„Az dosud mame neobycejne stesti. V roce 1879 se „Jeanetta“, ktera vyplula jako „Polarni hvezda“ z Beringova prulivu, trmacela cele leto mezi krami a nepronikla dokonce ani na 73° severni sirky; a pocatkem srpna byla definitivne obklopena ledy kus na severovychod od Wrangelova ostrova. A my jsme za ctyri a pul dne dokazali bez zvlastnich obtizi proniknout za 75°.“
„Ted bychom k zemi dosli i pesky, jestlize pro ledy uz nebudeme moci plout dal,“ poznamenal kapitan. „Myslim, ze nam nezbyva vic nez osmdesat kilometru.“
7. ZEME FRIDTJOFA NANSENA
Tehoz dne pozde vecer odletla ku podivu ze severniho obzoru mlha a mracna — coz se nestavalo — a kdyz slunce kleslo skoro na obzor, bylo mozno rozeznat na rudem pozadi nebe vzdaleny, drobne zvlneny retez.
„To je zcela urcite zeme!“ zvolal kapitan, ktery pozoroval obzor dalekohledem. „Ledova pole nemaji takove obrysy a krome toho jsou na bilem pozadi patrny cetne cerne skvrny!“
„Zeme je bliz, nez jsme si mysleli! Myslim, ze k ni neni vic nez padesat sedesat kilometru!“ podotkl Maksejev.
„Nu, tak tedy polarni zeme existuje a nase expedice sem nebyla vypravena zbytecne!“ pravil spokojene Truchanov.
Pri pohledu na pevninu byli vsichni rozcileni a dlouho nesli spat. Cisty obzor dovolil vzacnou podivanou: pulnocni slunce se prevalilo jako ohniva koule nad hrebenem vzdaleneho horskeho retezu a znova zacalo pomalu stoupat.
„Polarni hvezda“ plula kupredu celou noc a cele rano a probijela se jako driv skrze huste nebo zas ridsi kry. V poledne urceni sirky ukazalo, ze za ctyriadvacet hodin postoupila lod k severu zase temer o pul stupne.
Slunce, ktere od rana svitilo skoro bez prestani — a to je v techto sirkach velka vzacnost — skrylo se k veceru za mraky. Brzo se cele nebe zatahlo a rozpoutala se vanice jako v krute zime. Drobny snih zalepoval oci, vsechno se ztracelo v belostne mlze. Toto more, huste pokryte krami, nemohl vitr prudce rozbourit, ale ledova pole se zacala hybat, narazela na sebe a na jejich pokrajich se zdvihaly tarasy z nakupenych ker, vysoke ctyri, ba i sest metru. Lod byla v nebezpeci. Se zapjatym motorem stali skoro na miste, odpichovali se od ker, hned ponekud postoupili, hned couvli. Vsichni byli na strazi a jen dik zvlastni konstrukci trupu vydrzela lod straslivy napor ker.
Konecne se podarilo „Polarni hvezde“ veplout do velkeho vylomu na vychodni strane ohromneho ledoveho pole, ktery byl chranen pred primym naporem. Lod tam klidne stravila zbytek noci.
K polednimu vanice ustala; slunce vykouklo a dovolilo urcit polohu. Vsichni byli velmi neprijemne prekvapeni, kdyz zjistili, ze severak zahnal lod spolu s krami na jih. Ale vitr zaroven znacne rozdrtil ledova pole, takze si pristi dva dny „Polarni hvezda“ za posmourneho a klidneho pocasi dost snadno razila cestu a bezpochyby odplula daleko na sever.
Zeme musela byt docela blizko podle toho, ze olovnice, ktera dosud v Beaufortove mori ukazovala stale hloubku 500700 morskych sahu, narazila na dno uz v 80 sazich. Zrejme tu jiz zacinala kontinentalni podmorska plosina polarni pevniny. Ale pro posmourne pocasi, nizke mraky a mrholivy dest nebylo tuto blizkou pevninu vubec videt.
K veceru tehoz dne, 2. cervna, ukazala olovnice jen 20 sahu hloubky a vpredu se belal celistvy led. Lod plula pomalu, aby nenarazila na melcinu, jez byla bezpochyby v blizkosti zeme. V noci museli nekolik hodin stat, protoze husta mlha docela zastrela vse kolem.
Rano se zdvihl vychodni vitr, mlha se rozptylila a ukazalo se, ze „Polarni hvezda“ je jen nedaleko od okraje ledove steny, vysoke asi dvacet metru, ktera se tahne na vychod i na zapad az k obzoru.
„To je pravdepodobne bariera pevninskeho ledu, jez obklopuje polarni zeme prave tak, jako je tomu kolem jizniho polu,“ poznamenal Truchanov k clenum vypravy, kteri se nahrnuli na palubu.
Protoze tu nebylo vhodne misto pro vysazeni vypravy na sanich, zamirila lod na vychod. Doufali, ze najdou zaliv nebo trhlinu v bariere, ktera by jim dovolila vystoupit nahoru na led. Olovnice ukazala sestnact sahu hloubky a bylo mozno predpokladat, ze zaklad ledove steny lezi na morskem dne.
Bylo nebezpecne plout tesne podle steny, protoze se od strme nebo dokonce previsle ledove masy, rozbrazdene nescetnymi trhlinami, casto odlupovaly vetsi nebo mensi kusy ledu a padaly s pronikavym hlukem do vody. Nekterymi trhlinami, jez se rozsirily v hluboke, ale uzke soutesky, ritily se vodopady bystrin. Tu a tam bylo videt ledovce, ktere se odtrhly od steny a uvazly na melcine nebo pluly hnany vetrem, na zapad.
Postupovali pomalu. Museli se vyhybat melcinam a ledovym polim, takze za ctyriadvacet hodin urazili jen asi ctyricet kilometru. Ale toho dne k veceru se vpredu objevil dlouhy utes, jako by se stena tahla k jihu a menila smer. Kdyz pak „Polarni hvezda“ priplula bliz, videli, ze tenhle utes neni ledovec, ale skalnaty mys pevniny.
Po veceri resili v klubovne otazku, jak pojmenovat nove objevenou zemi, a rozhodli se, ze ji nazvou Zemi Fridtjofa Nansena na pocest velikeho badatele v polarnich morich a zemich. Pres Truchanovovy protesty pojmenovali mys podle neho — jako organisatora vypravy.
Tesne pred mysem ustupovala ledova stena ponekud k severu, a proto se tam vytvoril nevelky, ale dost hluboky zaliv, aby se tam mohla vysadit vyprava na sanich.
Na palube pilne pracovali po celou noc. Museli spechat a vyuzit prizniveho pocasi. Jizni vitr mohl prihnat ledova pole k brehu a ucpat jimi zaliv. Vsichni pomahali pri vykladani. U kraje mysu se ledova stena snizovala a delila v jednotlive casti. V mezerach mezi nimi nebylo tezke najit cestu na povrch ledu. Zatim co clenove vypravy tridili vylozene veci a nakladali je na sane, namornici vystoupili na hreben Truchanovova mysu a navrsili tam vysokou pyramidu z balvanu kolem stozaru, na nemz pri trojnasobne salve dela „Polarni hvezdy“ byla vztycena ruska vlajka.
Pyramida mela slouzit za znameni jednak pro lod, ktera nyni bude krizovat podle brehu pevniny a jejiz posadka bude tento breh mapovat a prozkoumavat, jednak za znameni pro vypravu na sanich, ktera mirila do nitra zeme, ale mela se vratit k temuz mysu, aby se tu opet nalodila. Mezi balvany pyramidy byla vlozena zaletovana zinkova krabice se zpravou, ze tato zeme byla 4. (17.) cervna roku 1914 objevena Truchanovovou vypravou na lodi „Polarni hvezda“ a ze je pojmenovana Zemi Fridtjofa Nansena. Toto prohlaseni bylo podepsano vsemi cleny vypravy a opatreno lodni peceti.
Nazitri vecer se vsichni clenove vypravy naposledy sesli v klubovne „Polarni hvezdy“ pri veceri na rozloucenou. Byly tu definitivne rozhodnuty otazky o dalsi plavbe lodi a o tom, jak bude poskytnuta pomoc vyprave na sanich, kdyby se nevratila do urcene doby.
„Polarni hvezda“ mela zridit u pyramidy skladiste a nechat v nem zasobu potravin, paliva a obleku na nekolik mesicu, aby tu vyprava, kdyby z jakychkoli pricin nezastihla lod na tomto miste, mohla prezimovat.
Vyprava mela sest az osm nedel postupovat primo na sever a pak se vracet k jihu pokud mozno jinou cestou, ale mela se snazit dojit zase k Truchanovovu mysu. Aby si ulehcili v nakladu a zabezpecili si navrat, meli cestovatele nechavat asi po kazdych padesati kilometrech zasoby jidla na tri dny a zpravu o smeru sve cesty, kdyby je snad jina vyprava sla hledat.
Nazitri rano se na „Polarni hvezde“ zatrepetaly pestre vlajky. Lod vyprovazela odjizdejici vypravu salvami z obou del. Pri louceni dal Truchanov Kastanovovi zapecetenou obalku a rekl mu:
„Jestlize se pri ceste v Nansenove zemi octnete v bezvychodne situaci nebo budete na rozpacich a nedokazete si vysvetlit to, co kolem sebe uvidite, pak otevrete tuhle obalku! Mozna, ze vam jeji obsah pomuze najit vhodne reseni. Ale nebudeli toho nutne treba, prosim vas, neotvirejte ji. Jestlize vsechno pujde vice mene hladce a normalne, pak me pokyny nebudete vubec potrebovat a mohou byt dokonce naprosto neoduvodnene.“
Kdyz si nahore na ledove bariere, kam expedici vyprovazela skoro cela posadka, pratelsky potrasli rukama, vyrazilo sest muzu a troje poradne nalozene sane, kazde se psim osmisprezim, na sever. Sest nahradnich psu bezelo vedle nich.
8. PRES RUSKY HRBET
Dva dny vedla cesta vypravy do nitra Nansenovy zeme po snehove rovine, ktera se mirne zdvihala k severu a nebranila rychlemu postupu; trhliny v ledu se tam vyskytovaly zridka a vetsinou byly zavaty snehem. Bylo
