nekolika prateli. KZI zacali svou prvni oficialni navstevu sporem a chvastave dokazovali vlastni vyhody pred DZI, predevsim daleko vetsi svobodu ve vsem konani. Rodis je zdrtila, kdyz jim rekla, ze jejich domnela svoboda jim dovoluje cinit pouze to, co neskodi prestizi ani ekonomice statu a co neni nebezpecne pro „hadonose“, oddelene od normalnich lidi hradbou privilegii.
„Zamyslete se nad svym pojetim svobody a pochopite, ze zalezi jen v pravu dopoustet se nizkych cinu. Vas protest proti utlaku bije do nevinnych lidi, kteri maji daleko k jakekoli ucasti v podobnych zalezitostech. Vladci vam neustale tvrdi, ze je treba chranit lid. Pred kym? Polozili jste si nekdy takovou otazku? Kde jsou, ti domneli nepratele?
Jde jen o strasaky, s jejichz pomoci vas nuti, abyste vsechno obetovali; a co nejhorsi, podrizuji si vasi psychiku, ridi vase myslenky a city falesnym smerem.“
Gzer Bu-Jam dlouho mlcel, pak zacal Rodis vypravet o bezprikladnem utisku KZI.
„To vsechno,“ rekl, „je vyskrtnuto z historie a dochovalo se jen ustnim podanim.“
Fai se dozvedela o otravach v masovych meritcich v dobe, kdy vyroba na vycerpane planete nepotrebovala drivejsi mnozstvi delniku. A naopak, o nucenem umelem oplodnovani v epochach, kdy zeny odmitaly rodit deti pro predcasnou smrt.
Vedci vladcum vzdycky pomahali. Vynalezali strasne zbrane, jedy, znehodnocovali potravu i zabavu, balamutili lidi lstivymi slovy, krivili pravdu. Tim se v lidech zakorenovala neduvera a nenavist k DZI, touha urazet je, mlatit, nebo jednoduse zabijet jako prisluhovace utiskovatelu. KZI nechapou jejich rec, jednotliva slova u nich znamenaji docela neco jineho nez u DZI.
„Co se tyka reci, vy sami jste vinni,“ rekla Rodis. „U nas na Zemi byla doba, kdy pri velkem mnozstvi jazyku a ruzne kulturni urovni mela jednotliva slova uplne rozdilny vyznam. Dokonce uvnitr jedineho jazyka, v ruznych spolecenskych vrstvach. A prece se nam podarilo obtiznou situaci prekonat, kdyz jsme spojili pozemske lidstvo v jedinou rodinu. Usilujte o jasnost a cistotu slov, a vzdycky se s DZI domluvite.“
„O cem se domlouvat? Jejich pravda neni nasi pravdou!“
„Tak? Zivotni pravda se ziskava tisiciletou zkusenosti naroda. Ale rychle zmeny v zivote technicky rozvite civilizace komplikuji cestu k pravde, cini ji vratkou jako na prilis citlivych vahach, ktere nemohou prijit do rovnovazneho stavu. Najit pravdu spolecnou pro vetsinu lidi se s pomoci exaktnich ved nepodarilo, protoze nebyla stanovena kriteria pro jeji definici. Kriteria, neboli mira, se ukazala v nekterych obdobich pro vyvoj spolecnosti dulezitejsi nez sama pravda. Nasi predkove na Zemi to vedeli uz pred nekolika tisiciletimi: v Recku, Indii, Cine…“ Fai se na chvili zamyslila a pokracovala: „Snahy o prohlednuti se vyskytovaly odpradavna v proroctvi dusevne chorych, kteri intuitivne chapali ohromnou zavaznost miry. V Apokalypse cili Zjeveni svateho Jana, jednoho ze zakladatelu krestanske viry, cteme slova: — I pohledel jsem, a aj, kun vrany, a ten, kteryz na nem sedel, mel vahu v ruce sve…
Sen o mire, ktera by stanovila skutecnou pravdu lidstva, se splnil, kdyz byly vynalezeny elektronicke komputery. Ziskali jsme moznost odhadovat hore a radost, coz je dulezite pro harmonii mezi citem a povinnosti. Mame ohromnou organizaci, ktera se timto problemem zabyva. Rikame ji Akademie Hore a Radosti. U vas by DZI s vasi pomoci meli stanovit kriteria a najit pravdu, za niz je treba potom spolecne bojovat, a niceho se nelekat…
Pravda je zaroven spravedlnost, lez se rodi ze strachu.
Ale netrvejte prilis na presnych definicich. Pamatujte, ze spravedlnost je pojem subjektivni, clovek se ji snazi zobjektivizovat, ale je to vladkyne, jez se kazdemu zjevuje v jinem rouse.
Vychova k pravde nemuze byt zahalena do abstraktnich formulaci. Je to predevsim hrdinstvi uskutecnovane na vsech stupnich zivota. Vzdejte se osocovani, preruste styk s temi, kdo pravdu zrazuji, budte pristupni jen dobrym, cistym myslenkam, a ziskate osobni nepremozitelnost v boji se zlem.“
Tak trpelivym presvedcovanim, pusobive a s nezaujatosti napinala Fai Rodis vlakno za vlaknem mezi prislusniky DZI a KZI. Ostatni bylo zalezitosti osobnich kontaktu.
Poprve se DZI a KZI sesli jako rovnocenni partneri v podzemi Chramu Casu.
Tael byl prekvapen bystrym usudkem, podivuhodnou chapavosti v uceni i zajmem o vsechno nove u lidi, ktere si DZI zvykli povazovat za tupou a pasivni cast lidstva. KZI chapali nove myslenky dokonce rychleji nez DZI, kteri meli sice vycvicene mysleni, ale byli zkostnatelejsi.
„Proc se nesnazili ziskat vedomosti, proc se jejich vyvoj zastavil?“ premital inzenyr v rozmluvach s Fai. „Ukazuje se, ze oni nejsou o nic horsi nez my!“
„Kdyz rikate oni a jejich, dopoustite se prave nejvetsiho omylu. Jsou to absolutne stejni lide, ktere vase spolecnost umele vybrala a odsoudila zit v podminkach primitivniho boje o existenci. Behem kratkeho zivota se v nich rozvinou jenom nejbanalnejsi city a KZI klesaji pod tihou neusporadaneho zivota stale hloubeji. Podobne jako pozemska plemena, ktera pred desetitisiciletimi odesla do tropickych pralesu a vydavala vsechny sily jen na to, aby prezila. Jejich prislusnici, pokoleni za pokolenim, intelektualne degenerovali, ztraceli tvurci energii. I obrovske odrudy stepnich slonu ci giganticti hrosi mohutnych rek Zeme zakrsli v lesich a zmenili se v drobne druhy. Vasim,pralesem’ je kratky zivot s perspektivou predcasne smrti v drsnych prelidnenych mestech, se spatnou stravou a nezajimavou praci.
„Ano, celkem vzato, jsou KZI jen lacinym meziclankem mezi drahymi stroji,“ rekl Tael. „Nedosahnou ani mistrovstvi, ani radosti z tvurci prace! Nedavno mi polozili otazku: Vy umirate nemocni a vzdelani, my mladi a hloupi.
Co je pro cloveka horsi? Pokusil jsem se jim vysvetlit, ze spatna prace kohokoli z nas postihuje nase bezbranne bratry, rodice a deti, nikoli nenavidene utiskovatele. Ti maji prostredky, aby se ochranili. Myslim, ze KZI me pochopili.“
„A prece maji proti DZI prednost,“ rekla Rodis. „Podivejte se na ty svezi postavy Gzer Bu-Jamovy skupinky.
Nepotrebuji skoro nic, o to jsou svobodnejsi. Prala bych vam videt Gzer Bu- Jama, kdyz na obrazovce devitinozky spatril Evizu Tanet! S jakou detsky cistou radosti se na ni dival!Uvidel jsem ji, svuj sen, jeste jednou, a ted mohu umrit!’ Tady mate hrubeho, nevzdelaneho KZI!“
Zaznela ticha vyzva robota. Fai zapnula spojeni. Na obrazovce se objevil Vir Norin a rekl:
„Chtel bych k vam privest Su-Te.“
„Ano. Z bezpecnostnich duvodu prijdu do podzemi.“
„Cekam na vas.“ Kdyz Tormantanka uvidela Rodis, povzdechla ostre a kratce, jako by se zajikla. Rodis ji podala obe ruce, pritahla devce k sobe a pohledla do uprimne tvare, ktera k ni vzhlizela.
„Vy jste vladkyne Pozemstanu…? Ze se, hloupa, vubec ptam,“ rekla Su-Te a poklekla pred Fai. Ta se hlasite rozesmala a lehce divku pozvedla. Tormantanciny rty se roztrasly, po tvarich ji zacaly kanout slzy jako hrachy.
„Reknete mu… On sice rika, ze to tak neni, a ja tomu nerozumim. K cemu budu pozemskemu cloveku, kdyz vy jste takovi? Veliky Hade, jsem jenom zlute piskle Ca-Chik proti zenam ze Zeme!“
„Reknu,“ odpovedela Rodis vazne, usadila divku a vzala ji za ruku.
Dlouho mlcela. Su-Te rozcilenim vazl dech a Rodis jako by se probudila.
„Jste citliva a rozumna, Su-Te, nemohou existovat slova, ktera bych pred vami chtela skryt. Vire, drahy, postestilo se vam, da-li se tu mluvit o stesti, ziskat milionovou sanci. Neni bohyne, ale bytost jineho rodu, je to vila. Ty utle bytosti ztelesnovaly dobro a tesily se vzdy zvlastnim sympatiim v pozemskych pohadkach.“
„Proc zvlastnim?“ zeptala se tise Su-Te.
„Bohyne predstavovala zivel heroicky, ochranovala hrdinu a skoro vzdy ho dovedla ke slavne smrti. Vila byla hrdinkou obycejneho zivota, druzka davajici muzi radost, nehu a povzbuzeni k uslechtilym cinum. Takove pohadkove rozdeleni obrazelo sny a touhy lidi v minulosti. A najit zde, na Tormansu, vilu?! Co budete delat, muj ubohy Norine?“
„Nebyl bych ubohy! Kdybych ji mohl vzit s sebou, ale ona rika, ze to neni mozne.“
„Ma pravdu, ta mala, moudra zena.“ „Chapu a souhlasim.
Ale je mozne jine, diametralne rozdilne vychodisko…“
„Vire!“ zvolala Rodis. „Tohle je prece Tormans, planeta utrpeni, ponorena v hlubokem infernu!“
Vir Norin se nahle rozhorlil a jako pravy Tormantan zacal proklinat inferno, Tormans i lidsky osud v tormantanske reci, jez podobnymi kletbami oplyvala. Su-Te polekane vyskocila, ale Rodis ji objala kolem stihleho pasu a zadrzela na miste.
„To nic. To se muzum stava, kdyz se na sebe zlobi pro vlastni nerozhodnost.“
„Rozhodl jsem se!“
„Mozna ze na vasem miste bych udelala totez, Vire,“
