„Co tim ziskate?“ zeptal se Grif Rift.
„Bylo to nutne. Musime byt systematicti a naprosto nemilosrdni v obrane proti nezakonnosti, lzi a podlosti.
Neumite si predstavit, kolik se u nas nahromadilo lidskeho braku za mnoho staleti, kdy nejlepsi obyvatele planety byli vyhlazovani a prezivaly hlavne povrchni bezpaterne dusicky, udavaci, hrdlorezi a utiskovatele! Tim se musime ridit, ne vas slepe napodobovat. Az tajne a beze slavy zacnou hynout tisice hadonosu a jejich fialovych sluzebniku, prestanou vysoke statni funkce pritahovat nicemy. Naucili jsme se mnohe od Rodis i vas vsech, ale formy boje si musime vypracovat sami. Prekrasne snimky Zeme a mocny rozum Vira Norina budou nasi oporou na dlouhe ceste.
Nenalezame slov, jimiz bychom vam podekovali, bratri!
Ale tahle pamatka bude vzdycky s nami.“ Tael ukazal snimek Temneho Plamene, porizeny teleobjektivem z pahorku blizko hvezdoletu.
Olla Dez ho okamzite ofotografovala. Do zorneho pole vstoupila Su-Te a rikala neco Viru Norinovi.
„Diskoid pristal sto metru odtud!“ zvolal astronavigator, a skoro neslysne dodal: „Ted je to vsechno.“
Tael, Su-Te i Vir stali pred devitinozkou. Osm Pozemstanu nastoupilo do rady na rozloucenou. Cedi protrhla mlceni vykrikem:
„My priletime, Vire, urcite priletime!“
„Az skonci Hodina Byka…! Postarame se, aby to bylo co nejdrive,“ odpovedel Vir Norin. „Jestli vsak demoni noci zadrzi svitani a Zeme od nas nedostane zpravu, at pristi hvezdolet prileti za sto pozemskych let.“
Vir vztahl pravou ruku k signalizacnimu naramku. Obrazovka televideofonu na hvezdoletu zcernala a onemela.
Soucasne na panelu zivota zhaslo astronavigatorovo zelene svetlo. Jedine ocko, ktere tam zarilo, nepatrilo Pozemstanovi, ale Tormantanu Taelovi. A horelo dal, jako symbol navazaneho pratelstvi mezi obema planetami.
Zpatecni cesta Temneho Plamene byla mnohem obtiznejsi nez let k Tormansu, a znovu dokazala, ze paprskovy hvezdolet zdaleka jeste neni dokonaly a bezpecny. Kosmicky korab z neznamych pricin uhnul od propocitane drahy.
Misto aby padal kolmo z vysokych sirek Galaxie k osmemu zavitu jeji spiraly, pronikl tremi spiralnimi rameny a vystoupil pri okraji naseho hvezdneho ostrova Sakti do pasu rentgenovych cili neutronovych slunci tak nepredstavitelne hustoty, ze kubicky centimetr jejich hmoty by na Zemi vazil sto milionu tun. V mistech, kde se operne pilire masivni hmoty stykaly s nejhutnejsimi castmi Tamasu, horely zvlastni hmotne viry sveta Sakti. V nich jako v bezednych trychtyrich krouzilo a zdanlive se vzdalovalo zareni, pohlcovane Tamasem. Viry se rozkladaly na periferii Galaxie, jakoby v protikladu k hmote naseho vesmiru. Jev zustaval dlouho neobjasnen. V dobach prvniho seznameni s okrajovymi zonami sveta Sakti se trychtyrovite utvary nazyvaly quasary. Slozita stavba vnejsich oblasti Galaxie a Metagalaxie nebyla v zapisech o navratu Temneho Plamene vysvetlena. Zaci pochopili jen hrozne nebezpeci, v nemz se korab ocitl.
V televideofonu uvideli kratke palubni zaznamy pametoveho stroje na hvezdoletu. Vyhublou Mentu Kor, prepadlou od nepretrzite sluzby, v niz ji nikdo nestridal, velitele Grifa Rifta, ktery cele tydny nespal, ztrapene inzenyry pilotaznich a vypoctovych zarizeni Diva Simbela a Sola Sajina. Kazdy z nich mel sveho „osobniho strazce“. Sola opatrovala Eviza, Simbela Cedi, Rifta Olla Dez. Nella Cholli stacila sledovat ukazatele biologicke ochrany a jeste osetrovat Mentu Kor, krmit ji, napajet, masirovat a uspavat ve chvilich oddechu.
Temny Plamen se vytrhl z vnejsi silove zony neposkozen, ale s velkymi ztratami energie. Druhy skluz po okraji propasti byl zdarilejsi a hvezdolet prorazil do dvacate seste oblasti osme spiralove vetve, odkud zbyvaly asi tri mesice cesty k Zemi. Dosedl na znamou nahorni plosinu Revat, odkud pred jedenacti mesici startoval k Tormansu.
„Co vsechno se odehralo na Zemi po pristani kosmicke lodi, vi kazdy Pozemstan, a nebylo by to nove ani pro vas,“ rekl ucitel, vypnul televideofon a zustal stat, jako by na neco cekal.
„Lhuta urcena Virem Norinem skoncila!“ uvedomil si nahle Kimi, podporovan ostatnimi spoluzaky. „Je cas vyslat paprskovy hvezdolet na Tormans!“
„Copak se nic neudelalo? 1“ vykrikla Ajoda. „A nikdo se neobratil na Radu Astronautiky?“
Ucitel s sibalskym usmevem pozoroval rozohnujici se mlade lidi. Konecne zvedl ruku, spory utichly, a vsechny zraky se k nemu obratily.
„V minulem roce jste byli v pousti Namib, proto vam unikla udalost, ktera vzrusila celou planetu. Znovu, jako pred tremi sty lety, letel paprskovy hvezdolet Cefeanu po obvykle kosmicke trase kolem Tormansu a byl privolan signaly automaticke stanice na mesici planety. V kodu Velikeho Okruhu prosil automat vsechny kosmicke koraby letici smerem k dvacate seste oblasti v osme vetvi Galaxie, aby pristaly na planete a vzaly s sebou zpravy…“
„Pro nas, pro Zemi?“ vyskocila Puna. „A hvezdolet je vzal?“
„Vzal. Kterypak paprskovy hvezdolet by mohl odmitnout prevzit postu na tak obrovite vzdalenosti, jenom jemu dostupne?“
„Co obsahovala zprava?“ ptali se zaci jednim hlasem.
„Nevim. Je psana tormantanskym jazykem a preklada se a proveruje v laboratori pro studium teto planety. Jsou to rozsahle informace o vsem, co se udalo na Tormansu za cele stoleti a vic, za sto tricet let. Ale mam zde pro vas tri stereosnimky…“
„A vy jste mlcel?“ Ajoda vrhla na ucitele vycitavy pohled planoucich cernych oci.
Mlcet jsem, dokud bylo treba, ted jste pripraveni, abyste je mohli pochopit,“ odpovedel ucitel s naprostym klidem.
Cvakl vypinac televideofonu.
Vsichni poznali namesti a pamatnik Vsemocneho Casu, Stary chram, kde zahynula Rodis, uz neexistoval. Misto neho se k nebi do siroka vzpinala polokruhovita stavba.
Schodiste vedlo na obrovity strmy oblouk, lemovany na horni plosine otevrenym ochozem. Oba konce ochozu s kupolovitymi pristresky se vysoko a smele vysunovaly nad namesti a okolni stavby.
„To je pamatnik Zemi,“ rekl tise ucitel, „od planety, ktera se uz nejmenuje Jan-Jach, ale v souladu s pozemskym nazvem Tormans dostala jmeno Tor-Mi-Oss. V jejich jazyce to znamena totez, co Zeme pro nas. Je to planeta i jeji puda, na niz clovek pracuje, pestuje plodiny, vysazuje sady a stavi domy pro sve deti i pro budoucnost.“
Na druhem snimku byla na pozadi stavby skulptura tri postav.
„Fai Rodis!“ zvolal Kimi a ucitel mlcky prikyvl, vzruseny stejne jako deti.
Rodis, vytesanou z cerneho mramoru ve skafandru, jenz z jeji postavy nic nezahaloval, nesli na rukou dva muzi s tvaremi Taela a Gzer Bu-Jama. Jejich sochy byly z temne zlute skoro skoricove horniny. Oba muzi, DZI a KZI, polozili druh druhu na ramena silne ruce, a na nich volne, se zkrizenyma nohama, sedela Fai, tvari obracena ke Gzer Bu-Jamovi, s rukou kolem Taelovy sije.
Sochar neznamo proc zobrazil Fai v sirokem, ledabyle zavitem turbanu, jak ji kdysi uvidel Tael. Kamen pripominajici skvele cerne opaly australskeho kontinentu vsecek jiskril vnitrnimi barevnymi ohni, jako kdyz miliony hvezd pronikaji cerni tropickych noci, o nichz Fai Tormantanum casto vypravela, aby je nadchla pro krasu sveta.
Dlouho hledeli Pozemstane na plasticky obraz privezeny ze vzdalenosti tisice svetelnych let, pokud se ucitel neprinutil zapojit treti a posledni snimek, predstavujici levy pavilon pamatniku.
Zde rovnez byly sochy — Vira Norina a Su-Te. Astronavigrator Temneho Plamene, zvecneny v temne rudem kovu lezel se skleslyma bezvladnyma rukam, hlavou a rameny opreny o devitinozku, oci zavrene ve vecnem spanku. Tormantanka Su-Te, ze zarive bileho kamene, zvedala na detskych dlanich drahocenne dary Pozemstanu, matnou krychlicku inhibitoru kratke pameti a zarici oval disektoru psychologicke analyzy.
V obou postavach byla ona kouzelna nedovyrcenost, ktera dava kazdemu cloveku moznost, uvidet v zive forme svuj individualni sen.
„Jasne nebe!“ zvolal Lark po zpusobu astronautu.
„Znamena to, ze na Tormansu skoncila Hodina Byka? A to jsme udelali my, Pozemstane, Rodis, Norin, Cedi, Eviza a vsichni, kteri ted stoji na plosine Revat kolem sveho korabu?“
„Ne,“ odpovedel ucitel. „Obyvatele Tormansu toho dosahli, jen oni sami se mohli pozvednout z inferna. Prilet naseho hvezdoletu i ciny Pozemstanu jim daly podnet.
Rodis a jeji spolucestovatele vzbudili u Tormantanu viru v sebe a duveru k ostatnim. A to jsou dve obrovske
