Minul galerii vedouci do pateho chramu a smele vysel na prostranstvi k pamatniku Vsemocneho Casu. U hlavni brany chramu „fialovi“ ve svych obvyklych uniformach rozhaneli davy obyvatel probuzenych vybuchem. Protijdouci chodci pred Virem polekane uhybali. Dva „karatele“
u vchodu Pozemstan prinutil, aby ho nevideli.
Zmatene pobihani cernych postav ulehcilo Viruv ukol.
Nikym nepozorovan, dostal se do pateho chramu, a protoze dobre znal jeho usporadani, vystoupil zapadnim schodistem do horeni chodby, kde se jako predtim kupilo nejmene padesat cernych. Pomalu, jako mimovolne, se astronavigator pohyboval podel steny a z uryvku zaslechnutych vet si skladal jasny obraz:
„Proc jeste cekame? Ten prijde sam… Druheho dopadli…?
Zlikvidovali? Ech, ztracime cas! Copak nevidis… to je ten, co mu patril pristroj… zabil se!“
Vedle aparatu, napul vtazen do Faina pokoje, lezel bezhlavy trup. Vynalezce uz zrejme nechtel slouzit vladcum a vstrcil hlavu pod rezaci paprsek.
„Hej, ty tam! Co se tu potloukas? Pojd sem!“ krikl na Vira clovek s nasitym stribrnym hadem na cerne kutne.
Zrejme tu poroucel.
Astronavigator s klidem pristoupil a zaryl svuj pohled do prurezu v kapuci.
„Spravne, prikazal jsem ti, abys tu stal! Nikoho ke stroji nepoustej, jinak te ceka pomala smrt v sude s kyselinou!“
Vir se uklonil, zaujal misto vedle stroje a nahrbil zada, aby neprozradil svou vysku. Vystihl vhodny okamzik a rozestavil na ruznych mistech aparatu ctyri krychle, spojene draty. Pak jeste chvilku postal a vratil se stejnou cestou, jakou do chramu prisel.
K udivu a hruze cernych karatelu zacal peclive hlidany pristroj najednou sam od sebe zhavet a vyvolal pozar, ktery stezi uhasili. Zbyl z neho jenom neuhledny skvarek speceneho kovu, podobny skulpturam z davnych dob. Gen Si zuril a prikazal vyhodit do vzduchu dum, kde Vir Norin bydlil. Budova podminovana podle vsech pravidel inzenyrskeho umeni mohla pod svymi troskami pohrbit nejen Pozemstana, ale nejmene tri sta dalsich obyvatel, kdyby je Taelovi pratele vcas neodvedli do bezpeci. Inzenyr znal sve vladce i jejich pohrdavy pomer k lidskemu zivotu.
Zkaza budovy zahladila Virovy stopy ve Stredu Moudrosti.
Ted bylo treba najit spolehlivy ukryt pro astronavigatora a jeho druzku.
Mezitim Vir Norin pred obrazovkou devitinozky vysvetloval pratelum na hvezdoletu priciny, proc zustava na Tormansu. Jestlize drive vahal a nebyl plne presvedcen o spravnosti sveho cinu, ted zmizely vsechny jeho pochyby.
Fai Rodis zahynula, nestacila dokoncit sve uslechtile poslani, on zde tedy zustane, aby pomahal Tormantanum.
Dobre si uvedomuje, ze nemuze Fai nahradit, ze mu tu hrozi smrtelne nebezpeci, a hlavne, ztraci prekrasnou Zemi.
Ale ziskal na zdejsi planete dusevni oporu, zaklad v cizi pude, utechu ve velke lasce. Vir postrcil k obrazovce rozpacitou Su-Te. Stala s ocima i nosem opuchlymi od slz, malinka, laskava, puvabna.
Pozemstane pochopili, ze rozluka nebude pro jejich pritele bez vychodiska, a smrt ve jmenu velkeho cile nikdy obyvatele Zeme nelekala.
„Vyplnte Fainu zavet, mili pratele!“ rekl Vir. „Pamatujte na jeji posledni slova. Slyseli jsme je pouze my dva, Rifte!“
„Jaka slova? Proc mlcite?“ zeptala se Cedi, uplakana stejne jako Su-Te. Stala stranou ostatnich, pritisknuta k Evize Tanet. V teto truchlive poze plne zalu zachytil obe zeny videozaznam, a tak je zvecnili i autori pomniku Temneho Plamene.
„Vsechno se dozvite ze zapisu. Nemam dost sil, abych rozmluvu opakoval. Ale dve posledni slova velitelky nasi expedice musite znat hned:,Narizuji start!’“
Grif Rift zesinal. Zdalo se, ze klesne. Eviza chtela priskocit k veliteli, ale Grif uhnul a naprimil se.
„Vire, potrebujete s Taelem neco?“ zeptal se vyhaslym hlasem.
„Ano! Poslete nam posledni diskoid. Nechte zde vsechny filmy o Zemi i materialy pro vyrobu disektoru psychologicke analyzy a inhibitoru kratke pameti, vsechny zasobni baterie pro devitinozky a…,“ astronavigatorovi se zadrhl hlas, „trochu pozemske stravy a vody. Aby tormansti pratele obcas mohli okusit chut naseho sveta. Krome toho co nejvic leku, ktere nevyzaduji specialnich znalosti. To je vse!“
„Zacneme s pripravou,“ rekl Grif Rift. „Udelejte misto pro pristani.“
Velitel se dotkl pultu a ridici sferoid hvezdoletu zahorel predbeznymi startovacimi signaly. Virovo srdce sevrel prudky stesk. Mlcky se uklonil svym krajanum a vypnul devitinozku.
Hvezdolet prerusil veskery styk s Tormansem, jako by se ocitl na jedovate planete. Astronauti odstranili vystupove chodby a ochozy. Hladky trup korabu strmel nehnute v rozpalenem vzduchu i v nocni tme jako mauzoleum zahynulych Pozemstanu. Uvnitr sedela pred obrazovkami bez vystridani Olla Dez. Jeji hbite ruce i vytribeny sluch ocekavaly signaly Vira Norina nebo Taela, ale nikdo z nich se nehlasil. I clovek naprosto neobeznameny s Tormansem mohl zachytit v celoplanetarnich prenosech naznaky rozpaku a neklidu, prestoze o zahube Rodis a domnele smrti Vira Norina nepadlo ani slovo. Zato buhvi proc Zet Ug prednesl strucny projev o pratelstvi mezi Pozemstany a obyvateli Jan-Jachu.
Gen Si ani Ka Luf se ve vysilani neobjevili. Cedi s Evizou vysvetlily ostatnim clenum posadky, ze na planete je zvykem skryvat pred lidmi vsechny mimoradne udalosti, tim spis, kdyz se stane neco „nahore“, jak se lidove rikalo oligarchicke spicce.
Uplynulo ctyriadvacet hodin. Znicehonic byly preruseny prenosy na vsech kanalech planety. Cojo Cagas pres tajnou sit zavolal Temny Plamen, sliboval, ze se udalosti vysvetli, a ujistoval astronauty, ze ucinil prislusna opatreni k vypatrani a potrestani viniku. Nikdo mu neodpovidal.
Nebylo o cem s nim hovorit. Zadat ho, aby se postaral o astronavigatora, znamenalo vydat Vira do rukou lidi, kteri nevedi, co je cest, nedovedou drzet dane slovo a nemaji dobre umysly. Domlouvat se o navratu expedice, o dodani lekarskych a technickych zarizeni, filmu a umeleckych del?
To odporovalo cele politice oligarchicke spolecnosti. Jakepak domluvy, kdyz na planete panovala nezakonnost, nebyly tu rady Cti a Prava, nikdo se nestaral o verejne mineni!
Vladce dal prikaz volat hvezdolet az do vecera, pak prejit k vyhruzkam. Nastala noc a mlcenliva kupole obrovite kosmicke lodi dal cnela nad krovinatym porostem na pobrezi.
A prece se astronautum podarilo uvidet jeste jednou Temny Plamen zvnejsku.
Po prerusenem spojeni s Virem Norinem ubehlo podle galaktickych hodin na hvezdoletu osm stotisicin vteriny, jez odpovidaly priblizne ctrnacti hodinam pozemskeho casu.
Olla Dez odmitla opustit sve stanoviste, prestoze ji chteli vystridat vsichni clenove posadky, kdyz skoncili pripravy k odeslani diskoidu i ke startu Temneho Plamene.
Jen Menta Kor a Div Simbel pokracovali v doladovani pilotaznich zarizeni.
Grif Rift usilovne zahanel neodbytne myslenky na Rodis, a pritom uvazoval nad soupisem veci nalozenych do diskoidu. Snazil se neopomenout nic duleziteho, jako by zanechavali Vira na neobydlene planete. Dlouha prestavka ve spojeni zacinala velitele znepokojovat. Pomysleni na dalsi obeti Pozemstanu ci tormantanskych pratel bylo nesnesitelne. Ale hlavni mesto vytrvale mlcelo a v nejistote se cas unavne vlekl i pro Pozemstany trenovane v trpelivosti.
Rift zacal uvazovat, nema-li odpovedet Cojo Cagasovi a vyzvedet opatrne neco o Taelove osudu, kdyz konecne zaznel signal a na obrazovce se objevil Vir Norin… „Fialovi“
prece jen odhalili podzemi v Chramu Casu, ale nasli ho prazdne, a sloucenina nicici stopy vykonala sve. Architekti objevili rozsahly ukryt na periferii hlavniho mesta, nedaleko vyschleho jezera. Tam, na pravekem bojisti, at pristane diskoid s automatickym pilotem.
Vir udal souradnice a ustoupil stranou. Inzenyr Tael hlubokym uklonem pozdravil pozemske pratele a priblizil k vysilaci na robotu dva stereosnimky. Bez Norinova vysvetleni by astronauti nepoznali dva mrtve hodnostare, sedici v nadhernych cernych kreslech, s tvaremi zkrivenymi udesem. Ze zkroucenych tel trcely straslive jan-jachske noze, ktere se nedaly z rany vytrhnout. Gen Si a Ka Luf byli po zasluze potrestani, aniz se dockali soudu a vysetrovani vedenych Cojo Cagasem, pred nimz by se dovedli vykroutit. Stovky otrocky poslusnych lidi by opredly vladce kupou lzi. Ale zasahli jini soudci, Sedi Andele, kteri znovu a mocne obnovili svou cinnost.
„Bylo usmrceno jeste dvacet hlavnich viniku,“ sdelil inzenyr se zlobnym zadostiucinenim.
