Dat?“
„Dat!“ zarval polonahy s uzlem.
Zajatkyni zkroutili ruce, ze se shrbila bolesti. Pak ji jeden z mladiku prudkym kopnutim srazil ze schodu a zena se svalila k socham. Polonahy pribehl k omracene obeti a privlekl ji za vlasy na hromadu pisku u veze. Tu se zajaty muz vytrhl svym tryznitelum, ale byl zachycen jinym prislusnikem tlupy, pod jehoz rozepjatou halenou bylo videt vytetovaneho leticiho ptaka. Bez sebe zurivosti, muz divoce zajecel, chytil tetovaneho za usi a oba se zacali koulet ze schodu. Pokazde kdyz se zajatec ocitl nahore, uderil hlavou sveho mucitele o stupen schodiste. Tetovany zustal bez hnuti lezet u podstavce sloupu. Tlupa s revem sebehla dolu.
Muz stacil dobehnout k polonahemu, jenz vlekl zenu. Surovec ho zkusenym uderem srazil, ale nezastavil. Zajatec chytil viteze za nohy, zakousl se mu vsi silou do kotniku a povalil ho na zem.
Uz ale prispechali clenove tlupy svemu vudci na pomoc, odtrhli ztyraneho muze a polozili ho tvari k zemi na dlazdice pred sochami. Polonahy vyskocil a rozsklebil siroka usta s ridkymi zuby. V jeho vycenenem usmesku nebyl hnev, jen jizliva vitezoslava, opojeni nad porazenym nepritelem.
Gen Atal se odpoutal od steny, ale nez stacil udelat dalsi krok, polonahy vytrhl z opasku kinzal, ozubeny jako harpuna, a vrazil ho az po rukojet do zajatcovych zad.
Tri Pozemstane, nestastni, ze nezasahli vcas, vybehli na namesti. Stovka hrdel vyrazila divoky rev, ale kdyz tlupa postrehla neobvykly zjev cizincu, zarazila se a ztichla.
Tivisa se sklonila nad smrtelne zranenym a prohlizela kinzal. Cepel byla pokryta pruznymi ocelovymi platky a pripominala sisku jehlicnateho stromu s dlouhymi supinami.
Podobna zbran se dala vytahnout jen s vnitrnostmi.
Divka se okamzite rozhodla. Uklidnila muze sugesci, stiskla dva body na jeho siji a mucednikuv zivot skoncil.
Zena nebyla schopna postavit se na nohy. Doplazila se k astronautum a prosebne k nim vztahla ruku. Polonahy vudce k ni priskocil, ale udelal premet a narazil hlavou o dlazdeni, az to zadunelo. Tor Lik, ktery ho srazil vzdusnou vlnou z nenabite narkotizacni pistole, vrhl se k zene, aby ji pomohl vstat. Odkudsi z tlupy vyletel dalsi tezky nuz, zaryl se zene mezi lopatky a na miste ji usmrti1. Jiny kinzal narazil na Toruv skafandr a odletl stranou, treti zasvistel Tivise kolem obliceje. Gen Atal jako vzdy pamatoval na techniku a zapojil ochranne pole sveho robota, jemuz nastesti vcas prikazal, aby ho nasledoval.
Za neutuchajiciho revu rozbesnene tlupy a zvoneni nozu odrazenych od neviditelne hradby ukryli se Pozemstane v pruchodu ve stene. Utocnici hned nepochopili, ze maji co cinit s neprekonatelnou silou. Ustoupili na namesti a zacali se radit. Kdyz se astronauti rozhledli, poznali, ze jsou v byvalem parku, obehnanem masivnimi zdmi. Hromady ztrouchnivelych kmenu lezely mezi kamennymi sloupy s napisy, deskami a sochami. Byl to stalety hrbitov z doby, kdy lide pochovavali sve mrtve ve mestech kolem vystavnych kostelu. Hrbitovni zed by napor utocniku nezadrzela, proto Gen Atal vybral misto pro zrizeni ochranneho pole nedaleko od vchodu. Postavil dva roboty do protilehlych rohu ctverce, ktery vymezil ctyrmi sloupky z temne modre keramiky. Hranice zakazane zony se tak stala pro utocniky jeste nazornejsi. Po nekolika marnych pokusech se v nich vytvori podmineny reflex, a pak bude obcas mozne vypnout pole. Stav baterii inzenyra kosmicke ochrany velmi znepokojoval. Nepocitali s podobnymi udalostmi a spotrebovali velke mnozstvi energie na rychlou jizdu…
Tor Lik vztycil na devitinozce periskop, slouzici zaroven jako antena. Nadesla hodina, kdy Temny Plamen vytvori v hornich vrstvach atmosfery odrazove „zrcadlo“ nad mestem Kin-Nan- Te. Astronauti pozadaji o letadlo, a zaroven se mohou poradit o vznikle situaci.
Spojovaci indikator modre zazaril. Pro usporu energie se astronauti rozhodli vest rozhovor bez obrazu, s vypnutymi roboty.
Otresena Tivisa bloudila mezi hroby a nemohla se uklidnit. Stale si vycitala, ze prisli zajatcum na pomoc pozde.
Tor Lik pristoupil k divce a chtel ji obejmout, ale ona pred nim uhnula a poodstoupila.
„Kdo jsou ti tvorove? Podobaji se lidem, a prece to lidi nejsou. Co tu delaji?“ zeptala se zmucene.
„Tohle je urcite ono nebezpeci, o nemz v naznacich hovorili tormansti cinitele,“ rekl Gen s presvedcenim. „Zrejme se stydi priznat, ze na planete Jan-Jach existuji takove druhy… spolecnosti se to nazvat neda… takove zlocinecke bandy, jakoby obzivle z pozemskych dob Temna, s nimiz sebeprisnejsi zakony ani krutost fialovych nic nesvedou.“
„Musim s nimi mluvit! Gene, vypnete pole!“ Tivisa zamirila k pruchodu ve zdi.
Sotva se objevila, tlupa na namesti spustila krik. Tivisa zvedla ruku na znameni, ze chce mluvit. Ze dvou stran k ni pristoupili oba pohlavari, polonahy a tetovany, v doprovodu svych druzek. Zeny si byly navzajem podobne jako sestry a pri chuzi vrtely hubenymi hyzdemi.
„Kdo jste?“ zeptala se Tivisa v jazyce Jan-Jach.
„A kdo jste vy?“ opacil tetovany. Hovoril primitivnim narecim s nezretelnou vyslovnosti, polykal souhlasky a na konci vet zpevave zvysoval hlas.
„Vasi hoste ze Zeme!“ Ctverice se rozchechtala a prsty ukazovala na Tivisu.
Smich zachvatil celou tlupu.
„Cemu se smejete?“
„Nasi hoste!“ zaricel polonahy s durazem na prvnim slove. „Brzy budes nasi…,“ a udelal posunek, ktery nepripoustel pochyby o Tivisine osudu.
Pozemstanka neprisla do rozpaku, ani se nepohnula a rekla:
„Copak nechapete, ze se nenavratne ritite do propasti, ze zloba, kterou v sobe hromadite, se nakonec obrati proti vam samym?“
Jedna z zen, vztekla a najezena jako rozdrazdena kocka, pristoupila znenadani k Tivise.
„My se mstime, mstime, mstime!“ zakricela.
„Komu?“
„Vsem! Jim! Tem, kdo umiraji jako nema hovada, i tem, kdo delaji pacholky vladcum, aby si vyskemrali zivot!“
„Kdo to je pacholek?“
„Hnusny otrok, ktery sve otroctvi jeste zduvodnuje, ten, kdo druhe klame, ale sam se pred vladci plazi po brise, kdo zrazuje a zabiji potaji. Ach, jak je nenavidim!“
„Kdo ale ublizil vam? Vam osobne?“ Zenina tvar se zkrivila.
,O! Ty cista, krasna, vsevedouci! Zabte ji, zabte vsechny!
Co stojite, zbabelci!“ zajecela.
— Psychopatka, usoudila Tivisa. Pohledla do tvari lidi pred sebou a zhrozila se, kdyz v nich nenasla ani stopu nejake myslenky. Z jejich oci zirala jen divoka zatemnenost a tupy duch zakrneleho ditete.
Tivisa ustoupila do vrat prave vcas. Gen Atal pozorne sledoval prubeh rozhovoru s rukou na tlacitku. Zapojil ochranu a odmrsteni pronasledovatele se valeli po dlazdeni starobyleho namesti.
Divka ukryla tvar v dlani, jako vzdycky ve chvilich zklamani a neuspechu.
„Co jeste muzes delat, Tivi?“ oslovil ji Tor intimni prezdivkou, kterou pro ni vymyslil uz v dobe spolecnych Herkulovych cinu.
„Kdyby tu misto me byla Fai Rodis!“ odpovedela Tivisa trpce.
„Bojim se, ze by s nimi take nic neporidila. Snad by vyuzila svou silu k masove hypnoze… Pak by je zastavila, ale co dal? My jsme je taky zastavili, ale nezabijeme je laserovym paprskem jen proto, abychom zachranili sve drahocenne zivoty!“
„Samozrejme ze ne.“ Tivisa zmlkla a zaposlouchala se do hluku, ktery k nim dolehal z namesti pres hrbitovni zed.
„Mozna ze potrebuji narkotika. Vzpomente si, jak se jejich spotreba ve staroveku rozsirila, zvlaste potom, kdy je chemicky prumysl zacal vyrabet levneji nez alkohol a tabak?“
„Nepochybuji, ze pouzivaji omamnych drog. Staci videt, jak se pohybuji. Ale nejpodstatnejsi je, ze prestali byt lidmi. Cloveka vychovala spolecnost, ne stado. A tlupa je stado…,“ dodala Tivisa. „Prece jen lituji, ze s nami neni Fai.“
„Co nam brani, abychom ji sem pozvali?“ zeptal se Tor.
„Afi, copak ses nedovtipil, ze Rodis musela zustat jako rukojmi v palaci vladcu?“ rekl Gen Atal. „A zustane tam, dokud se vsichni nevratime na Temny Plamen.“ Podivejte, prelezli zed!“ zvolala Tivisa.
Oblehatelum doslo, ze ochranne pole kryje pouze vchod, a zacali se skrabat pres hradbu. Zakratko uz rvouci
