ktera vedla do zelene houste. Maksejev zamiril svou lodkou do ulicky v rakosi, aby vystoupil na breh a prohledl si ostrov. Ale sotva se lodka pridi jen lehce dotkla hliniteho brehu, uz vykoukla ze zelene houstiny hlava savlozubeho tygra. Dva oslnive bile tesaky, dlouhe asi tricet centimetru, vyrustaly v horni celisti dolu jako u mroze. Selma byla zrejme nasycena a nemela v umyslu utocit. Siroce rozevrela tlamu, jako by zivala, a pak se zas hlava schovala v houstine. Maksejev se vsak musel kvuli teto selme zrici vyletu, po ostrove.
Nazitri se reka zase zuzila a proud se zrychlil. Rostlinstvo nabyvalo stale vic a vice subtropickeho razu: duby, buky a javory zmizely. Uplne je vytlacily magnolie, vavriny, gumovniky a mnoho jinych stromu, ktere botanik znal jen podle jmen a podle zchradlych exemplaru ve sklenicich. Ostatne yukky a vejirove i sagove palmy nebylo tezko urcit ani s lodky.
Kopcu bylo mene a byly nizsi, avsak rozlehlejsi. Na svazich zarostly bohatymi travinami, vysokymi po pas, a tu a tam staly stromy nebo skupiny stromu, pripominajici galeriove lesy stredni Afriky. Neproniknutelne housti se tahlo podle brehu reky a rostlo v nizinach. Na obed se zastavili pobliz takoveho kopce, aby se vypravili na vylet a prozkoumali rostlinstvo. Maksejev se uvolil, ze zustane na strazi u clunu. Ostatni se po obede vypravili ke kopci.
22. BEHAJICI PAHOREK
Prvni metry cesty si museli prosekat sekerou ve zmeti lian a keru. Ale pak pod vysokou zelenou klenbou ohromnych eukalyptu, myrtovniku, vavrinu a jinych stromu, kde vladlo sero, krovi pri zemi zridlo. Mezi skupinami kapradin a kmeny stromu byla puda pokryta rozlicnymi mechy a nadhernymi orchidejemi. Vysoko nahore se trepotal hmyz, ale dole byl uplny klid. Obcas se objevil tise se plazici had nebo jesterka.
Bliz k upati kopce zacal les ridnout a narudle Plutonovy paprsky pronikaly k zemi. Zde bylo vic zivota, vic keru, trav a kvetin. Lovci narazili na stezku, jez se vinula mezi stromy, a sli po ni, doufajice, ze je vyvede z lesa. Vpredu kracel Kastanov, za nim Papockin, oba s pripravenymi puskami; obezretne se rozhlizeli. Gromeko pruvod uzaviral a kazdou chvili se zdrzel, aby sbiral nejake rostliny.
Najednou se Kastanov zastavil a zdvihl ruku, aby vsichni zbystrili pozornost: vpredu bylo slyset silny praskot a lehke broukani. Pak se na stezce objevil obrovsky tvor podivneho vzhledu. Vypadal jako medved, ale mel dlouhy hunaty ocas a dlouhou uzkou hlavu.
„To je mravenecnik,“ zaseptal zoolog. „Jeho druhy, zname v Jizni Americe, jsou velmi mirne, trebaze zvire vypada tak straslive a ma obrovske drapy. Jihoamericti mravenecnici jsou vsak daleko mensi nez tenhle exemplar; vzdyt je pres dva metry vysoky!“
Zatim si mravenecnik vsiml lidi, kteri se mu postavili do cesty, a nerozhodne se zastavil.
„Sejdeme s pesiny!“ zaseptal zoolog. „At prejde kolem nas, budeme si ho moci lepe prohlednout.“
Lovci ustoupili stranou a schovali se za hustym krovim. Mravenecnik zustal stat jeste nekolik minut, neduverive se dival do lesa a pak se pomalicku pustil kupredu. Vzdycky po peti sesti krocich se zastavil a rozhlizel se. Pri takove zastavce ho Papockin stacil se strany vyfotografovat. Zvire uslyselo cvaknuti spouste a, rozbehlo se. Pohupovalo se na mohutnych tlapach a natahlo ocas. Od cenichu ke konecku ocasu melo dobre ctyri metry.
Lovci vysli z lesa a stali u upati kopce, jehoz povlovny svah se tahl daleko nahoru. Kastanov se mrzute dival na tenhle jednotvarny spad, ktery mu nesliboval korist. Botanik vsak byl nadsen spoustou neznamych kvetin v huste trave a zacal je trhat. Najednou si geolog tesne pri upati kopce vsiml dost velkeho kulateho pahorku, jehoz hola skala zarila kovovym leskem.
„Nu, prece je tu neco pro mne!“ zvolal, vytahl kladivko a temer se rozbehl k pahorku, zatim co Papockin prave chytal novou jesterku, jez se pred nim zachranila na nevysokem stromku.
Kdyz Kastanov dosel k pahorku, v udivu se zastavil: kupa byla docela hola, nerostla na ni ani nejmensi travicka, a cely jeji povrch byl slozen z sestibokych tmavohnedych plosek s tmavymi okraji.
Prekvapeny geolog se pokousel urazit kladivkem kousek nerostu, ale kladivo od pahorku odskocilo.
Kastanov doufal, ze na vrcholu kupy najde vic trhlin, a zacal se skrabat nahoru. Hned vsak se mu to nepovedlo; kupa byla vysoka jen asi tri metry, ale jeji steny byly naprosto hladke. Nahore byla hornina take bez trhlin, a proto geolog vytahl za pasem velke dlato, nasadil je do brazdicky mezi dvema ploskami a zacal do neho klepat kladivem. Ostri vnikalo poznenahlu do horniny.
Vtom porazil kleciciho geologa prudky otres. Stezi se stacil zachytit dlata, aby nespadl. Otresy pokracovaly a Kastanov se nechapave rozhlizel. Zdalo se mu, ze se vsecka puda hybe a stromy ze se zakymacely.
„Hrozne zemetreseni!“ krikl na sve druhy, kteri byli asi o ctyricet kroku dal. „Citite ty otresy?“
Gromeko a Papockin uslyseli krik a nechapave se na sebe podivali. Naprosto se jim nezdalo, ze je zemetreseni. Kdyz vsak pohledli v tu stranu, kde stal Kastanov, ustrnuli: pahorek s geologem se pomalu sunul po svahu kopce.
Po chvilce rozpaku se oba rozbehli do cesty tomuhle pohyblivemu pahorku, jehoz upati nebylo v trave videt. Kdyz Papockin pribehl bliz, hlasite se rozesmal:
„Vzdyt je to obrovska zelva! Petre Ivanovici, jedete na zelve!“
Tu se pahorek obratil k pronasledovatelum. Spatrili pomerne dost dlouhy, vysunuty krk a odpornou hlavu, velikou jako hlava vola, pokrytou drobnymi destickami. V otevrene hube bylo videt destickovite zuby.
Kastanov pochopil, oc jde, nechal dlato zaseknute do krunyre zelvy, sklouzl s ni a rychle uskocil stranou. Vsiml si ted hbite se pohybujiciho ohromneho ocasu, podobneho tluste klade, jehoz uder by cloveku mohl prerazit nohy.
Zvire ucitilo, ze je nic netizi, rozbehlo se po svahu a hlava s ocasem mu zmizely v trave. Znovu tak prekvapive pripominalo pohybujici se holy pahorek.
Kdyz si dost pozertovali o smesne prihode geologa, ktery povazoval zivou zelvu za kamenny pahorek a jeji pohyb za zemetreseni, pravil Kastanov svym druhum:
„Ale myslim si, ze to vubec nebyla zelva, nybrz Glyptodon, zvire z rodu pasovcu, ktere zilo na zemi v pliocenove epose tretihor spolu s ohromnymi mravenecniky, obrovskymi lenochody, mastodonty a velikymi nosorozci. Hojne pozustatku techto zvirat bylo nalezeno v Jizni Americe.“
„Ohromneho mravenecnika jsme prece potkali v lese,“ pripomnel Papockin.
„To setkani me take privedlo na tuto myslenku. Jestlize jsme se v severnejsim pasmu blizko ledove hranice setkali s takovymi zivymi zkamenelinami, jako je mamut, dlouhosrsty nosorozec, pratur, jeskynni medved a obrovsky jelen, kteri na Zemi zili pocatkem ctvrtohor, pak tedy neni nic divneho na tom, ze se jizneji, kde je takove teplo, zachovaly formy z doby jeste starsi — z pliocenu.“
„A jeste jizneji, kdyz rozvineme vasi myslenku, musime se setkat se starsi zvirenou miocenni, eocenni, kridovou, jurskou a tak dale?“ zeptal se zoolog trochu neduverive.
„Tomu bych se naprosto nedivil,“ podotkl Gromeko. „Od te doby, co jsme objevili tenhle podivny vnitrni svet, prestal jsem se cemukoli divit a jsem ochoten poznat iguanodony, plesiosaury, pterodaktyly, trilobity a jine paleontologicke zazraky.“
„Pak tedy je skoda, ze jsme mravenecnika a glyptodona nezastrelili! Cimpak budeme moci dokazat jejich existenci? Glyptodona jsme dokonce ani nevyfotografovali.“
„Mozna, ze na ne narazime znovu.“
„Abych nezapomnel, je na case udelat si opet zasobu masa,“ prohlasil Gromeko, „jinak budeme muset zitra jist jen veprove sadlo.“
Za hovoru lovci pomalu vystoupili po svahu kopce a dostali se az na hreben, obroubeny uzkym pruhem pomerne hustych keru, ktere ke Kastanovove radosti skryvaly nevelke vychozy hornin. Geolog hned zacal klepat kladivkem, ale Papockin, ktery uz krovim prolezl, zarazil ho volanim:
„Trochu tiseji, na druhem svahu je zverinec bylozravcu!“
Kastanov prestal tlouci, schoval novy vzorek do kapsy a prolezal krovim. Gromeko za nim.
Na jiznim, jeste mirnejsim svahu kopce uvideli ruzne druhy pokojne se pasoucich zvirat. Nejbliz meli rodinu nosorozcu, kteri se napadne lisili od nosorozcu zijicich v Indii a v Africe, i od nosorozce dlouhosrsteho. Byla to tlusta, nizka, kratkonoha zvirata, spise podobna mensim hrochum. Ale tvar hlavy a kratky tlusty samci roh prozradily jejich rod. Samice mela misto rohu jen velkou mozolovitou bouli. Mlade, ktere dovadelo kolem matky, vypadalo jako
