stan a ohniste. Ohen vsak nemeli z ceho rozdelat: cerstve preslicky nehorely. Nemohli si ani pripravit veceri, ani uvarit caj. Krome toho se z preslicek zvedly cele roje vydrazdenych dvoucentimetrovych komaru, pred kterymi se mohli zachranit jen kourem ohne.
„Pockejte,“ vzpomnel si Gromeko. „Kdyz jsme sem pluli, vsiml jsem si docela blizko odtud sucheho kmene, ktery trcel z housti. Musime ho dostat!“
Gromeko a Maksejev si vzali sekery a provaz, odvazali jeden clun od voru a pustili se proti proudu. Asi dve ste kroku od taboriste spatrili silny suchy strom s nekolika vetvemi, ktery trcel v zelene houstine. Strom vsak byl tak vysoko nad vodou, ze na nej nemohli dosahnout ani rukou, ani sekerou.
„Zkusme hodit provaz na vetev, mozna, ze se ulomi,“ navrhl Maksejev.
Gromeko se chytil za preslicky a udrzoval tak lodku na miste, a Maksejev prehodil provaz pres silnou vetev a zabral. Vetev se nelamala, ale zacal praskat cely strom.
„Pustte lodku a pomozte mi tahnout!“ krikl Maksejev na sveho druha.
Tu se oba chytili provazu, a jak stali v lehkem clunu, skubli vsi silou. Strom se svalil a prudce uderil do pride lodky, ktera se pod jeho tihou pocala potapet. Gromeko se tak tak stacil chytit preslicek a pritahnout k nim zad, kdyz se prid lodky potopila.
„To je hruza! Co si ted pocneme?“ zabedoval Maksejev.
Oba sedeli na zadi, nohy meli ve vode, jednou rukou se drzeli preslicek a druhou provazu, ktery branil tomu zpropadenemu stromu, aby odplul po proudu.
„Vylezt na breh nemuzem, vycerpat vodu nemame cim. Musime nekoho zavolat na pomoc,“ pravil Gromeko.
Zacali houkat a volat. Z pocatku nikdo neodpovidal, ale pak bylo slyset hlas Kastanova, ktery se ptal, co se stalo.
„Priplujte nam nekdo na pomoc, vezmete vedro, lodka se nam potopila!“
„Hned prijedu!“ zalehla k nim odpoved.
Vtom se z vody vedle potopene pride clunu vynorila ohromna zelenohneda hlava s kratkou a sirokou tlamou a malickyma ocima pod zplostelym celem. Zvire se chvili divalo na muze, kteri prekvapenim ztrnuli, a pak rozevrelo tlamu, vycenilo nekolik rad ostrych zubu a zacalo vylezat na prid lodky, ktera se pod jeho tihou zacala potapet jeste hloubeji. Objevil se kratky a tlusty krk, pak cast holeho trupu, siroke predni tlapy se drapy zachycovaly boku lodky.
Kdyz se lovci vypravovali na drivi tak blizko od taboriste, nevzali si s sebou pusky a ted byli bezbranni tvari v tvar neznamemu obojzivelniku, ktery je bezpochyby dravy a silny. Sekery jim zustaly na pridi a byly ted ve vode uz pod tlapami nepritele.
„Honem si privazte nuz k rukojeti vesla!“ zvolal Maksejev, „a ja se pokusim tu obludu zadrzet druhym veslem!“
Vytahl svuj nuz, vzal ho do zubu, a pak popadl veslo a prudce je vrazil rozsirenym koncem do pootevrene tlamy. Prudka rana do patra a jazyka zvire omracila. Krecovite sevrelo celisti. Ozval se praskot, ostre zuby drtily drevo a vnikaly do plechu, jimz bylo veslo okovano. Maksejev vrazel veslo hloubeji zvireti do tlamy. Veslo vsak bylo cim dal kratsi, protoze celisti pracovaly a vyplivovaly zkrvavene trisky dreva.
A tu se Gromeko, kteremu se uz podarilo privazat velky lovecky nuz reminky od bot k rukojeti druheho vesla, zdvihl za Maksejevem a vrazil toto improvisovane kopi oblude do oka. Zvire, zbesile bolesti, sebou skublo, vyrvalo Maksejevovi veslo z rukou a zmizelo v rece. Na okamzik ukazalo siroky hnedozeleny hrbet s dvojitou radou supin podle patere a kratky tlusty ocas, ktery uhodil do vody tak silne, ze oba lovci byli od hlavy k pate jaksepatri postrikani mohutnymi proudy vody.
Lodka, kterou zmitajici se obluda odtrhla od brehu, potopila se docela.
Kastanov, jenz jim spechal na pomoc, byl v tu chvili uz blizko mistu nehody. Kdyz vyplouval ze zatociny, uvidel vodni smrst, kterou zvedlo obludne zvire, ale nechapal, co se stalo. Kolem neho na houpavych vlnach — potapeje se a vynoruje — plul suchy strom. Veslar ho povazoval za krokodila a chtel ho uhodit veslem. Tu vsak zavolal Gromeko, ktery nechtel ztratit korist, jez je stala takovou namahu:
„Kladu, chytte kladu! To je nase drivi!“
Kastanov zachytil strom hakem, vlekl jej za clunem a konecne doplul ke svym druhum, kteri stali po pas ve vode.
Chvili se pachtili, nez lodku vytahli, vycerpali z ni vodu a i s koristi se pak vratili ke stanu, kde se Papockin zurive branil komarum. General se pred nimi zachranil tak, ze vlezl az po usi do vody.
Rychle vytahli kladu na breh, nasekali polena a brzo vesele zapraskal ohen. Preslicky, ktere na ohen prilozili, zacaly tak stiplave dymat, ze se komari dali na utek a Maksejevovi a Gromekovi, kteri se susili u ohne, vyhrkly slzy z oci.
Kastanov vyslechl jejich vypravovani o tom, jak je prepadla vodni obluda, a pak poznamenal:
„Myslim, ze to byl jester, predstavitel rodu, ktery vymrel na povrchu nasi planety pred obdobim tretihor.“
„Ichthyosaurus ci co?“ zeptal se Maksejev, ktery si leccos zapamatoval z kursu paleontologie, jejz absolvoval na banske fakulte.
„Ne, podle vaseho vypravovani ne. Ichthyosaurus byl mnohem vetsi, mel jiny tvar hlavy a zil driv, v jurskem obdobi. Vas znamy je podobny spis malemu kridovemu krokodilu.“
„Ano. Ichthyosaura byste tak lehko nevyridili,“ poznamenal Papockin. „A Plesiosaurus by mel krk delsi nez vase veslo a klidne by vas popadl primo z vody, ten by do lodky nelezl.“
„Muzeme cekat, ze se casem setkame i s temihle obrovskymi velejestery,“ usoudil Kastanov. „Myslim si to proto, ze cestou po proudu potkavame predstavitele stale starsi fauny. Ted uz jsme se octli v polovine nebo dokonce na zacatku doby kridove.“
„Ano, zivocisny i rostlinny svet je stale odlisnejsi od vseho toho, co jsme si zvykli videt na povrchu Zeme,“ pridal se Gromeko. „K premene dochazi postupne a my si ji hned dokonce ani neuvedomujeme. Ale kdyz se zamyslime, tak je kolem nas vsechno nove: zmizela spousta listnatych stromu, kvetin a trav, prevladaji palmy, rostliny sachorovite a nahosemenne a objevilo se i plno rostlin tajnosnubnych.“
„Tohle podzemni kralovstvi ukryva jeste mnoho prekvapeni a musime byt opatrnejsi. Ani krok bez pusky s vybusnou kuli!“
„Myslim si, ze bychom si meli jen malicko odpocinout, nez se uvari vecere, pak se najist a jet dal na vhodnejsi misto. Na velky ohen, ktery by nas chranil pred selmami, nemame tu dost drivi!“ prohlasil Gromeko.
Vsichni s nim souhlasili. Vytahli poskozenou lodku, aby ji vysusili a spravili, povecereli, zdrimli si na dve hodiny u dymajiciho ohne a znovu vypluli. Zbyle drivi si vzali s sebou. Jeste asi dve hodiny se tahla stale stejne neproniknutelna houstina s lemem rakosi a preslicek. Tam, kde nebyl proud, vyskakovaly nad vodu ryby a unikaly pred nepritelem, ktery je pronasledoval. Nekdy bylo mozno pozorovat, jak za rybou, jez se vymrstila nad hladinu, vykoukla na okamzik odporna jesteri hlava s rozevrenou tlamou a pak viry a velke rozbihajici se kruhy na hladine prozrazovaly, ze se do vodni hlubiny rychle ponorilo velke telo. Obcas se bezstarostne poletujici vazky rozprchavaly na vsechny strany a schovavaly se v listi a v rakosi pred velkym blankytnym ptakem s ohromnym zobanem, ktery s velkym hlukem odkudsi priletel a v letu chytal opozdily hmyz.
Konecne se zelene steny zacaly rozvirat, proud se zmirnil a vodni hladina se stale vic a vice rozsirovala. Reka se zmenila v jezero, uprostred nehoz bylo videt ostrovy. Jeden z ostrovu upoutal pozornost cestovatelu. Vysokou lesni housti byl zarostly jen z poloviny, nadruhe pulce ostrova se prostirala pomerne velka louka s nekolika uschlymi stromy. Spesne tam zamirili a pristali tam.
Tato lucni polovina ostrova byla porostla nizkou, ale tvrdou travou. Kdyz si ji podrobneji prohledli, shledali, ze je to zvlastni druh plavune. Loucka byla v horni polovine ostrova a vetrik val dolu po proudu reky. Topiva meli dost, a proto se rozhodli, ze u lesa zapali nekolik poradnych dymavych ohnu, aby z ostrova vyhnali vsechny selmy a meli od nich pokoj.
Kdyz zacaly hranice praskat a kotouce dymu pronikaly do nitra lesa, pocali odtamtud vyletat drobni ptaci a ruzny hmyz. Nekteri padali na zem, a tak si zoolog mohl nasbirat zajimavou sbirku neznamych druhu. Pak na louku vybehl podivny a hrozny tvor. Velmi pripominal dikobraza, ale byl velky asi jako poradny vul a ostny mel na metr dlouhe.
Zvire se najezilo, bylo najednou jako ohromna bodava koule, prebehlo kolem ustrnulych muzu a schovalo se v rakosi.
Hned za nim kratkymi a vysokymi skoky vyskocilo z houstiny zvire, ktere pripominalo selmu. Melo tmavozlutou srst a kocici hlavu, pomerne dlouhy a silny ocas, kratke nohy a tupou tlamu s vycenenymi ostrymi zuby. Vcelku se
