se po lave spodniho proudu. Povrch jezera byl hladky jako zrcadlo a do nejmensich podrobnosti odrazel zeleny ram, cerne lavove proudy i zasmusile obrysy stolove vysiny.
„Tady by bylo kouzelne misto pro poustevnika, ktery by zatouzil navzdycky opustit svetsky shon!“ zvolal Papockin. „Postavil by si tu chatrc, chranenou cernou skalou, a zil by si tu, obdivoval by se obrazu jasneho nebe, vecneho slunce a mohutne sopky na brehu klidneho jezera ve stinu palem.“
„A jednoho krasneho dne by zahynul pod krupobitim kameni nebo pod proudy lavy, ktere by vychrlila tahle zaludna sopka,“ podotkl Kastanov.
„Anebo by jeste spise zemrel hlady, protoze tyhle palmy nedavaji jedle plody a rakosi neni sladke,“ dodal Gromeko.
„A neni tu videt zadnou zverinu!“ rekl Maksejev.
„Jaci jste vy vsichni ubozi realiste, ani cloveka nenechate, aby se na chvilku zasnil! Poustevnik by si tu mohl obdelat pole, zahradku, sad. Voda tu je a na stare lave roste vyborne reva a…“
Zoolog nedorekl vetu, protoze sopka, jejiz hlavni vrcholek byl zakryt blizsimi valy lavy, zadunela — bylo to jako hrmeni — a po nekolika minutach spadl kolem poutniku dest drobnych cernych kaminku.
„Tak vidite! Jeho Velicenstvo nas varuje predem, ze nedopusti, aby si tu poustevnik pestoval revu…“ zasmal se Maksejev.
„Prohledneme si jezero a vratime se zpatky k nasim vecem. Tam je to mene nebezpecne,“ navrhl Kastanov.
Zatim co cestovatele sestupovali po lave k jezeru, vybuch se opakoval a zase se sypaly kaminky.
„Sopka se zlobi na nezvane hosty! Boji se, ze ji uloupime poklady, jako jsme vyrvali siru Satanasovi, driv nez se probudil.“
„Rikejme tehle sopce Brucoun!“ navrhl Gromeko.
Tento nazev byl souhlasne prijat a zaznamenan na mape, kterou kreslil Kastanov. Jezero bylo pojmenovano Poustevnicke jezero, a potoku, ktery z neho vytekal, dali jmeno Papockinuv potok.
„Tak tedy jsme zvecnili vase vzdusne zamky!“ smal se Maksejev, kdyz ta jmena zapisoval.
1 Maksejevova reka
2 Tabor na severnim brehu Jesteriho more
3 Misto pristani u jizniho pobrezi
4 Souteska Miliard
5 Jezero Stegosaura
6 Pterodaktyli rokle
7 Louka iguanodonu
8 Mraveniste c.1
9 Sirna reka
10 Satanasuv trun
11 Sopka Satanas
12 Rybi zatoka
13 Mraveniste c.2
14 Mravenci reka
15 Zatoka Spasy
16 Sopka Brucoun
17 Poustevnicke jezero
18 Gromekova reka
19 Les preslicek, kapradin a palem
20 Piscite duny
Voda v jezere byla studena a sladka, chuti dokonce pripominala selterskou vodu, protoze kdyz se slabe zahrala, uvolnovaly se z ni bublinky kyseliny uhlicite. Cestovatele obesli jezero a prisli na misto vhodne k taboreni. S pozitkem se vykoupali v jezerni obcerstvujici vode a pri potapeni poznali, ze neni hlubsi nez tri metry. Nebyly v nem ani ryby, ani vodni rostliny, ani hmyz.
Protoze na navrat do taboriste bylo jeste brzo, rozhodli se, ze vylezou na stolovou vysinu. To nebylo obtizne, protoze horni proud lavy se opiral o sraz hory a jeho balvany tvorily cosi jako obrovske schodiste. Cestovatele lezli s balvanu na balvan a brzo byli nahore.
Na vychode jim lezelo u nohou v hluboke doline jezero a za nim se zdvihaly cerne zbrazdene svahy Brucouna, nad jehoz sraznymi boky vevodil vrcholek. Stoupal z neho sloup cerneho dymu, ktery se tahl v klidnem vzduchu do nesmirne vysky. Na jih, na zapad a na sever se rozprostirala Cerna pustina, prave takova jako kolem Satanasova trunu. Na severu koncila modrou morskou hladinou a na druhe strane se tahla az po obzor.
„Brucoun je mnohem vyssi nez Satanas a ma prikrejsi srazy,“ poznamenal Kastanov.
„Ale protoze zacina vybuch, nebudeme moci vylezt nahoru na vrchol,“ dodal Maksejev.
„Zitra uvidime. Siru ted nepotrebujeme a muzeme se kdykoli vratit.“
Cestovatele sesli zpatky k jezeru, pustili se stejnou cestou pres lavove proudy a za hodinu byli ve svem taboristi.
46. BRUCOUN BOURI
Brucoun je vsak nenechal jaksepatri vyspat. Za nekolik hodin byli probuzeni hroznym rachotem a polekane vyskocili.
„Cozpak i tahle sopka chrli zhava mracna? Podivejte se, co se tam deje!“ zvolal Gromeko.
Brucoun byl zahalen do hustych cernych mraku, ktere se spoustely stale niz po svahu a zaroven se sirily na vsechny strany.
Zacala tu silne pachnout sira a chlor. Mracna se vlnila, ozarovana jasnymi blesky, a rachot, ktery vyrazel z nitra sopky, sleval se s hromobitim.
„Ne,“ zavrtel hlavou Kastanov, „zhaveho mracna se nemusime bat. Tenhle vybuch vypada jinak, pripomina vybuch Vesuvu. Ted chrli popel a balvany a pak se pravdepodobne objevi i lava.“
„Z naseho vystupu nebude patrne nic.“
„Ovsem! Bylo by silenstvi lezt na sopku v takove chvili.“
„A co budeme delat?“
„Jeste chvilku tu posedime nebo znovu usneme a pak vyrazime zpatky k mori.“
„A proc ne hned?“
„Vybuch zblizka je velmi zajimavy.“
„A kdyz se na nas zacnou sypat balvany?“
„To sotva. Jsme tu az u upati a tak daleko neletaji.“
„A jestli nas prekvapi lava?“
„Lava tece pomalu, pred ni se da vzdycky uteci, dokonce i pesky.“
„Nu, tak tu tedy zustaneme a podivame se, jak se Brucoun cini. Ale pri tom muzeme posnidat.“
Rozdelali ohen, postavili nad plameny konvici s cajem a pri jidle pozorovali sopku.
Docela zmizela v mracich a dokonce i nebe v nadhlavniku bylo potazeno sedivou mlhou, skrze kterou Pluton vypadal jako cerveny kotouc bez paprsku, vrhajici zlovestne matne svetlo na zasmusile okoli sopky.
Brzo se zacal sypat cerny popel, jemny jako pudr, nejprve ridce, pak stale husteji a husteji, ze si az museli pri piti zakryvat salek s cajem, aby nepolykali sopecny prach. Pomalu zcernala trava, rakosi i listi palem a voda v potoce vypadala jako inkoust.
„Stesti, ze nas napadlo nabrat si vodu do plechovky,“ poznamenal Maksejev. „Jinak bychom zustali cely den bez vody. Ale co to duni?“
Protoze rachot sopky zeslabl, bylo v okamziku, kdy nehrmelo, slyset hluboky, znenahla silici sum, podobny buraceni morskeho priboje. Cestovatele se na sebe tazave divali.
„Neni to snad zhave mracno?“ zeptal se podesene Papockin.
„Musime honem bezet nahoru!“ krikl Kastanov. „Potokem se zene vysoka voda nebo proud bahna. Docela jsem zapomnel, ze se to stava. Popadneme svoje veci — a nahoru!“
