„Mozna ze vyboj nebude dostatecne silny,“ rekl s obavou.
„Tak tedy infrazvuk!“ Gen Atal vytrhl ruku z pritelova sevreni. „Ma samostatny naboj! Vez se zriti a my po smrti nepadnem do jejich spinavych rukou!“
Tivisa s Torem pohledli vzhuru na gigantickou vetchou vez, ktera v zapadajicim slunci zastirala ciste nebe.
„Budiz!“ souhlasila Tivisa. „Drz me pevneji, Afi!“
Gen Atal natocil rouru k tlupe. Dva roboti u sloupku jako by povzdechli, ochranne pole zhaslo. „Rouhaci“ se vzteklym revem vyrazili k trojici Pozemstanu. Hluboky, nepredstavitelne hrozivy ryk infrazvuku zastavil a odhodil jejich predni rady, ale zezadu na ne nabihali dalsi a slapali po tech, kdo upadli. Gen Atal zapojil infrazvuk na nejvyssi stupen. Postavy zacaly padat, metat kozelce, snazily se odplizit, ale neunikly. Kolosalni vez se neodvratne zhroutila, pohrbila astronauty spolecne s utocniky a zasypala praveke hroby.
KAPITOLA IX
Spoutana Vira
Vir Norin s Evizou Tanet prileteli do Kin-Nan-Te a zastihli tam cele vojsko „fialovych“. Hora trosek ze zricene veze byla uz rozebrana, mrtvoly „rouhacu“ odklizeny ti kdo zustali nazivu, zmizeli.
Tela tri Pozemstanu lezela na hrbitove v besidce z narudleho kamene. Tivisa a Tor se i ve smrti objimali a jejich neposkozene tvare si zachovaly vyraz milostne nehy. Gena Atala mohli poznat jen podle skafandru.
Eviza i Vir zbavili tela ochrannych odevu, ktere nebylo vyzkumnikum od priletu na planetu doprano svleknout, a pristoupili k smutecnimu obradu. Zapojili roboty na nejsilnejsi vyboj a na kamenne desce zustaly jen obrysy tel, vyznacene tenkou vrstvou popela.
Platinove urny a tri devitinozky, jejichz plaste nesly stopy nezdarenych pokusu o prulom, dopravili na Temny Plamen.
Rodis dostala pozvani od Rady Ctyr. Vladcove planety ji vyjadrili soustrast nad zahubou tri pozemskych hosti.
Nahodou nebo zamerne se Rada sesla v cernem sale, nazyvanem astronauty Sal Chmur.
Fai, neucastna a bez hnuti, vyslechla vstoje kratkou rec Cojo Cagase. Predseda Rady Ctyr cekal zrejme na odpoved, ale Rodis mlcela. Nikdo se neodvazil porusit napjate ticho. Konecne Fai pristoupila k Cojo Cagasovi.
„Mnohemu jsem se na vasi planete naucila,“ rekla bez afektu. „Ted uz chapu, ze muze zalhat clovek donuceny k tomu neblahou situaci. Ale proc lze ten, kdo vladne velikou moci a silou, kterou mu dava cela pyramida lidstva Jan- Jachu, na jejimz vrcholu stoji? Proc? Je snad cely system vaseho zivota tak proniknut lzi, ze ovlada i samotne vladce?“
Cojo Cagas pobledl, vstal a procedil sevrenymi rty:
„Coze? Jak se muzete opovazit…“
„Me umysly jsou poctive, proto mohu vsechno. Vy sam jste me ujistil, ze letadla odstartovala, a zduraznil jste, ze vase prikazy se neodkladne plni. Kdyz jsem se na vas obratila podruhe, odpovedel jste, ze letadla maji zpozdeni, protoze je zadrzela boure. Nevyznam se v planetografii Jan- Jachu, musila jsem vam uverit. Ale Gen Atal aTor Lik prozkoumali atmosferu, odhalili podvod a stacili nas pred smrti jeste varovat.“
Rodis umlkla. Cagasova tvar se zkrivila. Krikl pronikave na cely sal:
„Gen Si!“
„Posloucham, velky vladce!“
„Okamzite zjistit, kdo ridil letadla, kdo hlasil bouri a kdo vedl celou akci. Vsichni sem. Vysetrovani povedu sam!“
„Prosim vas, pane predsedo Rady!“ Fai sepjala dlane a sklonila hlavu. „Neni treba dalsich obeti, i tak je jich dost.
Vase straze zabily mnoho lidi ve meste Kin-Nan-Te a my,“
Fai se poprve zachvela, „jsme ztratili sve blizke.“
„Vy to nechapete,“ namitl zlobne Cojo Cagas. „Ti, kdo se provinili, zneuctili me, Radu, nas vsechny. Udelali z nas licomerne lhare!“
„Co se tim zmeni, kdyz je popravite?“ „Vsechno! Vinici budou potrestani a vy se presvedcite o uprimnosti a opravdovosti nasich umyslu.“
Rodis pohledla zamyslene na Cojo Cagase.
Vladce Tormansu nevydrzel jeji nemou vycitku. Klesl shrbene do kresla a machnutim ruky rozpustil Radu.
Fai stoupala po schodisti do „pozemskeho“ kridla palace a pripravovala se na obtizny rozhovor s Grifem Riftem.
Velitel trval na schuzce ve dvou. Rodis chapala, ze jeho prosba vyplynula z prani, aby mohl vsechnu svou vuli soustredit na ni samotnou.
Ocitli se tvari v tvar, jako by Fai vstoupila do ridici kabiny a usedla mezi stenou a pultem. Neviditelna hranice kontaktu mezi frontalnimi plochami stereoprojekce pohlcovala vzdalenost, ktera je delila. Rift i Rodis, jako vsichni Pozemstane s rozvinutou a trenovanou psychikou, chapali se vzajemne beze slov. Slova jen potvrzovala, co oba citili.
Kdyz Rodis zachytila pohled Grifa Rifta, upreny vycitave na zelene ohnicky ctyr zbylych „signalu zivota“, rekla tvrde:
„To je nemozne, Rifte. Utek, ustup, rikejte tomu jak chcete, neni mozny. Pote, co jsme tu zaseli nadeji, ktera zacala rust ve viru!“ Velitel hvezdoletu ztezka vstal. S rukama zatatyma a trochu nahrbeny, hledel uprene do zelenych oci zeny, jiz nemohl nemilovat. Pak se narovnal a vypjal hrud. Cela jeho bytost vyjadrovala rozhorceni:
„Prokleta planeta nestoji ani za tisicinu nasich ztrat. K nicemu dobremu tu jeste nejsou zrali. Nemuzeme si dovolit takove obeti!“ Grif ukazal smerem k vyhaslym svetlum.
Rodis pristoupila az k same stene projekce.
„Uklidnete se, Grife,“ rekla mekce a tise a pozvedla k nemu smutnou tvar. „Zeptejte se mych tri kolegu, co o tom soudi!“
„Vim predem, jak odpovedi,“ rekl Grif, ktery se uz ovladl a hledel mimo Rodis. „Reknou, ze jejich pritomnost zde je nutna, ze dava lidem na Tormansu nadeji a viru, a tim je spojuje ve snaze o spolecny cil.“
„Sam jste si dal odpoved, Rifte! Vite, ze cim dele tu jsme, tim lepe pro ne. Pri vsi sve nedokonalosti jsme jim zivym ztelesnenim vseho, co dava cloveku nase komunisticka spolecnost. Kdyz uteceme, byla smrt Tivisy, Tora i Gena opravdu marna. Ale jestlize se tu vytvori skupina lidi, vyzbrojenych poznanim, silou a virou, bude nase mise ospravedlnena, i kdyz treba vsichni zahyneme.“
„Legenda o sedmi spravedlivych. Jenze planeta neni mestecko a nas je prilis malo!“ usmal se velitel hvezdoletu.
„A znovu zapominate, ze je s nami Zeme, jeji vedomosti, jeji obraz ve stereofilmech, ktere tak uspesne promitate.
Pripocitejte k tomu prednasky, vypraveni, i nas samotne.
Bude-li muj rozhovor s vladcem uspesny, pujdou Cedi, Vir i Eviza uz brzy do mesta.“
„Rikal vam Tael, ze clenove Rady jsou promitanim filmu rozhorceni?“ zeptal se Rift.
„Zatim ne. Ale cekala jsem to. Doufam, ze dokazu vladce presvedcit, aby neublizovali tem, kdo filmy videli nebo budou chtit videt. A nestujte tak ztuha, muj mily!“
Grif bezmocne rozhodil pazemi a vyhnul se Fainu pohledu.
Vtom zpozoroval na stene za jejimi zady barevne obrysy jakychsi obrazcu, ktere tam drive nebyly. Rodis prehodila paprsek obrazovky a sama ustoupila stranou.
Cela stena jejiho pokoje byla pomalovana pestrymi, drsnymi barvami Jan-Jachu. Prave dokoncena freska, jak Rift okamzite pochopil, symbolizovala vystup z inferna.
Po desivych srazech s vypetim poslednich sil splhali nahoru lide. Podpirali druh druha, zatimco dole na bujne
