tenci, daly se roury snadno spojit tak, ze se zasunul tenky konec jedne roury, notne namazany tmelem, do sirokeho konce roury dalsi.
Kdyz s tim byli skoro hotovi, prisli i lovci s iguanodoni kuzi.
Z nejtencich preslickovych kmenu sestrojil Maksejev kostru mechu. Hotovy mech pak postavili u jednoho z hlavnich vchodu do mraveniste. Pak zacali do vchodu zasouvat pripravene roury jednu za druhou, uzkym koncem dopredu; posunovali je dal a dal do chodby a nastavovali je u sirokeho konce. Postupne vsech dvanact rour zmizelo v tmave chodbe, odkud se valila jeste spousta plynu. Museli proto casto prerusit praci a odbehnout stranou, aby se nadychali cerstveho vzduchu. Siroky konec posledni roury zasunuli do mechu, pevne ovazali a improvisovany ventilator byl hotov.
Hned po veceri zacali provetravat mraveniste. U mechu se stridali — tri spali a ctvrty zatim pracoval mechem.
Vetrani se pocalo brzo projevovat — ze vsech otvoru zacal hojneji unikat plyn. Nenadale jim taky pomohla bourka s prudkym vetrem, ale temer bez deste. Vichr pronikl do chodeb mraveniste a vyhnal plyn z hornich pater.
Rano se vydali na prohlidku mraveniste. Meli male pochodne, ktere Gromeko pripravil ze sucheho kmene velmi smolnateho jehlicnateho stromu. Chodba, v niz byly polozeny roury ventilatoru, tahla se v mirnem sklonu do nitra mraveniste. Byla siroka pres dva metry, ale jen pul druheho metru vysoka. Museli jit tedy sehnuti. Hned nedaleko od vchodu zacali narazet na zdechliny mravencu, prekvapenych pri uteku plynem, a cim dal jich bylo vic. Kdyz potrubi ventilace skoncilo, museli si uz uvolnovat cestu a odhazovat zdechliny stranou.
Chodba ustila do velke ustredni komory, do niz se sbihaly jako polomery i ostatni tri hlavni chodby. Ta komora byla uz vyhloubena ctyri metry pod zemi. Jeji strop byl slozen z preslickovych kmenu, polozenych velmi dovedne do hvezdice jako stropni tramce nizke kuzelovite strechy cirkusu. V mezerach mezi vychody ctyr hlavnich chodeb ustily ve stenach komory jine ctyri chodby, ktere vedly take po polomerech, ale svazovaly se od stredu ven. Byly cele vyhrabany v zemi. Misto hliny tu byl pevne stmeleny morsky pisek s vrstvami oblazku. V komore lezely v celych hromadach mrtvoly mravencu, larev a kukel, ktere byly zachranovany nejdriv — cestovatele pres ne museli prelezat.
Nazdarbuh vesli do jedne ze spodnich chodeb, jejiz puda byla plna mrtvol. Tahle chodba byla prave tak nizka jako ostatni a cestovatele museli skladat mrtve mravence na sebe podle sten a uvolnovat si stredem cestu, aby nemuseli lezt po ctyrech. Tato chodba sestupovala do zeme. Asi sedmdesat kroku od centralni komory narazili na pricnou chodbu, jez byla bezmala dva metry vysoka. Mohli se tu tedy narovnat. Tato chodba se tahla po obvodu kruhu pod celym mravenistem; byla to vlastne jeho nejdulezitejsi cast, protoze nalevo i napravo od ni byly jednotlive komurky, ruzne velike a urcene k vselicemus. V nekterych lezely v radach bile kukly, pripominajici detske mrtvolky zabalene i s hlavou do rubase, v jinych se osamele i na hromadach valely mrtve larvy — tlusti bili cervi, podobni drevenym spalikum. V jinych byla rozlozena mravenci vajicka, ktera pripominala nazloutle bochany chleba. Vsechny komory, v nichz bylo tohle pristi pokoleni mravencu, lezely s jedne strany prstencovite chodby, totiz s vnitrni; na vnejsi strane byly komurky se sklady potravin: s hromadami sladke trtiny, mladeho prouti keru a trav, ruzneho hmyzu — vazek, brouku, cervu a housenek, celych nebo roztrhanych na kusy a pachnoucich tak silne, ze to nepremohl ani zapach kyslicniku siriciteho, ktery byl v tomhle patre mraveniste nejnapadnejsi.
Cestovatele si prohledli spoustu komor po obou stranach prstencove chodby a narazili konecne k sve velike radosti na veci, ktere jim mravenci ukradli. Vsechno bylo ulozeno v jedne vnejsi komore pekne vedle sebe a pomerne v poradku. Byl tu i stan a bedny s naradim a strelivem, brasny s obleky a pradlem, sekera, rucnice, nadobi — dokonce i vzorky zelezne rudy a zlata, ktere si geologove prinesli z prvni vypravy do pobreznich skal a jeste je neulozili do pytlu se sbirkami.
Veci prenesli na dvakrat — nejdrive do ustredni komory a pak je vyvlekli z mraveniste na cerstvy vzduch. Zdal se jim nesmirne prijemny po dlouhem pobytu pod zemi a v ovzdusi plnem pachu hnijiciho hmyzu a zbytku kyslicniku siriciteho.
Pak si odpocinuli a prohledli sve veci. Kuraci meli zejmena radost ze zasoby tabaku — cely tyden ho postradali. Pak si cestovatele chteli prohlednout jeste horni patra mraveniste nad zemi, aby se presne obeznamili s tim, jak je postaveno.
Videli, ze nadzemni system mraveniste mel predevsim za ukol chranit spodni cast pred nepohodou a neprateli. Chodby v teto casti stavby, ktere se rovnez tahly po polomerech, byly uzke a nizke a v kazdem patre se sbihaly do nevelke ustredni komory. Patra spojovaly kratke a prikre chodbicky.
40. PLAVBA NA ZAPAD
Po putovani v Cerne pustine a v bezvodem okoli mraveniste, kde cestovatele v posledni dobe stezi nabrali spinavou vodu z jamy vykopane v koryte potoka, jenz vyschl po vybuchu, vsichni s nadsenim pozdravili morsky breh a vykoupali se v ciste vode Jesteriho more. Pak vyhrabali z pisku lodky a znovu vypluli na more.
Kastanov se na vyprave k sopce seznamil s razem tohoto kraje a temer uz nedoufal, ze se bude moci vydat dale k jihu. Zdalo se mu nejpravdepodobnejsi, ze na jih od Jesteriho more tahne se mnoho tisic kilometru neplodne a suche pustiny. Pri prostredcich, ktere vyprava mela, nebylo ani pomysleni na to, ze by pronikli do vnitrozemi. Ale zajimal je zapadni konec nebo zapadni cast more a chteli je prozkoumat, pokud to jen bude mozne.
Pluli podle brehu, jejz tvorily ohromne a puste piskove duny. Cestovatele je dostatecne poznali pri vyprave k sopce. Proto pluli bez zastavky ke konci piscin, jez se tahly na petadvacet kilometru podle brehu. More bylo v te casti melke a tu a tam skrze vodu cervene prosvitaly rozsahle melciny, ktere museli objizdet a vzdalovat se tak od brehu. Pri brehu nebyli plesiosauri ani ichthyosauri. Ti meli radeji hlubokou vodu. Zato bylo videt mezi melcinami spoustu drobnych ryb, jez se tu schovavaly pred dravci, kteri je v jinych castech more nemilosrdne hubili. Misty bylo morske dno docela zakryto bujnymi chaluhami ruznych druhu, ktere tu poskytly bohatou zen botanikovi i zoologovi. Papockina zajimali morsti jezci, hvezdice, ramenonozci, plzi a mlzi, kteri se v techto mistech pod vodou jen hemzili…
Konecne ustoupily pisciny od brehu a zapocal uzky pruh lesa preslicek, kapradi a palem. Melcin bylo v mori stale vic a dokonce se objevily ploche ostrovy, cele zarostle drobnymi preslickami a rakosim. Pisciny od brehu stale ustupovaly a jejich narudle hrebeny se uz skoro skryvaly za pobreznim lesem; ostrovu bylo vic a vic a more se menilo v ohromnou tichou reku, rozvetvenou v ramena. Dokonce i voda byla temer sladka.
„Ze zapadu zrejme usti do more velika reka a my jsme se uz dostali do jeji delty,“ podotkl Kastanov.
„Ano, tady jiz ustal priboj, a proto se ztratilo i piscite pobrezi, na kterem se tak dobre stavel stan!“ zalitoval Maksejev.
„A nam nezbude nez prespat v housti a v mracnech hmyzu!“ zacal bedovat Papockin.
Hmyzu tu skutecne bylo najednou spousta. Nad vodou a nad zelenymi ostrovy poletovaly ruznobarevne vazky, ktere nekdy pronasledovali ptakojesteri. V housti preslicek a rakosi bzuceli ohromni komari a zvuky, ktere vydavali, bylo slyset nekolik metru daleko. Na prouti lezli ohromni brouci — cerni, cerveni a bronzovi, nekdy padali do vody a hrabali se v ni, snazice se zachytit previslych listu.
Nekolik hodin pluli mezi nizkym jiznim brehem, ktery byl porostly neproniknutelnym hustym lesem a labyrintem ostrovu, na nichz se taky nedalo dobre taborit.
Nezbyvalo nez ulehnout v lodkach prirazenych k brehu a spokojit se studenym jidlem, protoze topit tu nemeli cim.
Zdalo se, ze budou bez konce bojovat s komary; tato vyhlidka je souzila.
Naladu cestovatelu pozvedlo male dobrodruzstvi. Pluli velmi blizko od porostu velkeho ostrova a divali se, zda nekde v nekonecne zeleni preslicek a kapradi neni suchy strom.
„Hura!“ zvolal nenadale Gromeko. Lodky v te chvili obepluly mys a pred nimi se ukazal novy pruh brehu. „Podivejte se, to je nadherna klada — a nizko nad vodou, jako by byla pripravena pro nas!“
Skutecne: ze zelene steny vycnivala pres dva metry daleko silna hnedozelena klada, zrejme kmen velke preslicky, porazeny bouri. Veslari se opreli do vesel a zamirili lodkami prave k okraji porostu.
Maksejev si na pridi stoupl s tyci a Gromeko s provazem, aby ho hodil na kladu a pritahl ji do lodky. Obratne vrhl lano, na jehoz konci byla privazana zatez. Lano se nekolikrat obtocilo kolem klady, ta se vsak lehce prohnula, zmizela, v porostu a odnasela s sebou lano, jehoz konec botanik prekvapenim pustil. Preslicky a kaprade praskaly a kolebaly se, jako by skrze ne lezlo nejake ohromne telo.
