„To je nejh1avnejsi ukol Rady Ekonomiky. Jen pri vzajemne korelaci poctu obyvatel a realnych ekonomickych moznosti lze pro vzdy zajistit spokojeny zivot a stabilizaci zasob na planete.“
„Ale jak toho dosahujete? Regulaci porodnosti?“
„Tim take, ovsem s predvidanim nahod, fluktuace uspechu a neuspechu, kosmickych cyklu. To vsechno ma clovek vedet. Hlavnim cilem vsech ved je stesti lidstva.“
„Z ceho se vsak utvari to vase stesti?“
„Z pohodlneho, klidneho a svobodneho zivota na jedne strane a na strane druhe z nejprisnejsi sebekazne, vecne nespokojenosti a touhy rozsirit hranice poznani i sveta.“
„To si ovsem vzajemne odporuje!“
„Naopak, to je dialekticka jednota, ve ktere spociva vyvoj!“
Podobne besedy doprovazely kazdou prehlidku stereofilmu, nekdy se menily v prednasky, jindy zas ve vzrusene polemiky. Tormantane se psychologickou skladbou v nicem nelisili od Pozemstanu. Jejich predhistorie byla spolecna.
Proto i soucasny pozemsky zivot, treba jen v obecnych rysech, jim byl pochopitelny. Take umeni Zeme obyvatele Jan-Jachu snadno vnimali. S vedou uz to bylo horsi.
V chapani nejjemnejsich struktur sveta meli Pozemstane veliky predstih.
Jeste obtiznejsi bylo pochopit stereofilmy z Velikeho Okruhu. Podivne bytosti, nekdy podobne lidem ze Zeme, nesrozumitelne jazyky, zvyky, zabavy, stavby, stroje.
Zdanlive neobydlene planety kolem stredu Galaxie, kde pod kilometrovymi klenbami nehnute staly nebo se zvolna otacely pruzracne disky, vysilajici blede modrou zari. V jinych svetech se vyskytovaly hvezdam podobne tvary, vroubene tisici oslnivych fialovych kouli, jez na rozdil od disku byly orientovany vertikalne. Tormantane nakonec stejne nepochopili, jsou-li to stroje, v nichz se kondenzuje nejaky druh energie, nebo psychicke vteleni myslicich bytosti, ktere chtely zustat nepoznany i pro Ucastniky Velikeho Okruhu.
Zlovestne vyhlizely planety infracervenych slunci, obydlene rozumnou civilizaci, jez se zapojila do Okruhu.
Zapisy byly porizene pred zavedenim vlnovych invertoru, vynalezenych na planete hvezdy Beta Poharu, jez umoznovaly videt vesmir Sakti za kazdeho osvetleni. Sotva rozeznatelne kontury gigantickych budov, pamatniku i arkad se tajemne cernaly pod hvezdami. Pohyb spousty bytosti vypadal hrozive. Nepopsatelne krasna hudba se rozlehala ve tme a neviditelne more splouchalo se stejnym hexametrickym sumenim jako na Zemi nebo na planete Jan-Jachu.
Olla Dez promitla i nektere nedesifrovane zapisy, jez prinesly paprskove hvezdolety z galaxii v Andromede a z M-51 v Honicich psech. Divoce rotujici ruznobarevne spiraly a pulzujici kulovite tisicisteny jako by provrtavaly ocean huste tmy. Jen posadka Temneho Plamene, ktera presla po okraji propasti, tusila, ze nerozlustene obrazy mohou znamenat proniknuti v Tamas, v nedostupny a neviditelny antisvet obklopujici nas vesmir.
Prenosy z dalekych a vzdalenych svetu, pres vsechnu svou neobvyklost, Tormantany prilis nezajimaly. Zato je bezmezne vzrusovaly stereofilmy o Pozemstanech na cizich planetach, treba na nedavno zabydlene planete Zeleneho Slunce v soustave Achernara. Stejne tak vznecovali jejich predstavivost nadherni rudi lide z Epsilonu Tukana, s jehoz planetou navazala Zeme pravidelne styky.
Jakmile paprskove hvezdolety zacaly podnikat sto osmdesat parseku dlouhe lety na Epsilon Tukana a zpatky za sedmnact dnu, rozmohla se na Zemi, hlavne mezi mladezi, epidemie zamilovanosti do rudych lidi z ciziho sveta.
Ukazalo se vsak, ze manzelstvi mezi Pozemstany a rudymi Tukanci zustavaji neplodna. Z toho vzniklo nemalo zklamani. Mohutne biologicke Ustavy obou planet zamerily veskere usili na prekonani neocekavane zabrany. Nikdo nepochyboval, ze obtizny Ukol bude brzy vyresen a ze splynuti dvou dokonale stejnych, ale puvodem rozdilnych lidstev bude uplne. Tak se nekonecne prodlouzi doba existence pozemskeho cloveka jako druhu.
Lide, kteri se prestehovali na planetu Zeleneho Slunce, zili tam uz nekolik staleti, ale nasledkem slunecni radiace ziskali nafialovelou barvu pleti a na pohled se lisili od Pozemstanu mnohem vic, nez oni sami od obyvatel Jan- Jachu. Ale usporadani zivota pionyru pozemskeho lidstva se nijak nelisilo od pomeru v puvodni vlasti, a to presvedcovalo Tormantany o jejich vlastni sounalezitosti s mocnou Zemi. Pratelske a ohleduplne chovani astronautu k hostum tuto nadeji jeste posilovalo. I kdyz jim Pozemstane pripadali chladni a trochu cizi, Tormantane si to vysvetlovali znacnym obapolnym rozdilem zajmu a zalib.
Posluchacstvo v puste stepi tvorili vzdelani a rozumni DZI, kteri velmi brzy poznali, ze svazek mezi Zemi a Jan- Jachem by znamenal predevsim krach oligarchickeho rezimu, konec systemu DZI — KZI s jeho filosofii predcasne smrti. Dosavadni spolecenska struktura nemohla vyvest planetu z jejiho uboheho stavu, zaroven vsak zajistovala nejvyssi privilegia vladnouci spicce. Proto predevsim u jejich prislusniku vyvolaly stereofilmy ze Zeme pocit nepratelstvi a strachu. Pochopili, ze pozemsky zivot uz svou samotnou existenci ohrozuje zrizeni na Tormansu, protoze vyvraci tvrzeni o jedine spravne ceste, zvolene vladci, a privadi vnivec demagogickou propagandu apologetu Rady Ctyr.
Navsteva improvizovaneho divadla v opustene krajine pobliz hvezdoletu, k nemuz bylo zakazano se i priblizovat, znamenala z hlediska vladcu Jan-Jachu zlocin proti statu a vyzadovala trest. Ale Tormantane byli odhodlani ke vsemu, jen kdyz se mohli zucastnit promitani stereofilmu z Temneho Plamene. Prirozene, ze Pozemstane zili v neustalych obavach o sve divaky. Detektor biotoku pro rozeznavani lidi, nazvany Solem Sajinem „disektor psychopodstaty“, nebyl jeste pripraven k pouziti, protoze se mohl dopoustet chyb v pripadech sikovne pretvarky.
Situaci zachranila Neja Cholli, ktera Solu Sajinovi pri konstrukci disektoru pomahala. Zpozorovala zvetseni zubce K v biotocich vsech Tormantanu, kteri si uprimne preji informace o Zemi. Kazda pochybnost, neduvera ci skryta zaporna emoce vyvolala okamzite pokles zubcu K.
V pruchodu mezi dvema stromy sestrojili doplnkove pole, ktere propoustelo jen lidi se stanovenou urovni impulsu K a vsechny ostatni odvrhavalo. Tak ziskali Tormantane dodatecnou zaruku bezpecnosti.
Behem tri tydnu usporadala Olla Dez osmnact predstaveni pro nekolik tisic obyvatel Jan-Jachu. Pri jedne z poslednich besed tormantansky vedec s titulem „zmoudrely had“ a s podivnym jmenem Cadmo Sonte Taztot vyslovil pochybnost o spolecnem puvodu lidstva obou planet.
„Clovek Jan-Jachu je spatny uz v same podstate,“ prohlasil vedec. „Tu ziskal od svych predku, vrazednych, zavistivych, lstivych, a tim i schopnych prezit. Vsechny snahy nejlepsich lidi ztroskotaly o hradbu dusevni brutality, strachu a neduvery. Jestlize pozemske lidstvo dospelo k tak vysoke urovni, musi byt jineho puvodu, s uslechtilejsimi psychickymi dispozicemi.“
Olla Dez chvili premyslela, a po dohode s Grifem prinesla hvezdicovite krystaly s filmy o minulosti. Nebyly to dokumentarni zaznamy, spise vylety do ruznych historickych epoch, sestavene z archivnich materialu a muzejnich kolekci.
Prekvapenim onemeli Tormantane uvideli strasliva utrpeni, prazdny a nudny zivot v prelidnenych mestech. Populace na Zemi v dobe Rozdeleneho Sveta se nijak neomezovala, nebot jeden stat nad druhym chtel ziskat vojenskou prevahu. Na Tormansu, kde uz valecne konflikty neexistovaly, neregulovala se porodnost proto, aby se dalo vybrat onech pet procent lidi schopnych studia, bez nichz by se stroj civilizace zastavil.
Nekteri pozemsti vedci, zoufali ze stale narustajiciho nebezpeci zdeformovaneho vyvoje spolecnosti, zadali, aby se veskere usili zamerilo na technologii umele potravy a syntetickych vyrobku. Predpokladali, ze vsechny svizele prameni z materialniho nedostatku. Videli v tom souvislost s globalnim vyplenenim planety a pripominali, ze clovek byl odjakziva lovec a sberatel, nikoli zemedelec.
— Nasim pravnukum, psal jeden z nich, — budou nase obavy a starosti pripadat jako osklivy sen primitivnich mozku. Musime v sobe znovu odkryt zapomenute vlastnosti a obnovit nasi Modrou Planetu v jeji prave krase.
V kazdem pripade i nejhorlivejsi privrzenci uniku od skutecnosti zacali uvazovat strizlive, kdyz Pozemstane venovali prvni obrovske castky na vstup do kosmu, kdyz pochopili nesmirnou obtiznost mimozemskych letu a slozitou problematiku pri osidlovani mezihvezdnych prostoru i mrtvych planet slunecni soustavy. Tehdy se znovu obratili k Zemi, a kdyz si uvedomili, ze musi byt jeste dlouhy cas domovem pro pozemske lidstvo, vzpamatovali se a stacili ji jeste zachranit pred znicenim.
„Veliky Hade!“ zvolal Cadmo Sonte Taztot. „My jsme v uplne podobne situaci. Ale jak jste se s tim vyrovnali?“
„Tezkou a slozitou cestou, kterou mohl zvladnout jen kolektivni rozum cele planety,“ odpovedel Sol Sajin. „Nikoli organizovanim verejneho mineni shora, ale otevrenym projednavanim vsech zalezitosti a uznanim pravdy na zaklade pochopeni a spravnych informaci. Pri velikem poctu obyvatelstva to bylo mozne teprve po vynalezu
