„Taky byli. Tihle dravci jsou znami div ne uz v devonskem obdobi a dosahovali tehdy ohromne velikosti. Byly nalezeny jejich zuby, dlouhe az sedmnact centimetru. Predstavte si tlamu, v ktere takove zuby rostly!“
Rybari zase nahodili udice a brzo ulovili velke ryby, podobne dnesnim sterledim. Chycene ryby hned vykuchali a uvarili z nich polevku. Zatim co se varila, nachytali jeste dobre deset takovych ryb.
Po veceri vsichni sedeli u stanu, pokurovali z dymek a uvazovali o nadchazejici plavbe po mori, ktere se klidne cerilo a sumelo na pisku, pokrytem ulitami ruznych mekkysu. Ty vzbudily velky geologuv zajem.
Zatim co jeho druzi lovili ryby, nasbiral celou sbirku ulit a urcil, ze patri k ammonitum.
„Podivejte se!“ prerusil jejich besedu Gromeko. „Co je to za ohromne morske hady?“
Asi sto metru od brehu se zdvihla nad morskou hladinou jedna a pak druha hlava, ktera sedela na dlouhem krku. Byly ploske — jako hadi — a krky se plavne prohybaly. Zdalo se, ze to pluji dve ohromne cerne labute, jejichz tela se nepatrne pozdvihuji nad vodou.
„To nejsou hadi,“ opravil ho Kastanov, kdyz pozoroval zvirata dalekohledem. „Jsem si jist, ze to neni nic jineho nez plesiosauri. Je velmi pravdepodobne, ze ziji v svrchnojurskem mori.“
„Jsou to ale obludy!“ zasl Papockin, ktery se rovnez dival dalekohledem na zvirata.. „Myslim, ze maji pri nejmensim dvoumetrovy krk!“
„A neuraci se jim k nam na navstevu?“ zapochyboval Gromeko, ktery se jeste pamatoval na dobrodruzstvi s jesterem v lodce.
„Kdoz vi? Ale mam za to, ze jsou na sousi velmi neohrabani. Stacili bychom jim snad uteci. Pro jistotu si muzeme nabit pusky vybusnymi strelami.“
Morske obludy vsak nejevily chut vylezt na sous. Zacaly se potapet a honit ryby. Pluly pomalu podle brehu a vyhlizely pred sebou korist, pak ji rychlym pohybem krku a hlavy chytily, nadhodily si ji ve vzduchu a polapily ji az u hlavy, aby ji nepolykaly proti ostnum a supinam, ale po nich. Pohyby plesiosauru byly pritom velmi rychle a puvabne. Nekdy vsak vyhlidnuta korist unikala. A tu zvire div nevyskakovalo z vody, jak se za ni hnalo, hlucne rozrazelo vlny a natahovalo krk daleko vpred.
Tento plesiosauri lov, ktery cestovatele pozorovali s velikym zajmem, skoncil rvackou. Oba plesiosauri chytili soucasne rybu, pravdepodobne hodne velkou, a kazdy se snazil, aby ji druhemu vyrval z tlamy.
Jednomu se to podarilo a dal se na utek, druhy ho pronasledoval, dohonil ho a obtocil svym krkem krk sveho protivnika, aby ho prinutil rybu pustit. Zapletene krky se ohybaly hned na jednu, hned na druhou stranu, tmava tela na sebe dorazela, kratke ocasy; a ploutvetlapy divoce bily do vody a rozstrikovaly ji na vsechny strany. Nakonec se jeden plesiosaurus rozzuril, pustil rybu, zakousl se protivnikovi do krku a vlekl ho do hlubiny. Nad mistem, kde se obludy ponorily, jeste dlouho se vlnila voda.
Gromeko a Kastanov, kteri na piscitem brehu sbirali kusy vyplaveneho drivi, aby meli dost paliva pro nocni ohen, spatrili asi po hodine tmavou hmotu, kolebajici se na vlnach. Hnalo ji to podle brehu a pomalu se blizila. Nakonec se zastavila — pravdepodobne narazila na melcinu.
Kdyz se s drivim vratili ke stanu a videli, ze jejich druzi spi, odvazali lodku a pluli k tmave hmote. Byl to vskutku jeden z plesiosauru. Na jeho mrsine uz sedeli nejaci velci ptaci a klovali ji. Jini, trochu mensi, krouzili nad nimi ve vzduchu a zrejme cekali, az na ne dojde rada, aby se prizivili, a vydavali zvuky, ktere pripominaly kvakani ohromnych zab. Letali podobne jako netopyri.
Oba lovci museli hejno rozehnat nekolika vystrely, aby se mohli priblizit k mrsine. Jeji hlava s horni casti krku drzela uz jenom na carech kuze, rozervane zuby nepritele. Mrtve zvire plulo brichem vzhuru. Z vody mu trcely ohromne ploutve. Bricho bylo pokryto holou kuzi hnedozelene barvy.
Plesiosaura nebylo mozno vytahnout na breh — trup byl pres dva metry dlouhy, ocas trochu kratsi, ale krk delsi. Zadni ploutve dosahovaly temer pul druheho metru.
Zastreleni ptaci byli vlastne ptakojesteri dvou druhu: vetsi — pterodaktylove — byli mohutnejsi nez orel, mensi byli asi jako poradna kachna. Oba druhy meli velikou hlavu S ozubenym zobakem, holy trup a letaci blanu, jez spojovala predni a zadni koncetiny jako u netopyra. Ti mensi meli dlouhy ocas.
27. PLAVBA PRES MORE
Nazitri bylo pocasi velmi priznive plavbe na mori. Nebe bylo skoro bez mracku a val slaby severni vitr, jenz dovolil napnout plachtu, ale nezdvihal velke vlny. Nez se cestovatele vypravili, peclive prohledli cluny i vor a napjali plachtu mezi dvema tycemi, jez nahrazovaly stezne. Na pyramide z naplaveneho drivi, kterou na brehu postavil Maksejev, vztycili jeste zerd s bilym praporem. Slouzil jako znameni pro zpatecni plavbu. Kousek dal od brehu, tesne u kraje porostu, kam mohl priboj dosahnout jen ve vyjimecnych pripadech, vykopali v pisku jamu a schovali do ni sbirky — nerosty, herbare, lebky a zvireci kuze, aby se nevystavovali nebezpeci, ze je pri plavbe namoci, a aby s sebou nevezli zbytecnou pritez. Nad zasypanou jamou postavili druhou pyramidu z naplaveneho drivi, aby ji nejaci dravci, prilakani zapachem kuzi, nemohli rozhrabat. V lahvicce privesili na pyramidu kratky popis sve cesty od jurty k morskemu brehu.
Potom vsedli do clunu a vydali se na more. Zamirili primo na jih k sotva viditelnemu dalekemu protejsimu brehu. Jakmile se plavidlo ponekud vzdalilo od pobrezi, nadul vitr plachtu a pluli rychleji.
Kdyz se dostali kus od severniho morskeho brehu, mohli lepe posoudit celkovy raz tohoto pobrezi. Na obe strany, na vychod i na zapad od usti Maksejevovy reky, byl breh obrouben stejnou vysokou zelenou stenou, na nekolika mistech prerusenou ustimi podobnych rek. Na zelenem pozadi bylo dobre videt pyramidu s praporem. Za pruhem porostu nebyly ani hory, ba ani pahorky, a krajina prilehajici k tomuto brehu more byla zrejme jen nizko polozena, do dalky protazena rovina; pokryval ji pravdepodobne pouze les a baziny.
Po dvouhodinove plavbe prestali veslovat a nechali plavidlo plout jen pod plachtou.
More bylo temer klidne. Lehky vitr nepatrne ceril jeho hladinu, dal od brehu docela pustou. Byla tu velka hloubka, protoze stometrova snura s olovnici nedosahla na dno. Cestovatele nemohli merit hloubku jinak. Kdyz si odpocinuli, chopili se vesel a veslovali jeste hodinu.
Ted byli asi v polovine more, protoze oba brehy se zdaly stejne daleko. Vitr brzo ponekud zesilil. Pluli rychleji. Uz dobre rozeznavali vysoke cerne, nafialovele a cervene utesy, ktere se stupnovite zdvihaly do vnitrozemi. Tahly se tesne pri brehu a kus dal napravo ustupovaly zelene stene lesa. Tato stena byla jeste dal vpravo vystridana vysokymi narudlymi pahorky, ktere se zvedaly misty tesne u vody, misty byly od ni oddeleny uzkym pruhem zelene.
Jak se blizili k brehu, pocalo more ozivovat. Objevily se v nem ohromne medusy, jez mely az metr v prumeru a houpaly sva pruhledna rosolovita tela na vlnach. Kdyz muzi prestali veslovat, bylo mozno ve vode rozpoznat hejna drobnych i velkych ryb. Obcas se ukazovaly lodenky, ktere napinaly sve plachty a cervena chapadla nad belostnou vinutou skorapkou.
Dva kilometry od brehu bylo morskych zivocichu jeste vic. Misty se vytvorily z chaluh cele plovouci ostrovy a vesla se stezi norila do jejich mekke zelene hmoty. Spolu s lodyhami techto rostlin bylo mozno z more vytahovat male muslicky, rybky a hmyz.
Cestovatele vrhli do vody svou improvizovanou olovnici. Byla tam hloubka asi dvacet pet metru. Odtamtud uz bylo dobre videt bily pruh priboje pri upati utesu.
Zatim plavba pokracovala velmi dobre a byla to malem kratochvilna projizdka. Avsak na cestovatele cekaly i nebezpecne chvile. Asi kilometr od brehu se z vody nahle vynorila ve vzdalenosti nejakych triceti metru od lodi hlava Plesiosaura. Graciosne se pohupovala na dlouhem krku a zacala se sunout proti nim. Jester plul pomalu a prohlizel si lidi, ktere i s jejich plavidlem povazoval za nejake velike nevidane zvire.
Pusky s trhavymi strelami byly pripraveny, a kdyz se Plesiosaurus priblizil, zaburacely dva vystrely. Obe kule trefily do cile. Stihly krk sebou zaskubal, z pootevrene tlamy vyhrkla krev, hlava bezmocne sklesla na rozstrelenem krku a zvire se zacalo zmitat na vode a zdvihalo takove vlny, ze se moreplavci museli honem vzdalit, aby je to nepotopilo.
Usilovne veslovali k brehu, kdyz se kolem nich mihla jako ponorka tmava hmota, vysoko ceric vodu. Z vln se vynoril zelenohnedy hrbet a ohromna dlouha hlava, ktera pripominala hlavu krokodila. Nestvura se s pootevrenou tlamou, plnou ostrych zubu, ritila k dodelavajicimu Plesiosaurovi a spolehala na snadnou a pritom vydatnou korist.
„To je jiste Ichthyosaurus!“ zvolal Kastanov a dival se za hroznym jesterem.
