Najednou pes zurive zastekal. Papockin se probudil a spatril na kraji loucky ohromnou selmu, ktera pripominala lva, ale mela kratsi hrivu a z pootevrene tlamy ji trcely tesaky jako savlozubemu tygru. Selma tam nerozhodne stala a General ohlusive stekal a couval se stazenym ocasem za ohniste, bliz ke stanu.
Zoolog se rychle vzpamatoval, zdvihl pusku a vystrelil na selmu asi z dvaceti kroku. Trefil ji do hrudi, ale selma mela jeste dost sil, aby skocila. Padla na hromadu uhliku, spalila si bricho a prevalila se ke stanu. Zadni tlapou uderila do platna, roztrhla je odshora dolu a zavadila o holinky, ktere mel Maksejev u hlavy. V krecich div neuhodila predni tlapou Kastanova do obliceje; rozmackala kapesni hodinky, ktere lezely v cepici na zemi, a cepici roztrhala na cary. General se pritiskl u vchodu do stanu a byl vrzen dovnitr uderem treti tlapy. Utrzil nekolik skrabancu a padl prudce na Gromeka, ktery klidne spal u zadni steny.
Byl z toho nesmirny poplach. U stanu se v seru zmitalo a rvalo cosi ohromneho a cipy stanu se rozletovaly a trhaly pod jeho udery. Uvnitr ve stanu zapasil Gromeko s Generalem, ktery se chtel za neho schovat. Gromeko vsak ho povazoval za nejakou selmu. Kastanov marne hledal zapalky, jez lezely v cepici vedle hodinek, a nemohl najit ani cepici. Papockin zvenku kricel:
„Honem vylezte zadem. Je to lev. Nemohu ho dorazit, bojim se, abych vas nezastrelil!“
Nakonec selma krecovite natahla tlapy a ztrnula. Maksejev nasel zapalky a rozsvitil svicku. Gromeko nechal Generala a vsichni tri, poloobleceni a vydeseni, odepjali zadni cipy stanu, vylezli ven a rozhledli se. U vyhasleho ohne si zacali vsechno vysvetlovat a Papockin se musel priznat, ze usnul a neudrzoval ohen. Proto se na nej selma odvazila vrhnout.
Zabity dravec byl savlozuby lev, ackoli se slozenim tela podobal medvedu. Jenom tvar hlavy a tlap prozrazoval, ze patri k rodu selem kockovitych. Hrivu mel nizkou, skoro cernou, srst na tele zlutohnedou, ocas bez steticky. Hroznym tesakum v horni celisti odpovidaly drapy na obrovskych tlapach. Stan bylo nutno dukladne opravit, prave tak jako Maksejevovy boty. Kastanovovy rozplacnute hodinky se spolu s roztrhanou cepici a rozdrcenou krabickou zapalek nasly az po dlouhem hledani v jednom koute stanu.
Gromeko vytahl za luzkem jeste roztreseneho Generala, prohledl mu rany a vymyl mu je. Pak odtahl lva stranou a rozhodl se, ze bude spat dal. Na straz sel Maksejev a zbytek noci uplynul klidne. Rano bylo svetleji a na Plutonove kotouci jako by skvrny ubyvaly a zmensovaly se. Rozhodli se, ze jeste pockaji, a zacali spravovat stan a merit a stahovat zabiteho lva. K polednimu se rozsvetlilo jeste vic a o chvilku pozdeji Pluton, jako by byl nabral sil, roztavil vetsinu skvrn, ktere ho pokryly, a zazaril plnym svetlem, jez se po ctyricetihodinovem seru zdalo zvlast jasne.
Cestovatele rychle sbalili veci, nalozili lodky a vor a vydali se na dalsi plavbu. Cesta vsak jim neubihala tak rychle, protoze plavidlo nebylo dost pohyblive a museli usilovne veslovat. Krajina se toho dne k veceru zacala menit, kopce na brezich reky se nejdrive snizily a pak docela zmizely. Misto husteho lesa a krovi se tu prostirala step s osamelymi hajky, kde prevladaly obrovske baobaby. Jenom podle brehu se v uzkem pruhu tahlo bujne rostlinstvo s palmami, bambusy a lianami, kde se ukryvali ptaci a velike opice nekolika druhu. Ve stepi se pasla stada ruznych antilop, mastodontu, nosorozcu, velbloudovitych ziraf, bezrohych ziraf a prakoni. V houstine u reky se zdrzovali tygri, hrosi a jeleni.
24. OBLUDNI JESTERI A PODIVNI PTACI
Na prvni nocleh se pak zastavili na velkem ostrove, jehoz podstatna cast mela rovnez stepni charakter; jen podle brehu se misty tahly skupiny keru a rakosove porosty. Stan postavili na severnim konci ostrova, odkud bylo videt reku, jez se delila ve dve ramena, kazde aspon sto kroku siroke.
Po veceri byl klid v okoli porusen hlukem. Z protejsiho brehu reky se rozlehal tahly krik, jenz pripominal hlasy tlupy lidi, preruseny obcas hlasitym chraptivym stekotem a vytim.
Ze zelene houstiny se vyritilo nevelke stado narudlych ctvernozcu s bilymi skvrnami, lamajic rakosi a rozdupavajic krovi. Vrhli se do vody a pluli k ostrovu. Hned za nimi vyskocil houf strakatych selem, ktere se se stekotem a vytim take pustily pres reku a snazily se dohnat a oddelit jedno zvire, ktere uz bylo unaveno a zrejme vycerpano. Za nekolik minut dorazila pronasledovana zvirata na ostrov a prebehla nedaleko stanu. Podobala se konim, ackoli nemela skoro zadnou hrivu.
Zvire, ktere se opozdilo, taky uz doplulo k ostrovu, driv nez selmy, ale tezce se drapalo na prikre skloneny breh. Nahore bylo obkliceno vyjicimi a stekajicimi pronasledovateli. Sebralo posledni sily; kopalo je prednima i zadnima nohama a chnapalo po nich zuby. Nerovny boj s tuctem nepratel vsak nemohl trvat dlouho. Selmy se uhybaly ranam, nepoustely obet ze sveho kruhu a cekaly, az se docela vycerpa.
Do boje se vmisili lide. Tri vystrely do houfu selem slozily dve z nich a zahnaly ostatni na prekotny utek. Vycerpane obeti vsak uz neocekavane osvobozeni nepomohlo. Kdyz k ni lovci prisli, lezela jiz v poslednim tazeni. Na krku zela zvireti velika trzna rana, zrejme zpusobena zuby jedne z selem hned pri prvnim prepadu stada. Proto take obet, ktera v behu stale krvacela, tolik zeslabla.
Kdyz lovci prohlizeli zabite selmy, presvedcili se, ze zvirata patri k primitivnim ssavcum.
Byla vetsi nez sibirsky vlk, ale trup pripominal spise selmy kockovite, prave tak jako dlouhy tenky ocas. Srst na hrbete a na bocich byla tmavohneda se zlutymi podelnymi prouzky a na brise zluta. Zuby byly skoro stejne — vsechny vypadaly nejspise jako tesaky.
Obeti selem se mohlo rikat kun jen s velkymi vyhradami. Nebyla vetsi nez velky osel, ale puvabnejsi, protoze trup spocival na tenkych nohach. Na noze pak nebylo jedno kopyto jako u skutecnych koni, ale ctyri. Pritom prostredni kopyto bylo silne vyvinuto a ostatni byla zakrnela.
Kdyz Kastanov a Papockin studovali tohohle podivneho kone, dosli k zaveru, ze pred sebou maji prakone, predka nynejsich koni, ktery se celym svym vzezrenim podobal spise americke lame.
Nazitri se tahla stepni krajina dal, opravdova savana nebo prerie s vysokou travou, s hajky a skupinami keru nebo stromu na brezich klidne reky a pocetnych ostrovu. Na jednom z velkych ostrovu si cestovatele vsimli stada titanoterii — zvirat, jez vyvojove stoji mezi hrochem a nosorozcem.
Cestovatele chteli prirazit k brehu o kousek niz, aby se k titanoteriim priplizili a jedno z nich ulovili, ale narazili na zvire jeste zajimavejsi, na predstavitele prastarych tlustokozcu — na ctverroheho nosorozce, ktery sestoupil prednima nohama do vody, aby uhasil zizen. Kdyz se k nemu pram priblizil, zdvihl nosorozec ohyzdnou hlavu a siroce rozevrel tlamu, jako by chtel spolknout anebo aspon poplivat nezvane hosty. Po stranach horni celisti mu trcely dva dlouhe zlute tesaky, na koreni nosu mezi malinkyma ocima cnely vzhuru vedle sebe dva nevelke rohy a za usima se skvely jeste dva dalsi tupe rohy, ktere pripominaly jakesi spaliky.
Avsak zatim co pristavali u brehu a prodirali se opatrne krovim, aby si to zajimave zvire vyfotografovali, odesel nosorozec od reky a rozbehl se tezkym klusem. Kdyz ho Kastanov a Papockin pronasledovali, protoze doufali, ze se zastavi, vsimli si na sousedni loucce obrovskeho zvirete, ktere stalo u vysokeho stromu a rvalo s neho listi asi pet metru nad zemi. Tvarem tela a barvou kuze se podobalo obrovskemu slonu, jehoz hrbet se zdvihal na ctyri metry od zeme. Hlavou vsak a dlouhym krkem se od slonu ostre lisilo: hlava, proti obrovitemu telu velmi mala, pripominala hlavu tapira s protazenym hornim pyskem, kterym zvire velmi rychle chnapalo listi v celych prehrslich.
„Jakapak je to obluda?“ zaseptal Papockin. „Sloni telo, konsky krk, tapiri hlava a zirafi navyky.“
„Mam za to,“ pravil Kastanov, „ze se nam postestilo spatrit vzacneho predstavitele rodu bezrohych nosorozcu, jehoz zbytky byly nedavno nalezeny v Beludzistanu; proto tenhle obr, nejvetsi ze suchozemskych ssavcu, dostal jmeno Beludziterium. Zil na konci oligocenu nebo na pocatku miocenu.“
„Opravdovy obr!“ uzasl zoolog. „Zda se mi, ze bych mu mohl vzprimen, jen se sklonenou hlavou, projit pod brichem.“
„A kdybychom vedle neho postavili dospeleho indickeho nosorozce, pak bude nosorozcuv hrbet taky sahat jen k brichu tohohle obra, takze by nosorozec mohl byt jeho mladetem.“
„Skoda, ze se nemuzeme postavit vedle neho, abychom na fotografii meli meritko pro srovnani,“ zalitoval Papockin a fotografoval. „Ackoli je to zvire jak se zda neskodne, prece jen bych se bal priblizit se k nemu. Kdyby hnul nohou, mohl by mi zprelamat kosti.“
„Vyfotografujte se zviretem i strom. Vysku stromu urcime potom.“
Pozorovatele vyckali, dokud Beludziterium neodeslo pryc, a pomoci dulniho kompasu urcili vysku stromu a zmerili take stopy noh, ktere se proti vzrustu zvirete zdaly male.
