Jeste temnejsi stin se pomalu sunul podel zdi Bubnu, jen nekolik kroku od dvojice trollu, kteri strezili dvere. Mrakoplas se potil. Kdyby tak zaslechli tiche cinkani specialne pripravenych vacku, ktere mel zavesene u pasu…
Jeden z trollu poklepal svemu kolegovi na rameno, pricemz se ozval zvuk, jako by na sebe narazely dva oblazky. Ukazal dolu osvetlenou ulici.
Mrakoplas vyrazil ze sveho ukrytu, obratil se a vhodil nejblizsim oknem do hostince svuj prvni granat.
Prvni to zahledl Withel. Vacek s pomalym otacenim preletel mistnost, pak narazil na hranu stolu a praskl. Vzapeti se po podlaze s jasnym cinkotem rozsypaly zlate mince, ktere se kutalely do vsech stran.
Mistnost nahle ztichla a bylo slyset jen tichy cinkot zlata a stenani ranenych. Withel se zurivou kletbou probodl vraha, se kterym bojoval, a vykrikl: „Je to trik! Nikdo se ani nehne!“
Tri dvacitky muzu a tucet trollu ztuhlo v podrepu s natazenyma rukama.
Potom se dvere rozletely potreti. Probehli jimi dva trollove, zabouchli je, horecne zastrcili tezkou zavoru a rychle sebehli po schodech do mistnosti.
Zvenku sem nahle dolehlo crescendo stovek dupajicich nohou. A pak se dvere otevrely naposled. Presneji receno vybuchly. Obrovska drevena zavora preletel celou mistnost a povolil dokonce samotny ram dveri.
Dvere i s ramem pristaly na jednom stole, ktery se okamzite zmenil v hromadu trisek. Teprve v tom okamziku si zkameneli bojovnici vsimli, ze na hromade dreva lezi jeste neco. Byla to truhlice, ktera sebou zoufale zmitala, aby se zbavila zbytku roztristeneho dreva, jez ji pokryvaly.
Ve dverich se objevil Mrakoplas a vrhl dalsi ze svych zlatych granatu, ktery narazil do zdi a rozhodil do vsech stran jiskrivy dest.
Dole ve sklepe pozvedl Broadman hlavu ke stropu, neco si zamumlal a pokracoval v praci. Uz rozhazel po zemi celou zasobu svicek, kterou mel pripravenu na Pootocnu[2], a mezi nimi se valela spousta dreva nasekaneho na podpal. Ted se pustil do sudu s olejem na sviceni.
„
Withel s tvari zruznenou zurivosti se vrhl pres mistnost. Mrakoplas peclive zamiril a plnou silou zasahl zlodeje do prsou vackem zlata.
Ted uz Ymor rval a ukazoval obvinujicim prstem. Ze sveho bidla na tramech se snesl havran a s roztazenymi paraty zautocil na carodeje.
Nedoletel. Kdyz byl zhruba v puli sve drahy, vymrstilo se ze zmeti rozdrceneho dreva Zavazadlo, ve skoku chnaplo a vzapeti se zadunenim zavrelo viko.
Dopadlo mekce jako kocka. Mrakoplas zahledl, jak se znovu na kraticky okamzik viko pootevrelo. Jen tak, aby mohl jazyk jako palmovy list a v barve mahagonu oliznout par pericek, ktera ulpela na okraji.
V te chvili se od stropu utrhl obrovsky svicen ve tvaru kola a v mistnosti se zeserilo. Mrakoplas se prikrcil jako pruzina a vymrstil se vzhuru. Podarilo se mu zachytit jednoho tramu a s udivujici silou se vytahl nahoru do relativniho bezpeci pod stropem.
„Ze je to ale vzrusujici, co?“ rekl mu do ucha znamy hlas.
Zatim si zlodeji, vrazi, trollove a obchodnici dole uvedomili, ze podlaha je kluzka rozhazenymi zlatymi mincemi a krome toho ze se v seru mistnosti pohybuje neco priserneho. Jako jeden muz se vrhli ke dverim a potize jim pusobilo predevsim to, ze hledali na nekolika ruznych mistech.
Mrakoplas, svym skokem povznesen nad ten zmatek, ziral na Dvoukvitka. „To tys uriz ten svicen?“ zasycel.
„Ano.“
„Jak to, ze ses tady nahore?“
„No myslel jsem si, ze se jim tam radeji nebudu plest, abych neprekazel.“
Mrakoplas o tom chvilku premyslel. Nezdalo se, ze by k tomu mohl neco rici. Dvoukvitek dodal: „Opravdova rvacka! Mnohem lepsi, nez jsem si vubec dokazal predstavit! Myslis, ze bych jim mel podekovat? Nebo jsi to s nimi dohodl?“
Mrakoplas se na nej tupe zadival. „Myslim, ze bysme meli slezt,“ rekl pak bezbarvym hlasem. „Vsichni uz jsou pryc.“
Tahl Dvoukvitka pres podlahu posetou troskami nabytku a nahoru po schodech. Kdyz vysli ven, noc se prave ztracela v dali. Na nebi sice jeste zarilo nekolik hvezd, ale mesic uz zachazel a smerem na Okraj se objevil na obloze slaby sedy prouzek. Mnohem dulezitejsi vsak bylo to, ze ulice zela prazdnotou.
Mrakoplas zacichal.
„Necejtis volej?“ zeptal se pochybovacne.
V tom okamziku vystoupil ze stinu Withel a podrazil mu nohy.
Broadman si klekl na vrcholu sklepnich schodu a zacal manipulovat s kresadlem. Rychle zjistil, ze je vlhke.
„Ja tu vsivou kocku zabiju,“ zamumlal a zacal smatrat po nahradnim kresadle, ktere obycejne lezelo ve vyklenku vedle dveri. Bylo pryc. Broadman rekl osklive slovo.
Zniceho nic se ve vzduchu vedle nej objevila horici pochoden.
PROSIM, POSLUZ SI.
„Diky,“ odpovedel Broadman.
NENI ZAC.
Broadman se rozprahl, aby hodil pochoden dolu do sklepa, ale ruka se mu zastavila v puli cesty. Podival se na horici smotek a na cele se mu objevily vrasky. Obratil se a pozvedl pochoden nad hlavu, aby si posvitil. Nedavala sice mnoho svetla, ale i tak vyloupla ze tmy jakysi tvar.
„Oh, ne –“ vydechl.
ALE ANO, odpovedel Smrt.
Mrakoplas upadl na zem.
Na okamzik si pomyslel, ze ho Withel probodne na miste, kde lezi. Ale bylo to jeste horsi. Withel cekal, az vstane.
„Vidim, ze mas mec, carodeji,“ rekl nebezpecne tichym hlasem. „Tak vstan a podivame se, jak s nim umis zachazet.“
Mrakoplas vstaval tak pomalu, jak to jen slo, a nakonec vytahl od pasu kratky mec, ktery vzal jednomu straznemu par hodin a sto let predtim. V porovnani s Withelovou dokonale vybrousenou zbrani to byla takova kratka a tupa vecicka.
„Jenze ja neumim sermovat,“ zaknoural.
„Vyborne!“
„Slysel jsi nekdy o tom, ze carodeje nemuzes zabit secnou nebo bodnou zbrani?“ pokusil se Mrakoplas zoufale.
Withel se chladne usmal. „Slysel jsem to,“ rekl. „Uz dlouho jsem se tesil na okamzik, kdy se o tom presvedcim.“ Vrhl se kupredu.
Mrakoplas zachytil prvni utok cirou nahodou, zvedl v soku ruku nahoru a diky tomu zachytil druhy uder a treti ho zasahl do rozevlateho plaste ve vysi srdce.
Neco zazvonilo.
Withelovi odumrel v ustech vitezny vykrik. Provedl bezchybny vypad a znovu bodl do carodejova tela. Mrakoplas znehybnel hruzou. Ozvalo se dalsi zazvoneni a pod okrajem carodejova plaste se zacaly na zem sypat zlate mince.
„Takze ty krvacis zlate mince, co?“ zasycel Withel. „Tak ted se podivame, jestli mas to zlato ukryto i v te sve sedive brade, ty mizerny…“
Kdyz se jeho mec naprahl k poslednimu uderu, zacala silit slaba zare, ktera v poslednich minutach doutnala v lokale u Prokopnuteho bubnu, a vzapeti vybuchla v obrovske ohnive kouli, ktera rozrazila zdi do ulice a odnesla strechu vic nez sto stop daleko.
Withel se dival na zurici plameny celkem nevzrusene. Mrakoplas se vrhl stranou. Sehnul se pod cepeli
