chvili, az hvezdolet se vsemi prateli odleti k rodne planete. Cekani Vira trapilo, i kdyz mel pred sebou jeste nemalo dni spolecne prace s Rodis a casta setkani s posadkou hvezdoletu na obrazovce devitinozky.
Tak uvazoval Vir Norin, ale zmylil se.
Hned jak opustil institut, vytratil se z davu diskutujicich zakrsly muz s pleti tak zlutou, ze pripominal nemocneho.
Byl vsak docela zdravy, nalezel pouze k etnicke skupine obyvatel z vysokych sirek Predni polokoule. Nar-Jang si vyslouzil uz dvojdilne jmeno, kdyz se stal slavnym astrofyzikem.
Ted rychle pospisil do pracovny ve tretim poschodi ustavu, zavrel se, zapalil si a pustil se do pocitani.
Tvar se mu jednu chvili krivila sarkastickym usmeskem, pak zase rozplyvala ve zlomyslne radosti. Konecne chytil zapisky a jel do audiencni sine Rady Ctyr, kde byla hovorna pro rozmluvy s nejodpovednejsimi hodnostari pri neodkladnych zalezitostech statniho vyznamu.
Na plasticke obrazovce se objevil povzneseny „hadonos“.
Nar-Jang, rozohneny svym objevem, zadal, aby ho spojili s vladcem. Tajemstvi, ktere odhalil, je tak velike a dulezite, ze je muze sverit jen samotnemu Cojo Cagasovi.
„Hadonos“ z hloubky obrazovky dlouho astrofyzika zkoumave pozoroval, o necem premyslel, a nakonec pres jeho zlou, lstivou tvar preletl naznak usmevu:
„Dobra! Budes musit pockat, to snad chapes.“
„Ovsem, chapu.“
„Tak cekej!“
Obrazovka zhasla, Nar-Jang se usadil pohodlne v kresle a oddal se ctizadostivym snum. Za takovou zpravu bude pocten radem „Hada a Planety“, titulem „Presvedceneho Hada“, dostane skvely dum na pobrezi Rovnikoveho more.
A Gae Od-Timfift, slavna tanecnice, o niz uz davno usiluje, bude povolnejsi…
Dvere se hlucne rozletely. Do mistnosti vtrhli dva „fialovi“
hromotluci. Za jejich zady se mihal bledy dozorci z prijimaciho pokoje. Nez se astrofyzik vzpamatoval, vytahli ho z kresla a vlekli k vychodu s rukama zkroucenyma za zady. Polekany a rozhorceny Nar-Jang zakricel o pomoc a hrozil, ze si bude stezovat samotnemu Cojo Cagasovi.
Rana do hlavy, pri niz se mu zatmelo pred ocima, prerusila jeho vylevy. Vzpamatoval se az v autu, ktere silenou rychlosti poskakovalo po nerovne ceste smerem k hore.
Vedec se pokusil zeptat lidi, kteri ho drzeli, kam a proc ho vezou. Dukladny policek ucinil konec jeho otazkam.
Vystrcili ho z vozu pred opustenymi vraty tmavosedeho domu, obehnaneho kovovou stenou. Nar-Jangovo srdce se zatrepetalo ve smisenem pocitu strachu i ulevy. Obyvatele hlavniho mesta se bali rezidence Gen Siho, prvniho a nejstrasnejsiho pomocnika Cojo Cagase. Astrofyzika pohnali klusem do suterenu. V ostre osvetlenem pokoji musil udiveny Nar-Jang primhouril oci. Pouhy okamzik stacil strazcum, aby mu urezali sponky ze satu, strhli pas a zdola nahoru rozparali kosili. Uhlazeny, ponekud hubeny vedec se zmenil v uboheho trhana, ktery si rukama pridrzoval padajici kalhoty. Stulec do zad, a roztreseny strachem i zurivosti ocitl se u velikeho stolu, za nimz sedel Gen Si.
Druhy vladce planety se privetive usmival a Nar- Jangovi se vratila jistota.
„Moji lide byli prilis horlivi,“ rekl Gen Si. „Vidim, ze vam nevyridili presne muj prikaz,“ obratil se k „fialovym“.
„Nemeli jste privezt zlocince, ale duleziteho svedka.“
Gen Si se odmlcel, chvili pozoroval zluteho astrofyzika a pak tise rekl:
„No tak vyklop sve zpravy! Doufam, ze ses rozhodl vyrusit vladce opravdu ze zavazneho duvodu, jinak sam chapes…“
Nar-Jang, ktery se zacal trochu vzpamatovavat, pri Gen Siho usmevu zimomrive skrcil prsty u nohou.
„Zprava je tak dulezita, ze ji sdelim jenom Velikemu!“ rekl rozhodne.
„Veliky ma praci a prikazal, aby ho dva dny nikdo nevyrusoval.
Tak mluv, a hezky rychle!“
Chtel bych videt vladce. Rozhneva se, kdyz to reknu nekomu jinemu,“ sklopil vedec oci.
„Ja pro tebe nejsem nekdo,“ rekl Gen Si zlovestne, „a neradim ti, abys zatvrzele stal na svem.“
Nar-Jang mlcel, snazil se prekonat strach. Neodvazi se mu nic udelat, dokud ma sve tajemstvi. Jinak by zahynulo s nim.
Astrofyzik mlcky zakroutil hlavou. Bal se, ze slova by prozradila jeho strach. Gen Si stejne mlcky zacal kourit dlouhou dymku a horicim koncem ukazal do rohu mistnosti.
V mziku priskocili k Nar-Jangovi „fialovi“ a strhli mu kalhoty. Dalsi strazci stahli potah s predmetu v koute pokoje.
Gen si line vstal a pristoupil k hrube drevene sose umaaga.
Zvirata dnes na Jan-Jachu temer vymrela pouzivala se drive k jizde nebo k potahum. Umaagova tlama cenila zuby ve zvirecim sklebu, hrbet byl pritesan do ostreho klinu.
„Fialovy“ se zeptal:
„Posadit obycejne, vladce, nebo…?“
„Nebo!“ odpovedel Gen Si. „Je zatvrzely a normalni sezeni vyzaduje cas. Ja specham.“
„Fialovy“ kyvl, nasadil kliku do cela dreveneho dobytcete a zacal ji otacet. Klinovity hrbet se pomalu rozviral jako past.
„Tak a ted mu nasadte trmeny!“ rekl klidne Gen Si a vypustil kotouc dymu.
Jeste driv, nez ho strazni chytili, pochopil Nar- Jang svuj udel. Mezi lidmi uz davno kolovala zvest o Gen Siho predchudci Gir Baovi a jeho straslivem vynalezu, s jehoz pomoci vynutili na muzich jakekoli doznani. Posazovali je na umaaga a drevene celisti na hrbete se zacaly pomalu zvedat. Divoka hruza zlomila astrofyzikuv odpor i lidskou dustojnost. S vykrikem „Vsechno reknu“ prilezl ke Gen Siho noham, tiskl se k podlaze a zebronil o slitovani.
„Trmeny dolu!“ naridil vladce. „Zvednete ho a posadte, ne, ne na umaaga, do kresla!“
A Nar Jang, i kdyz se v duchu proklinal za podle udavacstvi, vypravel rozechvele a zajikave, jak se rano pozemsky host rozhovoril na zasedani fyzikalne-technickeho ustavu, aniz tusil, jake vyhody poskytl vedcum Jan- Jachu, kdyz jim vykreslil obraz vesmiru.
„Tys tam byl jediny chytry?“
„Nevim…“ Astrofyzik se zarazil.
„Muzes mi rikat,veliky’,“ rekl Gen Si shovivave.
„Nevim, veliky. Sel jsem okamzite kreslit a pocitat.“
„No a…?“
„Hvezdolet priletel z nepredstavitelne kosmicke dalky.
Nejmene tisic let je treba, aby zprava odtud dostihla Zemi, dva tisice let by trvala vymena signalu.“
„To znamena?!“ zvolal napul tazave Gen Si.
„To znamena, ze zadny druhy hvezdolet neprileti…
Vzdyt jsem byl pritomen jako poradce pri rozhovorech s Pozemstany… A jeste neco…,“ vyhrkl kvapne Nar Jang, „predvedene zasedani pozemske rady, ktere dovolilo znicit Jan- Jach, je podvod, mystifikace, obycejne zastrasovani.
Nikoho z povrchu planety vyhlazovat nebudou, nemaji k tomu plnou moc“.
„Nu, takove veci jsou mozne i bez plne moci, zvlaste kdyz jsou daleko od svych vladcu,“ zauvazoval nahlas Gen Si, a nahle hrozive zaryl prst do vedce: „Nikdo o tom nevi?
Pred nikym ses o tom nezminil?“
„Ne, ne, prisaham pri Hadovi, zaprisaham se Bilymi Hvezdami!“
„To je vsechno, co mi muzes povedet?“
„Vsechno!“ Zkusene ucho Gen Siho postrehlo nepatrne zavahani pri odpovedi. Nekolikrat povytahl lomene oboci, jake mela vetsina obyvatel na planete, a probodl obet nelitostnym pohledem.
„Skoda, ale prece jen te musime povozit na umaagovi.
Hej, chopte se ho!“
„Pockejte!“ zaupel zoufale Nar-Jang. „Rekl jsem vsechno, na co jsem sam prisel. Jenom… Smilujete se a propustite me, veliky?“
„No?“ vystekl Gen Si a zlomil posledni zbytky vedcovy vule.
