podobalo velke, temer dva metry dlouhe ricni vydre a lisilo se od ni jen napadnejsima usima a kratkou hrivou. Zvire sice nejevilo umysly napadnout lidi — kradlo se podle kraje lesa k vode — ale jeho podoba Kastanova tak zaujala, ze selmu dobrou ranou slozil.
Selma byla skutecne zajimava: v tlame ji nenasli ani ploche rezaky, ani ostrohrote stolicky jako u dravcu pozdejsich dob. Vsechny zuby byly stejne ostre, kuzelovite, jako u plazu. Jenom predni zuby, ktere nahrazovaly rezaky, byly trosku mensi nez ostatni a ponekud zplostele. Zuby po stranach celisti byly o trochu vetsi a tesaky predcily velikosti vsechny ostatni zuby a byly nejvetsi v obou celistech, zejmena v horni.
„To je zajimavy priklad prassavce, ktery ma jeste zuby jesteri, ale u nehoz uz zacina ona diferenciace, ktera se rozvila v pozdejsich obdobich,“ poznamenal geolog.
Z houstiny uz nevybehlo nic, a tak si cestovatele konecne mohli zaslouzene odpocinout. Stridali se vsak pri hlidce a udrzovali ohne, ktere je chranily pred zurivym hmyzem. Proto spali klidne.
Nazitri se tahla dal krajina tehoz charakteru, jaky mela zvecera minuleho dne. Reka se zcela zmenila v jezero se spoustou ostrovu, voda temer neproudila. Museli neustale veslovat. Nad vodou i nad lesem poletovaly pestre vazky a ohromni rohati brouci, kteri dosahovali delky az tricet centimetru. Mihali se tam motyli, jejichz kridlo by bylo zakrylo celou lidskou dlan. Obcas se objevili podivni mali i vetsi modrosedi ptaci. Trochu pripominali volavku, ale meli kratsi nohy, delsi ocas a kratky zobak, v kterem bylo videt drobne zuby.
Jednoho ptaka se jim podarilo v letu zastrelit. Kastanov ukazal svym druhum toho podivneho operence. Byl to prechodny typ mezi jestery a ptaky, veliky jako jestrab a mel modrosede peri. Dlouhy ocas nebyl slozen jen z per jako u ptaku, ale bylo v nem i mnoho obratlu. Mel tedy stavbu jesteriho ocasu. Peri rostlo po obou stranach. Na kridlech bylo po trech dlouhych prstech se stejnymi drapy jako na nohach, takze tenhle ptak mohl lezt po stromech a po skalach a chytat se jich prednimi okoncetinami. Prohlidka zvirete privedla Kastanova k zaveru, ze zvire patri k praptakum rodu Archaeopteryx, ale lisi se od exemplaru nalezenych v hornich jurskych vrstvach v Evrope mnohem vetsi velikosti.
Na konci dne se breh docela snizil a na mnoha mistech se tahly baziny zarostle preslickami a kaprademi, nad kterymi se tu a tam tycily skupiny podivnych stromu, prizpusobenych vegetaci ve vode.
Tyto porosty poskytovaly utulek ruznemu bodavemu hmyzu, ktery se zurive vrhl na cestovatele, kdykoli se pokusili prirazit k zelene stene, aby obohatili sve sbirky. Hmyz je pak chvili pronasledoval i na vode. Petadvacetimilimetrovi komari, mouchy velke jako cmelak, ovadi a streckove pres ctyri centimetry velci soutezili v techhle okridlenych utocich na lidi, kteri byli nuceni ostudne ustupovat a uz se zacali znepokojovat pri pomysleni na nadchazejici nocleh mezi hejny techto mucitelu.
Bazinatou krajinou pluli nekolik hodin. Vsichni horlive veslovali, aby se odtud co nejrychleji dostali. Zivocisny svet se tu zrejme omezoval na hmyz a praptaky ve vzduchu a na ryby a jestery, kteri se skryvali v tmave, hluboke vode a prozrazovali svou pritomnost pleskanim vody a viry. V bazinatych porostech na zemi ctvernozci zrejme zit nemohli.
„A kterepak suchomilne zvire by mohlo vydrzet bodani tohohle odporneho hmyzu?“ pravil Gromeko.
Ale tu z jihu zavanul svezi vetrik a obcas bylo mozno rozeznat jakysi pravidelny sum, ktery odtamtud zalehal.
„Vpredu je velke otevrene jezero s pustymi brehy nebo more,“ oznamil Maksejev. Prvni zaslechl ten hukot.
„More?“ uzasl Papockin. „Cozpak je v Plutonii dokonce more?“
„Jestlize tu jsou reky, a o tom nemuzeme pochybovat, musi se konec koncu vlevat do nejake nadrze se stojatou vodou. Nemohou prece teci bez konce.“
„Ale coz se reky nemohou ztracet v bahnitych jezerech podobnych tomu, v kterem ted plujeme, nebo se vsakovat do pisku?“
„Zcela spravne! Ale pri spouste vody je pravdepodobnejsi, ze je tu otevreny bazen. A polozarostle jezero, po nemz ted plujeme, je jen jeho vstupni cast.“
26. JESTERI MORE
Vsichni byli velmi zvedavi, jak veliky je tento bazen a zda je nezastavi v jejich ceste do nitra Plutonie. Poustet se na plachtovinovych clunech na sire nekonecne more by ovsem nebylo mozne.
Za hodinu se vpredu na konci sirokeho pruhu rekyjezera s temer neznatelnym proudem ukazal tmavomodry lem. Usti reky uz bylo blizko. Opreli se silneji do vesel a za dalsi pulhodinu pripluli ke kraji jezera ci more.
Rostlinstvo, ktere vroubilo ricni brehy, nedosahovalo az tesne k morskemu brehu a bylo od vody oddeleno sirokym holym pruhem pisku. Priboj vln rostlinstvu zrejme branil, aby se prichytilo tesne u brehu.
Na tehle piscite plazi, ovivane morskym vankem, kde nebyl doterny hmyz, usadili se cestovatele k noclehu.
Vylozili veci na breh, rozdelali ohen a vsichni se rozbehli k mori, aby se presvedcili, jaka je v nem voda.
Chteli poznat, zda je more uzavrena nadrz se slanou vodou, anebo jen velke prutocne jezero. Krome toho se vsichni chteli vykoupat, protoze se v poslednich dnech, od te doby, co se presvedcili, ze v rece ziji velci jesteri, museli koupani zrici.
Rychle se na mekkem piscitem brehu svlekli a vsichni vesli do melke vody, jejiz hloubka se zvetsovala velmi pozvolna. Teprve padesat kroku od brehu jim voda sahala po pas. Byla znatelne slana. Ale ne tak jako v oceanech na zemskem povrchu. Byla slana asi jako voda Baltickeho more.
Kdyz se cestovatele osvezili koupeli, zacali uvazovat, kam se pusti dal. More nebylo nekonecne: na jizni strane obzoru bylo videt breh dokonce i prostym okem a dobry dalekohled ukazoval zcela zretelne zelenou stenu porostu, vyvysene skupiny stromu a misty tmave, nafialovele masivy — patrne skaly a utesy. Take za zelenou stenou bylo na miskovite prohnutem povrchu zeme videt, ale uz mene jasne, celistvou rozlohu teze nafialovele barvy a tu a tam skupiny vyssich hor. Raz te krajiny vyvolal ve vsech badatelich touhu preplout na jizni breh. Nebylo to nemozne. Jiste tam nebylo dal nez ctyricet padesat kilometru a za klidneho pocasi s lehkym vetrikem v zadech, ktery by dovolil uzit plachty, bylo by mozno pustit se na cestu bez zvlastniho nebezpeci.
Protoze v poslednich dnech v pasmu bazin a jezer nemohli lovit, zasoba masa se ztencila a k veceri si varili jen kasi. Maksejev a Papockin vsak zacali chytat ryby. Pri koupani si vsimli velkych ryb, proto vzali udice a vydali se podle brehu reky k mistu, kde vytekala z rakosi a kde byla hlubsi voda. Splavky lezely dosti dlouho na hladine a rybari si uz myslili, ze prejdou jinam, kdyz tu najednou zacaly ryby hodne brat.
Maksejev zasekl a vyhodil na breh velkou rybu. Papockinuv ulovek vsak byl tak tezky, ze mohl ztrhat vlasec. Proto Papockin pritahoval ulovenou rybu k brehu, aby ji chytil do podberaku. Najednou vsak se voda prudce rozcerila, udici to skublo a nejake tmave zvire odneslo chycenou rybu i s hackem. Rybar zahledl jen hrbet, pokryty velkymi supinami, a kratky ocas.
Maksejev, ktery sundaval svou rybu s hacku, krikl, kdyz uslysel hlucne zapleskani vody:
„No, to jste chytil poradny kus, Semjone Semjonovici, ta ma jiste aspon osm kilo!“
„Ne osm, ale osm set,“ odpovedel ohromeny zoolog. „Utrhla mi udici a uplavala.“
Maksejev k nemu pribehl a prinesl mu ukazat svuj ulovek. Bylo to prapodivne stvoreni — siroke a ploche jako kambala. Bylo pokryto hrubymi supinami, velkymi asi ctverecni centimetr, melo nerozdvojeny ocas, oci na jedne strane tela a dlouhe ostny podel hrbetu.
„A da se vubec takova obluda jist?“ zeptal se pochybovacne.
„Ovsem, ze da. Podoba se kambale, ackoli se od ni taky lisi. Myslim, ze je to rejnok. Vubec vsechny cerstve ryby se daji jist, protoze jedovate byvaji u nekterych druhu jen jikry, mlici nebo cerna mazdra, ktera vystyla brisni dutinu. Jestlize vyndame vsechny vnitrnosti, muzeme jist i neznamou rybu, jen kdyz jeji maso nebude pachnout nebo v nem nebude moc kosti.“
„Pak to tedy zkusime a budeme chytat dal. A jakapak byla ta vase ryba, co vam utekla?“
„Myslim, ze to nebyla ryba, ale veliky jester, ktery chycenou rybu utrhl a sezral ji i s hackem a kusem vlasce.“
„Tak vida, i tady se toulaji ti dravci! A my jsme se tak bezstarostne koupali v mori!“
„Ano, musime byt opatrnejsi. Vzdyt v morich jurskeho obdobi — a toto more pred nami pravdepodobne je — zili ohromni ichthyosauri, plesiosauri a jini dravi jesteri, kteri by cloveka prekousli vejpul jako nic.“
„A zraloci v tech dobach jeste nebyli?“
