Barva kouzel

at uz je v jakemkoliv stavu a … no vidim ti na tvari, ze si konecne zaciname rozumet.“

„Grrum.“

„Promin, nerozumel jsem?“

„Ano, pane. Dohlidnu, chtel jsem rict, zkusim na nej dohlidnout a dam pozor, aby se mu nic nestalo.“ Jasne a potom se necham angazovat do pekla jako zongler se snehovejma koulema, dodal k tomu trpce v soukromi sve lebky.

„To je skvele! Jak jsem se dozvedel, jste uz s Dvoukvitkem dobri pratele. To je vytecny zacatek. Jestli se vrati domu v poradku a spokojeny, nebudu nevdecny! Myslim, ze bych potom mohl dokonce odvolat i vsechna obvineni proti tobe vznesena! Takze diky, Mrakoplasi. Muzes jit.“

Mrakoplas se rozhodl nezadat o vraceni svych zbyvajicich peti rhinu. Zacal opatrne couvat z mistnosti.

„Okamzik, jeste jsem si na neco vzpomnel,“ ozval se Patricij, kdyz carodej zacal tapat po klice.

„Ano, pane?“ zpozornel Mrakoplas a srdce v nem pokleslo.

„Samozrejme by mne ani nenapadlo, ze by ses mohl pokusit vyhnout se svym povinnostem tim, ze bys opustil mesto. Myslim, ze jsi rozeny mestsky clovek. Chtel jsem te jen tak z pratelstvi upozornit, ze do dnesniho vecera bude o nasi dohode vedet vladce kazdeho mesta v celem sirokem okoli.“

„Ujistuji vas, pane, ze neco takovyho me ani ve snu nenapadlo!“

„Ne? V tom pripade bych, byt tebou, zazaloval svou tvar pro pomluvu.“

Mrakoplas dorazil k Prokopnutemu bubnu vysilen rychlym behem a u zadnich dveri se srazil s jakymsi muzem, ktery spesne opoustel lokal. Cizincuv spech bylo mozno z casti pricist ostepu, ktery mu trcel z prsou. Muz hlasite zabublal a zritil se mrtev carodejovi k noham.

Mrakoplas opatrne nahledl skulinou dovnitr a zdesene trhl hlavou, kdyz mu kolem ni se zvukem vyplasene koroptve proletela tezka vrhaci sekera.

Jak mu rekl druhy opatrny pohled, jednalo se o nahodne stastny hod. V temnem lokale Bubnu se hemzili bojujici muzi a nebylo jich malo, jak mu postupne dokazal treti a ctvrty pohled. Mrakoplas se jeste jednou zaklonil, kdyz ze dveri vyletela tezka dubova stolicka, a pockal, az se roztristila o zed na druhe strane uzke ulicky. Potom se vrhl dovnitr.

Jeho obleceni bylo dost tmave a neustalym noseni jeste ztmavlo a tak si malokdo v seru vsiml stinu, ktery se s horecnatym rozhlizenim opatrne soural od stolu ke stolu. V jednom okamziku se jakysi bojovnik po zurivem naporu nepritele zapotacel zpet a slapl na neco, co mu pripadal jako cisi prsty. Potom se mu do lytka zakouslo neco, co citil jako zuby. Straslive zajecel a pootevrel svuj kryt, toho vyuzil jeho uzasly protivnik a bez vahani ho probodl.

Mrakoplas dobehl podivnym, prikrcenym klusem ke schodum a pritom si olizoval klouby odrene ruky. Do zabradli nad jeho hlavou se s narazem zarazila strela z kuse a Mrakoplas tise zastenal.

Schody vybehl skokem, protoze ocekaval kazdou vterinu dalsi, presnejsi vystrel.

V horni chodbe se cely udychany zastavil a narovnal. Podlaha pred nim byla pokryta mrtvymi tely. Obr s cernym plnovousem, ktery v jedne ruce sviral krvavy mec, lomcoval klikou u dveri jednoho z pokoju.

„Hej!“ vykrikl Mrakoplas. Chlap se ohledl, potom jen tak mimochodem vytahl ze zavesu na kozenem bandaliru kratky vrhaci nuz a hodil jim. Mrakoplas se rychle sehnul. Za zady se mu ozval kraticky vykrik. Strelec, mirici kusi do chodby, upustil zbran a chytil se za krk.

Obr sahal pro dalsi nuz. Mrakoplas se divoce rozhlizel a pak se nahle se zoufalstvim vztycil do carodejnicke pozy.

Jedna ruka mu vyletela vpred, druha vzad. „Asoniti! Kyorucha! Beazleblor!“

Chlap zavahal a v ocekavani kouzla mu oci nejiste prebihaly ze strany na stranu. K poznani, ze se nestane vubec nic, dosel presne v okamziku, kdy se Mrakoplas vydeseny k smrti, rozbehl chodbou a kopl ho do rozkroku.

Cernobrady zarval, schoulil se do klubicka, carodej zalomcoval klikou, otevrel dvere a skocil dovnitr. Zabouchl za sebou a naprosto vysileny se oprel o dverni ram. Uvnitr bylo ticho a na posteli spal Dvoukvitek spankem spravedlivych. U nohou luzka stalo zavazadlo.

Mrakoplas poposel nekolik kroku kupredu, jeho chtivost ho postrkovala, jako by byl na koleckach. Truhla byla otevrena. Uvnitr byly naskladany vacky a v jednom z nich, pootevrenem, zachytil Mrakoplas zablesk zlata. Na okamzik chtivost prehlusila i opatrnost, takze zacal pomalu natahovat ruku. Jenomze, k cemu by mu to bylo.

Nezustal by nazivu ani tak dlouho, aby si z tech penez neco uzil. Vahave stahl ruku zpatky a zazdalo se mu, ze se otevrene viko truhly slabe zachvelo. Nepohnulo se, jako by odnekud zafoukal vitr? Mrakoplas se podival na prsty a pak na viko. Bylo tezke a okovane mosaznymi pasy. Ted bylo naprosto nehybne.

Zbytecne se plasi.

„Mrakoplasi!“

Dvoukvitek seskocil z postele. Carodej uskocil nazpet a preskupil oblicejove svaly do pratelskeho usmevu.

„Drahy clovece, jste tady prave vcas! Dame si neco poradneho k obedu a pak se vydame do mesta. Verim, ze jste na odpoledne vymyslel nejaky bajecny program!“

„Er-“

„No to je skvele.“

Mrakoplas se zhluboka nadechl. „Heledte, byl by asi lepsi, kdybysme se najedli nekde jinde. Tady dole se to trochu porvalo.“

„Hospodska rvacka? Proc jenom jste mne nevzbudil?“

„No vite, ja — coze?“

„Myslim, ze jsem se dnes rano vyjadril dost jasne, Mrakoplasi. Chci videt opravdovy a nefalsovany morporksky zivot — trh s otroky, Ulicku nevestek, co ji rikate Kurvi dira, chram Malych bohu, cech zebraku… a opravdovou hospodskou rvacku.“

Dvoukvitkovi se do hlasu vmisil slaby stin podezreni. „Mate tady hospodske rvacky, ze? Vite, muz, ktery se houpe na stropnim svicnu, serm okolo stolu, takove ty veci, do kterych se vzdycky zapletou Hrun Barbar s Lasickou. Vite, co myslim, vzruseni!“

Mrakoplas tezce dosedl na postel.

„Vy chcete fakt videt pranici?“ zeptal se smutne.

„Samozrejme, co je na tom spatneho?“

„No tak za prvy, pri tech rvackach prichazej lidi k urazu.“

„Aha. No vite, ja jsem nemyslel, ze bychom se do nich michali. Proste chci jenom jednu takovou rvacku videt. A taky nektere z vasich proslulych hrdinu. Mate jich preci dost, ne? Nejsou to jenom takove ty pristavni historky, ze ne?“ V tehle chvili se Mrakoplasovi k jeho udivu zdalo, ze clovicek temer zadoni.

„Ale jo. Tady jich je, jeje,“ odpovedel mu spesne. Rychle si je v duchu predstavil jednoho po druhem a pri te predstave se otrasl.

Vsichni hrdinove zemi Kruhoveho more drive nebo pozdeji prosli branami Ankh-Morporku. Vetsina jich pochazela z barbarskych kmenu z okoli zmrzleho Stredu. Ty kraje mely ve vyvozu hrdinu urcitou dlouhodobou tradici. Temer jeden jako druhy vlastnili hrube kouzelne mece, jejichz neodstinena rezonance s astralni rovinou vyvadela silene kusy s kazdym jemnejsim magickym experimentem v okruhu nekolika mil. To jim vsak Mrakoplas za zle nemel. Vedel dobre, ze on sam je kouzelnicky zmetek, takze mu ani v nejmensim nevadilo, ze staci, aby se u mestskych branou objevil hrdina a v cele Okultni ctvrti zacaly praskat krivule a zhmotnovat se demoni. Ne, to, co se jemu nelibilo na hrdinech, bylo, ze kdyz byli strizlivi, mivali vetsinou zachmurilost sebevraha, a kdyz byli opili, zmocnovalo se jich vrazedne silenstvi. Krome toho jich bylo az prilis mnoho. Nektera ze znamych poradnich mist za branami mesta se behem sezony podobala spis snemu trhovkyn a mluvilo se dokonce o tom ze se budou snemy poradat v turnusech, aby se tam vsichni vesli.

Mrakoplas si zamnul nos. Jedini hrdinove, se kterymi stravil nejaky cas, byli Bravd a Lasicka, a ti byli prave mimo mesto, a Hrun Barbar, ktery byl podle stredovych meritek vysoce vzdelany muz, protoze dokazal myslet, aniz pritom pohyboval rty. Rikalo se, ze se Hrun touhle dobou toula nekde v planich Posmeru.

„Heledte se,“ zacal Mrakoplas nakonec opatrne, „uz jste se vubec nekdy sesel s vopravdickym barbarem?“

Dvoukvitek zavrtel hlavou.