slavnosti, na nichz vsichni lide vypadali stejne mlade a sveze. Spolecenska vychova obyvatele Jan-Jachu neudivila, mnohem spis je prekvapovalo, ze nikde nebyly zadne straze nebo lide, kteri by meli moc nad ostatnimi a uchylovali se pred okolnim svetem do chranenych palacu a sadu. Divaky udivovalo, ze v zadnem z pozemskych mest neslysi hluk, hlasitou hudbu ci hovor, rachotici a dymajici vozy. Ulice a cesty se podobaly tichym alejim, kde jeden clovek nesmi druheho vyrusovat. Hudba, zpev, tanec a veseli, tu a tam rozpustile hry na zemi, ve vode nebo ve vzduchu, to vsechno se odbyvalo v mistech k temto ucelum urcenych.
Lide veseli se nemichali mezi smutne, deti mezi dospele.
A jeste dalsi rys pozemskeho zivota vyvolal v divacich rozpaky a pochyby. Soukroma obydli Pozemstanu, zarizena velmi proste, pripadala obyvatelum Jan-Jachu poloprazdna a chuda.
„Proc bychom meli chtit jeste neco vic nez to nejnutnejsi, kdyz mame kdykoli k dispozici veskery prepych verejnych mistnosti a zarizeni?“ odpovidala Olla Dez na nevyhnutelnou otazku.
A skutecne, obyvatele Zeme pracovali, premysleli, odpocivali a veselili se v ohromnych pohodlnych budovach s nadherne zarizenymi pokoji a saly uprostred zahrad, v palacich a chramech umeni a ved.
„Nase spolecenska zarizeni, parky a palace jsou stale plne lidi a hluku,“ rikali Tormantane. „Pro mnozstvi navstevniku nelze je udrzovat v patricne cistote, ani uchranit jejich vyzdobu a pekne zarizeni. Proto se nase soukrome byty podobaji pevnostem, kde se ukryvame pred vnejsim svetem a kam ukladame vsechno, co je pro nas obzvlast cenne.“
„Je tezke naraz pochopit, cim je rozdil zpusoben,“ rekla Olla Dez. „Zrejme mate radi hluk, tlacenice a davy lidi.“
„Vubec ne, to vsechno nenavidime, jako vetsina dusevnich pracovniku. Ale kazde krasne misto, kazdy nove postaveny palac oddechu je neodvratne hned nabity lidmi.“
„Myslim, ze jsem pochopil, oc jde,“ rekl Sol Sajin. „U vas mnozstvi obyvate1stva neodpovida zdrojum, mate nedostatek spolecenskych zarizeni pro odpocinek a zabavu.“
„U vas jsou obe slozky v souladu?“
